II.ÚS 2769/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2769/22 ze dne 25. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaje a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) Jany Frühaufové, 2) OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ X, společně zastoupených Mgr. Liou Bánoci, advokátkou se sídlem U Císařských lázní 368/7, Teplice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. srpna 2022, č. j. 9 As 114/2022-32, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2022, č. j. 140 A 2/2022-7, spojené s návrhem na zrušení § 114 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. V ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelky napadají shora označená rozhodnutí správních soudů, jimiž podle nich došlo k zásahu do práva stěžovatelek na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 1, 6 odst. 1 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu 1 k Úmluvě. Současně s podáním stížnosti stěžovatelky spojily dle § 74 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení na zrušení § 114 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."), jelikož toto ustanovení považují v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. V nyní projednávané věci se stěžovatelky (a další navrhovatel) před správními soudy společně domáhali obnovy řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Již v roce 2018 se však navrhovatelé před Krajským soudem v Ústí nad Labem domáhali zrušení části opatření obecné povahy - Změny č. 2 územního plánu města K. ze dne 29. 11. 2017, č. j. 73/HSO/2017. Opatření obecné povahy podle nich nebylo provedeno podle skutečného stavu využívaného území a nebylo ani v souladu se stavebním zákonem. Konkrétně namítali jeho rozpor s § 18 a § 19 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen "stavební zákon") a § 12 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, jelikož nechrání zejména prostředí života obyvatel, jejich kvalitní bydlení, neuspokojuje soulad veřejných a soukromých zájmů. Argumentovali, že jsou napadeným opatřením zkráceni na svých vlastnických právech, diskriminováni, šikanováni hlukem, týráni emisemi, světlem a zvýšenou dopravou. Toto řízení bylo pravomocně skončeno rozsudkem krajského soudu ze dne 8. 8. 2018, č. j. 40 A 2/2018-77, kterým byl návrh na zrušení části daného opatření obecné povahy zamítnut. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2019, č. j. 5 As 290/2018-37, a ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením sp. zn. III. ÚS 2833/19 ze dne 14. 1. 2020. 3. Stěžovatelky tedy podaly dne 30. 5. 2022 návrh na obnovu tohoto řízení podle § 111 s. ř. s., který krajský soud napadeným usnesením dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. Shledal, že s ohledem na znění § 114 odst. 1 s. ř. s. není návrh na obnovu řízení ve věcech přezkumu opatření obecné povahy přípustný. 4. Proti usnesení krajského soudu brojily stěžovatelky kasační stížností, kterou v případě stěžovatelky 1) Nejvyšší správní soud zamítl, v případě stěžovatelky 2) odmítl. Ve vztahu ke stěžovatelce 1) konstatoval, že krajský soud její návrh správně odmítl v souladu s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Návrh byl nepřípustný, neb obnova řízení je dle § 114 s. ř. s. možná toliko v zákonem vymezených případech ochrany před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a hnutí, avšak nikoliv ve věci přezkumu opatření obecné povahy. Odkázal přitom na relevantní judikaturu. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. Ve vztahu ke stěžovatelce 2) Nejvyšší správní soud konstatoval, že po doručení kasační stížnosti soud stěžovatelku 2) vyzval usnesením ze dne 8. 7. 2022, č. j. 9 As 114/2022-12, aby doložila plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo prokázala, že osoba za něj jednající má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stanovil jí k tomu lhůtu 15 dnů a poučil ji, že pokud výzvě nevyhoví, její kasační stížnost odmítne. Dle doručenky bylo usnesení stěžovatelce 2) doručeno 13. 7. 2022, nijak na něj ovšem nereagovala a výzvě ve stanovené lhůtě nevyhověla. Její kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož předpisu. 5. Stěžovatelky ve své ústavní stížnosti namítají, že již od roku 2017 podávají žádosti k soudům na přezkum části platného Územního plánu č. 2 K., část K., a to z důvodu jeho vad a chybného a nedůsledného vypracování, přičemž dosud soudy účastníkům neposkytly ochranu jejich vlastnictví a práva na příznivé životní prostředí a v této souvislosti proto stěžovatelky rozsáhle rekapitulovaly své výtky proti opatření obecné povahy. II. Ústavní stížnost a návrh s ní spojený 6. Krajský soud v Ústí nad Labem ani Nejvyšší správní soud se v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu [nález sp. zn. I. ÚS 218/09 ze dne 15. 10. 2009 (N 216/55 SbNU 33) a nález sp. zn. IV. ÚS 1891/18 ze dne 9. 10. 2018 (N 169/91 SbNU 121)] nevypořádaly s argumentací stěžovatelek, že stěžovatelky ve svém návrhu ze dne 30. 5. 2022 žádaly o přezkum části platného územního plánu, tedy opatření obecné povahy, a nikoliv pouze o obnovu řízení. Stěžovatelky dále podrobně odkázaly na judikaturu týkající se ochrany vlastnického práva a veřejného zájmu v územním plánování. Správní soudy však jejich argumenty zcela ignorovaly, a proto je právo na spravedlivý proces porušeno i tím, že z rozhodnutí soudů nelze rozpoznat, zda se k nim pouze opomněly vyjádřit, nebo zda je považovaly za irelevantní nebo neopodstatněné. Popsaným postupem obecné soudy porušily práva stěžovatelek garantovaná v čl. 36 odst. 1 a odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a způsobily, že je jejich rozhodnutí nepřezkoumatelné. 7. Stěžovatelka 2) dodává, že kasační stížnost byla ve vztahu k ní odmítnuta nikoliv na základě jejího vlastního pochybení, ale z důvodu, že právní zástupkyně do řízení nedodala plnou moc, kterou jí stěžovatelka 2) prokazatelně odeslala dne 21. 7. 2022, aby ji právní zástupkyně předala Nejvyššímu správnímu soudu. 8. Stěžovatelky navrhují zrušení ustanovení §114 odst. 1 s. ř. s. z důvodu, že je v rozporu s ústavním pořádkem. Trvají na tom, že zájem na životech a zdraví 150 občanů musí v tomto případě převážit a obnova řízení má být povolena. Předmětná územní dokumentace, část K., vykazuje i nadále značné vady, a dokonce občané stále skutečně žijí v průmyslové zóně, plocha smíšená výrobní, kde nebyla provedena plocha rozdílného způsobu využití a stav rozhodně není v souladu se stavebním zákonem. Soudy proto pochybily, když návrhy stěžovatelek na obnovu řízení zamítly (resp. odmítly), protože zde jsou dány mimořádné důvody pro znovuotevření případu. 9. Stěžovatelkám je známo, že není povinností státu, aby byly mimořádné opravné prostředky součástí právního řádu, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 128/05 ze dne 10. 5. 2005 (N 100/37 SbNU 355) konstatoval, že existují-li v zákoně omezení práva na přístup k soudu v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku, je třeba sledovat, zda tato omezení jsou proporcionální ochraně základního práva. Vyloučení obnovy řízení ve věcech soudního přezkumu územního plánu ve smyslu § 114 odst. 1 s. ř. s. není v daném případě proporcionální ochraně práva na přístup k soudu zejména s ohledem na skutečnost, že je zde sledován soukromý i veřejný zájem větší skupiny občanů žijících v dané lokalitě na ochranu života a zdraví, nerušený a bezpečný pobyt (soukromý a rodinný život) a příznivé životní prostředí. Územní plán je stejně jako záležitost voleb, u nichž je obnova řízení zákonem připuštěna, též věcí veřejnou. Měl by být proto podroben úplnému soudnímu přezkumu. III. Posouzení Ústavním soudem 10. Ústavní stížnost byla jako celek podána včas. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a ve vztahu ke stěžovatelce 1) jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, proti nimž není přípustný opravný prostředek. Podaná ústavní stížnost je jako celek procesně bezvadná a byla podána oprávněnými osobami, které jsou řádně zastoupeny. 11. Nejprve se Ústavní soud zabýval přípustností ústavní stížnosti stěžovatelky 2), která dle odůvodnění napadeného rozhodnutí před Nejvyšším správním soudem nedoložila (na výzvu) plnou moc k zastupování v řízení o kasační stížnosti, a její stížnost tak byla (z procesních d