II.ÚS 2748/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2748/24 ze dne 15. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky V. Š., zastoupené Mgr. Janem Krulišem, advokátem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2024 č. j. 132 Co 48/2024-285 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 4. července 2024 č. j. 11 Nc 3002/2024-247, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a nezletilých 1. V. Š. a 2. E. Š., oba v zatímní péči Fondu ohrožených dětí, Klokánek X, 3. E. Š., 4. města Y a 5. Krajského státního zastupitelství v Praze, sídlem Husova 243/11, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením prodloužil předběžné opatření nařízené usnesením okresního soudu ze dne 14. 2. 2024 č. j. 11 Nc 3002/2024-8, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 6. 3. 2024 č. j. 132 Co 19/2024-55, prodloužené usnesením okresního soudu ze dne 19. 4. 2024 č. j. 11 Nc 3002/2024-94, ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 15. 5. 2024 č. j. 132 Co 38/2024-179, ve znění opravného usnesení krajského soudu ze dne 24. 5. 2024 č. j. 132 Co 38/2024-186, a to do 14. 10. 2024. Předmětem předběžného opatření je umístění nezletilých do zatímní péče Fondu ohrožených dětí, Klokánek X. 3. K odvolání matky rozhodl krajský soud napadeným usnesením, že se usnesení okresního soudu potvrzuje. Krajský soud shledal, že zejména ze znaleckých posudků, které doposud byly vyhotoveny v rámci trestního řízení, ze závěrů případové konference, týkající se nezletilých dětí, a z výslechu nezletilé V. zřetelně vyplývá, že výchovné postupy obou rodičů (tj. matky a 3. vedlejšího účastníka) byly dlouhodobě excesivní a násilné, což vylučovalo normální vývoj nezletilých E. a V. Ani to, že započaly individuální a rodinné terapie a děti jsou na propustku ve zkušebním režimu u rodičů, nemůže prozatím závěr krajského soudu zvrátit. Je třeba přezkoumat rodičovské kompetence a odborně posoudit, zda jsou (již) rodiče schopni řádně o nezletilé pečovat tak, aby jejich normální vývoj nebo jiné důležité zájmy nebyly narušeny či vážně ohroženy. Jednou ze stěžejních otázek pro další péči o nezletilé v rodině, jimiž je nezbytné se v řízení zabývat, je posouzení výchovných kompetencí rodičů. V tomto směru ale dosavadní obsah spisu neobsahuje dostatečné důkazy pro závěr, že předpoklady pro trvání předběžného opatření nadále naplněny nejsou. Je zjevné, že rodiče se o nápravu situace snaží, započali s rodinnou terapií a snaží se upravit své chování, které jim bylo vytčeno, což praktikují i v rámci pobytu dětí doma na základě propustek. Jejich excesy ve výchovných postupech v době vydání předběžného opatření podle § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."), však byly natolik závažné, že odborné posouzení jejich rodičovských kompetencí je nezbytné. 4. Podle krajského soudu je patrné, že rodiče své jednání bagatelizují. Jejich chování a výchovné přístupy je nutno hodnotit prizmatem nezletilých, na které působili, kteří se museli vyrovnat s vulgaritami, fyzickými tresty včetně výhružek, že je rodiče "zabijí", "dají do děcáku". Takové jednání nejsou děti jejich věku s to racionálně zpracovat, odlišit, co je reálná hrozba a co jednání v emocích, nejsou schopny se proti vulgaritám a trestům postavit a ani nemohou bez dalšího, rodinné prostředí pro své bezpečí opustit. Jak je uvedeno i v protokolu z případové konference, je po tomto zacházení třeba dopřát nezletilým dětem čas a bezpečný prostor pro zpracování situace a zejména V. vybavit mechanismy na zvládnutí takové situace, pokud by znovu nastala. I znalkyně Mgr. Hana Fechtnerová ve svých znaleckých posudcích popsala výchovné postupy rodičů jako neadekvátní. Uvedla, že ve výchově dětí je více využíváno fyzických trestů a nevhodného chování, včetně křiku a vulgarit. Ustanovení § 460 ve spojení s § 452 z. ř. s. předpokládá postup soudu za situace (mimo jiné) ohrožení normálního vývoje, k čemuž zde zcela jasně došlo. Rodiče jsou nyní stíháni pro přečin ohrožování výchovy dítěte. Z usnesení, jímž bylo zahájeno trestní stíhání obou rodičů jako obviněných, plyne, že rodiče jsou stíháni za to, že řádně nepečovali o nezletilé V. a E. (a další děti v jejich pěstounské péči), při výchově používají vulgarit a fyzických trestů. Tato změna kvalifikace tedy jednoznačně nevylučuje, že by předpoklady pro trvání předběžného opatření nebyly nadále naplněny. Předpoklady pro trvání předběžného opatření jsou tak jednoznačně dány. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka ve velmi obsáhlé ústavní stížnosti zejména namítá, že prodloužení předběžného opatření považuje za neústavní, neboť podle jejího názoru nebylo trvání předběžného opatření již k okamžiku, kdy jej okresní soud prodlužoval, nezbytné, přiměřené a fakticky již nenaplňovalo žádný legitimní cíl pro ochranu nezletilých dětí. Úkolem předběžného opatření je poskytovat dočasnou ochranu v těch nejzávažnějších případech selhání výchovy a péče. Podle přesvědčení stěžovatelky se však nenaplnily původní předpoklady, se kterými soudy v počáteční skutkové nejistotě předběžné opatření nařizovaly, tj. že jsou životy nezletilých a jejich normální vývoj skutečně vážně ohroženy či narušeny. Podle názoru stěžovatelky se však obecné soudy nyní nemohou oprostit od původního náhledu na to, jak se věc skutkově jevila, a předběžné opatření, které svou povahou a mírou závažnosti zásahu do základních rodičovských práv je možné hodnotit jako nástroj ultima ratio, zaměňují za jakýsi nástroj navykacího režimu sloužící k uzdravení vztahů mezi nezletilými dětmi a stěžovatelkou a jejím manželem. Předběžné opatření není ani legitimní ani nezbytné ani přiměřené. 6. Stěžovatelka dále jednoznačně zpochybňuje, že by byly naplněny zákonné předpoklady § 460 odst. 1 věty druhé z. ř. s. pro prodloužení předběžného opatření i po uplynutí základní doby 6 měsíců. Kumulativní podmínky "z vážných důvodů" a "objektivních příčin" nebyly jednoznačně naplněny. Co mělo být v této věci vážnými důvody, ostatně ani okresní soud ani krajský soud nezdůvodňují. Stěžovatelka konečně též namítá, že okresní soud prodloužil předběžné opatření, aniž by svoje rozhodnutí po právu odůvodnil, a ani krajský soud nezjednal ve věci nápravu a odmítl tak poskytnout ochranu subjektivním právům stěžovatelky. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp., který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález z