II.ÚS 279/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 279/21 ze dne 15. 3. 2021 N 51/105 SbNU 91 K možnosti neodůvodnit rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele B. P., t. č. ve Věznici Bělušice, zastoupeného Mgr. Luborem Tichým, advokátem, se sídlem Štěpánská 640/45, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 51 Nt 1011/2020-56 ze dne 1. 12. 2020, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 51 Nt 1011/2020-56 ze dne 1. 12. 2020 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovateli, který je státním občanem Republiky Srbsko, byl za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let, trest vyhoštění na dobu deseti let a trest propadnutí věci. V současnosti stěžovatel vykonává trest odnětí svobody. 2. S odkazem na § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu stěžovatel podal žádost, aby soud upustil od výkonu zbytku trestu odnětí svobody a aby byl vykonán trest vyhoštění. Jak Ústavní soud zjistil z vyžádaného spisu, stěžovatel ve své žádosti uvedl, že si uvědomuje závažnost svého jednání, byl poprvé trestán a již vykonal téměř třetinu uloženého trestu odnětí svobody. Dále poukázal na to, že jeho matka je závislá na jeho pomoci, neboť kvůli svému zdravotnímu stavu potřebuje péči osoby blízké a stěžovatel je jejím jediným synem a rodinným příslušníkem. Závěrem stěžovatel požádal "o zpřísnění trestu vyhoštění ... na dobu neurčitou", aby pro Českou republiku nepředstavoval "žádné riziko a ohrožení". 3. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením stěžovatelovu žádost zamítl. Toto rozhodnutí krajský soud učinil v neveřejném zasedání bez přítomnosti stěžovatele. V písemném vyhotovení krajský soud uvedl, že v souladu s § 136 odst. 3 trestního řádu má rozhodnutí formu zjednodušeného usnesení, které neobsahuje odůvodnění, neboť se jedná o usnesení vyhotovované ve vykonávacím řízení, proti němuž není přípustná stížnost. II. Argumentace účastníků 4. Podle stěžovatele bylo napadeným usnesením porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 5. Stěžovatel nejprve argumentuje, že rozhodování o jeho žádosti představovalo rozhodování o změně způsobu výkonu trestu dle § 324 trestního řádu. Krajský soud měl proto podle § 324 odst. 1 trestního řádu rozhodovat ve veřejném zasedání a poučit stěžovatele, že proti jeho rozhodnutí je podle § 324 odst. 3 trestního řádu přípustná stížnost. Jelikož se stěžovatel nevzdal práva podat stížnost a neprohlásil, že netrvá na písemném odůvodnění, nebyly splněny podmínky § 136 odst. 3 trestního řádu pro vyhotovení zjednodušeného usnesení bez odůvodnění. 6. Dále stěžovatel namítá, že napadané usnesení je z důvodu absence odůvodnění nepřezkoumatelné. Krajský soud se nevypořádal s argumentací stěžovatele a "nijak neodůvodnil, z jakého důvodu nepřihlédl" ke skutečnostem, které stěžovatel ve své žádosti uvedl. 7. Krajský soud ve svém vyjádření navrhl, aby byla stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Podle krajského soudu rozhodování o žádosti stěžovatele nepředstavovalo rozhodování o změně způsobu výkonu trestu, a § 324 trestního řádu tak na věc nedopadá. Dále se krajský soud věnoval námitce chybějícího odůvodnění rozhodnutí. Dle krajského soudu stěžovatel vznesl v žádosti "pouze irelevantní argumenty". Právní úprava neumožňuje rozhodnout o zpřísnění trestu vyhoštění na dobu neurčitou, jak stěžovatel navrhl. Současně je dle krajského soudu "zcela nepochybné, že humanitární důvody nikdy nebyly, a nemohou ani být, důvodem pro navrhovaný postup" a žádné jiné skutečnosti stěžovatel na podporu své žádosti neuvedl. 8. Pokud by přesto Ústavní soud v absenci odůvodnění spatřoval porušení práv stěžovatele, měl by se dle krajského soudu důsledněji zabývat otázkou ústavnosti § 136 odst. 3 trestního řádu. Dle krajského soudu "není zcela zřejmé, proč nejméně do listopadu roku 2014" zastával Ústavní soud názor, že absence odůvodnění není v rozporu s ústavním pořádkem a obdobné stížnosti odmítal jako zjevně neopodstatněné, a proč o změně této judikatury nerozhodovalo plénum. Krajský soud se vymezuje proti aktuálnímu přístupu Ústavního soudu, který zdůrazňuje restriktivní přístup k možnosti neodůvodnit soudní rozhodnutí. Uvádí-li Ústavní soud, že odůvodnění soudního rozhodnutí brání libovůli v soudním rozhodování, ale netrvá na odůvodnění v případě vyhovění žádostem odsouzených, naznačuje tím, že "svévole soudu ve prospěch odsouzeného je přípustná a zcela v pořádku". Dle Ústavního soudu je přijatelné neodůvodnit zamítavá rozhodnutí o opakovaných či neodůvodněných žádostech odsouzených, avšak to dle krajského soudu nereflektuje skutečnost, že soud musí žádost "vždy posoudit a nikdy ji nezamítá pouze z formálního důvodu, že je neodůvodněná". I případný odkaz na předchozí rozhodnutí o opakovaných žádostech navíc již představuje odůvodnění rozhodnutí. Dle krajského soudu není jasné, co Ústavní soud myslí stručným odůvodněním tohoto typu usnesení, neboť trestní řád upravuje jedinou podobu odůvodnění usnesení v § 134 odst. 2 trestního řádu. K možnosti neodůvodnit rozhodnutí o žádostech obsahujících toliko irelevantní argumenty krajský soud uvádí, že není jasné, "jak vůbec posoudit, jaký argument je relevantní a jaký není relevantní", neboť právní úprava obsažená v § 327 odst. 1 trestního řádu neupřesňuje principy a zásady, jimiž se mají soudy při rozhodování řídit. V judikatuře Ústavního soudu tak nejde o restriktivní výklad § 136 odst. 3 trestního řádu, "ale o jeho úplné popření", neboť si nelze představit rozhodnutí, které by bylo v souladu s principy vyloženými v judikatuře a neobsahovalo odůvodnění. III. Hodnocení Ústavního soudu 9. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich rozhodovací činnosti může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody. V nyní posuzované věci takové porušení shledal, neboť krajský soud nijak neodůvodnil - a to ani písemně, ani ústně - proč byla stěžovatelova žádost zamítnuta. 10. V projednávaném případě krajský soud rozhodoval dle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody u stěžovatele, jemuž byl uložen trest vyhoštění. V těchto případech se jedná o rozhodování ve vykonávacím řízení, proti němuž není stížnost přípustná (§ 141 odst. 2 trestního řádu a § 327 odst. 4 trestního řádu a contrario). Rozhodnutí tak dle § 136 odst. 3 trestního řádu může být vyhotoveno ve formě zjednodušeného usnesení, které neobsahuje odůvodnění. V těchto případech nejde o rozhodování o změně způsobu výkonu trestu dle § 324 trestního řádu, jak namítá stěžovatel, a toto ustanovení proto na věc nedopadá [viz podrobněji nález sp. zn. II. ÚS 3302/18 ze dne 1. 4. 2019 (N 45/93 SbNU 131), bod 9; citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. 11. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje, že možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí musí být interpretována restriktivně, a to zejména v případech, kdy neexistuje shoda ohledně výsledku; v takovém případě lze legitimně požadovat, aby se soud v odůvodnění svého rozhodnutí s jednotlivými argumenty - byť stručně - vypořádal a vyložil důvody, které jej k rozhodnutí vedly [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 904/08 ze dne 1. 6. 2010 (N 118/57 SbNU 455), bod 30; nález sp. zn. I. ÚS 59/11 ze dne 19. 12. 2011 (N 216/63 SbNU 479), bod 12; nález sp. zn. I. ÚS 41/15 ze dne 25. 4. 2016 (N 76/81 SbNU 305), bod 17; či nález sp. zn. II. ÚS 3302/18 ze dne 1. 4. 2019 (N 45/93 SbNU 131), bod 16]. Pokud tak soud neučiní, poruší právo stěžovatele na spravedlivý proces, jelikož požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí je jedním ze základních atributů tohoto práva [srov. nález sp. zn. I. ÚS 904/08 ze dne 1. 6. 2010 (N 118/57 SbNU 455), bod 29, nebo nález sp. zn. III. ÚS 427/18 ze dne 13. 3. 2018 (N 48/88 SbNU 641), bod 10]. 12. Tyto principy již Ústavní soud aplikoval i ve vztahu k možnosti neodůvodňovat usnesení o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu, a to v nálezu sp. zn. II. ÚS 3