II.ÚS 275/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 275/25 ze dne 12. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele D. R., zastoupeného Mgr. Pavlem Hrtúsem, advokátem, sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. listopadu 2024 č. j. 2 As 39/2024-77 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2024 č. j. 15 A 68/2022-83, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Policejního prezidia České republiky, sídlem Strojnická 935/27, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní, na soudní ochranu, na podnikání, na svobodu a osobní bezpečnost a na účinné opravné prostředky. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál (dále jen "policejní orgán") rozhodnutím ze dne 28. 3. 2022 zajistilo žalobci podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), zbrojní průkaz č. AL 696483 pro skupiny oprávnění A, B, D a E s dobou platnosti do 21. 6. 2026 a 9 kusů zbraní spolu s příslušnými průkazy zbraní a střelivem (vše dále jako "zbraně"). Stalo se tak v souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobce. Policejní orgán takto rozhodl poté, co vedlejší účastník jeho první dvě rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 29. 6. 2022 č. j. PPR-19293-6/ČJ-2022-990450 zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí policejního orgánu. Podle vedlejšího účastníka byl stěžovatel v době zajištění zbraní a nadále je trestně stíhán pro zločiny pohlavního zneužití, vydírání, sexuálního nátlaku, omezování osobní svobody a přečin zneužití dítěte k výrobě pornografie; tyto trestné činy představují úmyslné trestné činy podle § 22 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních a je zpochybněna bezúhonnost stěžovatele podle téhož zákona. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") následně napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, přičemž mimo jiné uvedl, že policejní orgán se zabýval i tím, že od spáchání skutků kladených stěžovateli za vinu uplynula delší doba a že v trestním řízení dosud nebylo rozhodnuto o jeho vině. Zohlednil také, že § 22 zákona o zbraních zahrnuje všechny úmyslné trestné činy, a nemusí být tedy nutně použito násilí. Vysvětlil, proč nepřihlédl k usnesení o propuštění z vazby a k předloženým znaleckým posudkům, zabýval se tvrzeným dopadem zajištění zbraní do podnikatelské činnosti stěžovatele, namítanou bezúhonností a tím, že policejní orgán nemusí přistoupit k zajištění zbraní (str. 10 až 13 rozhodnutí policejního orgánu). Vedlejší účastník následně podrobně vypořádal jednotlivé stěžovatelovy odvolací námitky, ztotožnil se s úvahami policejního orgánu a doplnil je. Městský soud v jejich postupu neshledal žádné pochybení. Nejvyšší správní soud poté zamítl napadeným rozsudkem také jeho kasační stížnost. 4. Podle správních soudů je zajištění zbrojního průkazu či zbraní správním opatřením svého druhu; jde o dočasné a preventivní opatření z důvodu ochrany veřejné bezpečnosti. Podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních může policejní útvar rozhodnout o zajištění zbrojního průkazu či zbraní, je-li proti držiteli zbrojního průkazu vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v § 22 odst. 1 téhož zákona. V tomto kontextu se tedy uplatňuje správní uvážení. V nynější věci byly úvahy správních orgánů přezkoumatelné a nedošlo z vykročení správního uvážení ani k jeho zneužití. 5. Správní orgány v nynější věci hodnotily intenzitu trestného jednání, které je stěžovateli kladeno za vinu; zohlednily, že jde o trestné činy směřující proti nejvýznamnějším zájmům společnosti a poškozenými měly být nezletilé osoby. Jedné z poškozených měl stěžovatel znemožnit odchod z místnosti, dokud nevyhoví jeho požadavkům. Za takové situace, minula-li by se nátlaková forma účinkem, by mohlo dojít k použití zbraně. Tyto úvahy správního orgánu sice jsou spekulativní, to však odůvodňuje preventivní povaha daného opatření, kdy je určitá míra "spekulace" namístě; jde o zvážení rizik, která jsou předpokládaná v danou chvíli. Nadto jde o institut dočasný. Správní orgány správně vycházely z usnesení o zahájení trestního stíhání jako výchozího podkladu. Nedošlo ani k porušení práva stěžovatele být slyšen, protože při jednání před městským soudem měl možnost se vyjádřit. Jeho účastnický výslech nebyl nezbytný. Neprovedení dalších důkazů z trestního spisu městský soud odůvodnil chybějící relevancí či nadbytečností. Rozhodné je, že v době zajištění zbrojního průkazu a zbraní bylo proti stěžovateli vedeno trestní stíhání, respektive podána obžaloba, jako základní předpoklad zajištění podle zákona. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel tvrdí, že správní orgány mu zajistily zbrojní průkaz a zbraně, aniž svá rozhodnutí o tom řádně odůvodnily. Rozhodnutí správních orgánů postrádají zhodnocení argumentů předložených stěžovatelem, tedy zejména že má zbrojní průkaz od roku 2006 a dosud nenastala žádná situace, kdy by byl agresivní či nebezpečný, není u něj podle znaleckých posudků takový psychický stav, který by jej činil k držení zbraní nezpůsobilým, nebo že došlo ke změně kvalifikace trestných činů a propuštění z vazby. Rozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu a zbraní je podloženo pouze subjektivním pohledem správních orgánů a spekulacemi o nebezpečnosti pachatele. Správní uvážení neopodstatní chybějící odůvodnění. Je třeba nadále respektovat zásadu "materiální pravdy". 7. Správní orgány také nepřípustně vychází jen z usnesení o zahájení o trestním stíhání. Nezohledňují další zjištěné poznatky v trestním řízení svědčící ve prospěch stěžovatele. Správní soudy se pak s uvedenými námitkami nevypořádaly; aprobují, že zajištění zbrojního průkazu a zbraní se uplatní vždy již jen na podkladě zahájení trestního stíhání. Stěžovatel upozorňuje na to, že jiné orgány veřejné moci jej za nebezpečného nepovažují, o čemž svědčí, že Národní bezpečnostní úřad u něj podle oznámení ze dne 25. 6. 2024 shledal splnění podmínek pro přístup k utajované informaci. Podle stěžovatele také nebyly dány důvody pro odmítnutí jeho důkazních návrhů, zejména provedením dodatečného obsahu trestního spisu. Stěžovatel dále namítá, že došlo k omezení jeho práva podnikat, protože zbrojní průkaz a zbraně potřebuje ke své podnikatelské činnosti, například při přepravě cenin a komodit. Konečně stěžovatel namítá porušení svého práva bránit sebe nebo jiného i se zbraní podle čl. 6 odst. 4 věty druhé Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že došlo k zajištění jeho zbrojního průkazu a zbraní bez splnění zákonných podmínek; stěžovatel není nebezpečný. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, protože stěžovatel vyčerpal dostupné prostředky k ochraně svých práv, respektive žádné další k dispozici neměl (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud rovněž akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů, je proto v zásadě věcí (správních) soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze u tzv. kvalifikovaných vad. 10. Nynější ústavní stížnost se týká zajištění zbrojního průkazu a zbraní podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, tedy pro zahájení trestního stíhání pro trestné činy vyjmenované v jiném ustanovení téhož zákona. Stěžovatel namítá, že v jeho věci nebyly dány předpoklady pro takové opatření. Jak uvedly již správní soudy, zákon zde dává správnímu orgánu možnost přijmout takové opatření, je-li proti držiteli zahájeno trestní stíhání pro vyjmenované trestné činy. Zákon zde tedy skutečně ponec