II.ÚS 2758/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2758/23 ze dne 31. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Českomoravská olejářská komanditní společnost, se sídlem Horní Vltavice 116, zastoupené JUDr. Jitkou Třeštíkovou, advokátkou, se sídlem Velké náměstí 220, Strakonice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. srpna 2023 č. j. 6 Afs 212/2022-71, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. července 2022, č. j. 57 Af 17/2021-102, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před správními soudy 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. 2. Nyní projednávaným případem se zabývaly správní soudy opakovaně. Stěžovatelka uplatnila nárok na odpočet daně z přidané hodnoty ("DPH") za zdaňovací období měsíců červen 2011 až duben 2013 podle § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen "zákon o DPH"). Finanční úřad pro Jihočeský kraj (správce daně) dodatečnými platebními výměry na DPH vydanými dne 22. 7. 2014 za uvedená zdaňovací období snížil nárok na odpočet daně uplatněný stěžovatelkou a zároveň zvýšil hodnotu řádku 3 daňového přiznání týkající se pořízení zboží z jiného členského státu. Správce daně dospěl k závěru, že v případě několika přeprodejů pohonných hmot v rámci jedné přepravy, kterou vždy realizovala stěžovatelka, na ni bylo převedeno právo nakládat se zbožím jako vlastník již v jiném členském státě. Nejednalo se proto dle správce daně o tuzemská plnění s nárokem na odpočet daně, nýbrž o pořízení zboží z jiného členského státu dle § 16 zákona o DPH. Odvolání proti dodatečným platebním výměrům Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 23. 9. 2015, č. j. 30845/15/5300-22444-711307, zamítlo. 3. Proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství podala stěžovatelka žalobu podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích již rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, č. j. 10 Af 41/2015-106, zamítl. Tento rozsudek i rozhodnutí žalovaného posléze zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 12. 2016, č. j. 2 Afs 155/2016-70. Dospěl totiž k tomu, že organizace přepravy a fyzické působení na pohonné hmoty od okamžiku stočení do cisterny nepostačuje k učinění závěru, že právo nakládat se zbožím jako vlastník přešlo na žalobkyni již v jiném členském státě. 4. Případ se vrátil do správního řízení. Následně Odvolací finanční ředitelství dospělo k závěru, že stěžovatelka realizovala tuzemská plnění s nárokem na odpočet daně, avšak v případě části plnění se účastnila podvodu na DPH, o kterém mohla a měla vědět, přičemž neučinila dostatečná opatření, aby účasti na podvodu zabránila. Rozhodnutím ze dne 13. 7. 2018, č. j. 31586/18/5300-22441-701848, proto žalovaný změnil dodatečné platební výměry s tím, že stěžovatelce odepřel nárok na odpočet daně u těch plnění, která byla zasažena podvodem na DPH. 5. Stěžovatelka podala i proti novému rozhodnutí novou žalobu, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 2. 2019, č. j. 50 Af 26/2018-126, opětovně zamítl. Také tento rozsudek Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 15. 7. 2020, č. j. 3 Afs 80/2019-126, s odůvodněním, že žalovaný zasáhl do procesních práv stěžovatelky, jelikož k její žádosti mohl prodloužit lhůtu dle § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, avšak neučinil tak. Krajskému soudu tentokrát Nejvyšší správní soud uložil, aby se v dalším řízení zabýval tím, zda neprodloužením lhůty došlo k zásahu do práv stěžovatelky a odepření práva účinně reagovat na zjištění obsažená v seznámení vydaném dle § 115 daňového řádu. Krajský soud v dalším řízení rozsudkem ze dne 22. 3. 2021, č. j. 57 Af 8/2020-261, rozhodnutí žalovaného zrušil, neboť dospěl k závěru, že žalovaný stěžovatelce neposkytl dostatečný časový prostor, aby mohla reagovat na nová zjištění obsažená v seznámení. Tím dle krajského soudu zatížil žalovaný řízení vadou mající vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí. Kasační stížnost žalovaného již Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 12. 2021, č. j. 2 Afs 106/2021-92, zamítl. 6. V dalším řízení tak správní orgán poskytl stěžovatelce časový prostor k vyjádření a dále vyhodnotil dva znalecké posudky nově předložené stěžovatelkou. Navzdory doplněnému dokazování žalovaný opětovně dospěl k závěru, že se stěžovatelka účastnila podvodu na DPH, o kterém mohla a měla vědět, přičemž neučinila dostatečná opatření, a proto nebyla v dobré víře. Odvolací finanční ředitelství tak opětovně změnilo dodatečné platební výměry, přičemž stěžovatelce odepřelo nárok na odpočet daně u těch plnění zasažených podvodem na DPH. 7. Následuje linie soudních rozhodnutí napadená ústavní stížností. Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí žalovaného jako věcně správné. Důvodnou neshledal ani námitku žalobkyně, že by pozdější úhrada chybějící daně mohla zvrátit existenci podvodu. Žalovaný podle něj prokázal řadu objektivních okolností, které nasvědčovaly tomu, že stěžovatelka o podvodu mohla a měla vědět. Stěžovatelka měla po celou dobu fyzickou kontrolu nad zbožím, vyplňovala celní dokumenty a měla v držení mezinárodní nákladní listy (dále též "CMR listy"), z nichž mohla získat poznatky o dalších článcích řetězců. Měla k dispozici dostatek podkladů, aby pojala podezření o obvyklosti realizovaných obchodů. Stěžovatelka obchodovala také se společností TOTAL ČESKÁ REPUBLIKA s.r.o. a se státní společností ČEPRO, a.s., s nimiž se obchody odlišovaly od obchodů zasažených podvodem. Smlouvy byly uzavírány písemně a odlišně byly stanoveny ceny i splatnost. Z uvedeného krajský soud dovodil, že stěžovatelka mohla provést srovnání obchodů se spolehlivými dodavateli pohonných hmot, a tedy mohla a měla podezřelé okolnosti identifikovat. Pohonné hmoty nakoupené v zahraniční rafinérii stěžovatelka dopravovala do České republiky, přičemž během přepravy pohonné hmoty několikrát změnily vlastníka. Krajský soud považoval za zjevné, že společnosti v řetězcích pohonné hmoty nevyužily pro vlastní ekonomickou činnost. Stěžovatelka nepřijala dostatečná opatření, aby se účasti na podvodu vyvarovala. 8. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Správní orgány i krajský soud správně aplikovaly závěry rozhodovací praxe soudů. Žalovaný se u každého řetězce a jeho jednotlivých článků zabýval tím, zda došlo k narušení neutrality daně, resp. daňovému úniku. Krajský soud závěry žalovaného potvrdil a odmítl stěžovatelčiny námitky týkající se zániku narušení neutrality daně v případě, došlo-li k vymožení exekucí, a nutnosti opakovaného ověřování žalovaným, zda (ne)došlo k pozdější úhradě daně. Nejvyšší správní soud závěry krajského soudu potvrdil. Při posuzování existence podvodu v řetězci nelze vycházet pouze z daně na vstupu a výstupu u jedné a téže transakce. Narušení neutrality u jednoho z článků v řetězci nemusí nutně odpovídat odepřené výši nárokovaného odpočtu z plnění v tomto řetězci přijatém a ani se nemusí bezprostředně týkat daného plnění. Nelze přitom připustit ani částečné uznání nároku na odpočet DPH z plnění zasaženého daňovým podvodem, i když došlo k dodatečné úhradě daně. Není podstatné, zda žalovaný v průběhu daňového řízení opakovaně ověřoval, zda existence narušení neutrality daně nadále trvá. Pokud narušení neutrality prokážou a zároveň doloží, že se ve spojení s nestandardními okolnostmi jedná o podvod na DPH, není třeba, aby v pozdějších fázích daňového řízení opakovaně trvání narušení neutrality daně potvrzovaly. V řetězcích chyběly písemné smlouvy, pojištění a řada jiných obvyklých instrumentů vyskytujících se při obchodech tak vysokých objemů a hodnot. I tyto nestandardní skutečnosti dokládají, že k narušení neutrality daně v řetězcích došlo v důsledku podvodného jednání. I podle Nejvyššího správního soudu tak stěžovatelka o podvodu na DPH mohla a měla vědět. II. Argumentace v ústavní stížnosti 9. Ústavní stížnost stěžovatelky, včetně jejího doplnění, lze stručně shrnout tak, že postupem Nejvyššího správního soudu i krajského soudu došlo k porušení jejího práva podnikat, vlastnického práva a práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka rovněž předložila listiny vztahující se k šetření policie, které dokreslují, že je stěžovatelka stále spolehlivou plátkyní DPH, rovněž předložila žalobu o náhrady škody podanou stěžovatelkou proti České republice. Stěžovatelka je v registru Ministerstva financí stále vedena jako spolehlivá plátkyně. Jak v daňovém, tak v soudním řízení stěžovatelka aktiv