II.ÚS 2788/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2788/22 ze dne 24. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 91 Co 274/2022-19 ze dne 19. 8. 2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavnímu soudu bylo doručeno ručně psané podání stěžovatele, označené jako "Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti", prostřednictvím kterého se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze. 2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je jeho povinností zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Není-li tomu tak, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. 3. Podání stěžovatele zjevně není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona o Ústavním soudu), zejména není patrno, čeho se stěžovatel v tomto řízení domáhá, neobsahuje ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). 4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy je především poučení stěžovatele o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení, a to včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem již při jejím podání. (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, II. ÚS 292/16, II. ÚS 293/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, III. ÚS 1057/17, III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17). Na tyto výzvy však stěžovatel nereagoval odstraněním vad a podané ústavní stížnosti musely být odmítnuty pro nesplnění podmínek řízení, a tedy jako věcně neprojednatelné. 5. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o odstranění vad dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v desítkách případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. 6. Stejně jako u mnoha ostatních podání stejného stěžovatele se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a jeho návrh soudce zpravodaj jako vadný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2022 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj