II.ÚS 2790/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2790/23 ze dne 7. 2. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Davida Uhlíře a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného Mgr. Soňou Titlbachovou, advokátkou, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2023 č. j. 54 Co 63/2023-1996, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a K. M., nezl. M. M. a nezl. E. M., nezletilí zastoupeni před obecnými soudy kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 3, sídlem Městská část Praha 3, Úřad městské části, OSPOD, Havlíčkovo náměstí 700/9, Praha 3, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 20. 10. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí městského soudu, a to pro tvrzený rozpor s čl. 10, čl. 32, čl. 36, Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 a 8 Úmluvy o právech dítěte. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Stěžovatel je otcem nezletilých dětí M. M. a E. M. V řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů Obvodní soud pro Prahu 10 svým rozsudkem ze dne 11. 11. 2022 č. j. 25 P 27/2020-1558 schválil dohodu rodičů o svěření nezletilých do jejich střídavé péče. Mimo jiné bylo rozsudkem nalézacího soudu rozhodnuto o výživném v částce 3 000 Kč měsíčně na nezletilého E. a v částce 3 500 Kč měsíčně na nezletilého M., které je stěžovatel povinen hradit k rukám matky. Dlužné výživné pro nezletilého E. v celkové výši 77 000 Kč a v celkové výši 89 139 Kč pro nezletilého M. uložil otci zaplatit k rukám matky ve splátkách po 7 000 Kč spolu s běžným výživným. Matce nezletilých byla uložena povinnost platit k rukám otce měsíční výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně pro nezletilého E. a ve výši 10 500 Kč pro nezletilého M. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jak oba rodiče, tak i opatrovník. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně mimo jiné tak, že oba nezletilé svěřil do výlučné péče matky. Stěžovateli byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého M. částkou 3 600 Kč měsíčně a na nezletilého E. částkou 3 100 Kč měsíčně. S účinností od 1. 12. 2022 pak bylo výživné navýšeno v případě M. na částku 7 000 Kč a v případě E. 6 100 Kč měsíčně. Současně bylo rozhodnuto o dlužném výživném, které činí u E. 113 626 Kč a u M. 116 997 Kč. O styku nezletilých s otcem bylo rozhodnuto tak, že je oprávněn se s nezletilými stýkat každý sudý čtvrtek od 16:00 hodin do 18:00 hodin, a to za asistence pracoviště Area Fausta - specializované pracoviště pro asistovaný styk rodičů s dětmi (dále jen "Area Fausta"). Rodičům byla uložena povinnost účasti na terapii s nezletilými v zařízení Dům tří přání - Centrum pro rodiny Delta (dále jen "Dům tří přání"), a to minimálně jednou za měsíc v rozsahu 60 minut, po dobu minimálně šesti měsíců, počínaje zářím 2023. Stěžovatel namítá, že rozhodnutím městského soudu byl zcela vyloučen z běžné péče a možnosti standardní výchovy svých dětí, aniž by odvolací soud své rozhodnutí opřel o relevantní překážku důvodně zabraňující vyšší míře zapojení stěžovatele do života nezletilých. Pro stanovení výlučné péče matky nebyly dány objektivní podmínky a rozhodnutí je tak založeno na libovůli. Stěžovateli není známo, z jakých konkrétních důkazů soud vycházel, a rovněž mu nejsou známy důvody odmítnutí střídavé péče. Stěžovatel míval nezletilé ve své péči 3 dny v týdnu, a to od dubna 2020 a poté od listopadu 2020 v mírně asymetrické střídavé péči, a to po dobu více než 2 let. Rozhodnutí odvolacího soudu je pro stěžovatele překvapivé, neboť tento odhlédl od předrozvodové rodinné historie. Stěžovatelova způsobilost k výchově nezletilých v řízení před obecnými soudy přitom zpochybněna nijak nebyla. Městský soud tak vyšel pouze z jedné události mezi stěžovatelem a nezletilými, k níž došlo po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne 29. 11. 2022 v supermarketu BILLA v Praze 9, kdy nezletilí pod záminkou obav ze stěžovatele a jeho reakce na jejich nevhodné chování utekli stěžovateli z péče. Policie, která byla přivolána náhodnou svědkyní ke dvěma plačícím dětem v zadní části centra, následně dospěla k závěru, že trestný čin v případě stěžovatele spáchán nebyl a tento rovněž nebyl stíhán ani pro spáchání přestupku. Stěžovatel vytýká obecným soudům mimo jiné tu skutečnost, že není zřejmé, z jakých důkazů mělo vyplynout, že jsou děti ze strany otce fyzicky trestány. Odvolací soud vytkl stěžovateli, že zmařil rodinnou terapii, která byla nařízena soudem prvního stupně, a to hned po prvním klidném setkání. Přitom však opominul závažné důvody, které jej k tomuto postupu vedly. Terapie probíhala před terapeutem PhDr. Mgr. Jeronýmem Klimešem, Ph.D., který opakovaně zasílal soudu zprávy, v nichž stěžovatele dehonestoval, neoprávněně jej diagnostikoval, nazýval stalkerem a opakovaně mu hrozil trestním oznámením. Za dobu působení terapeuta se vztah nezletilých k otci zhoršoval, přičemž odvolací soud neučinil nic proti tomu, aby stěžovatele a nezletilé uchránil před jednáním shora uvedeného terapeuta. Rezignoval přitom na zjištění příčin náhlého zvratu nezletilých k otci, a to i přesto, že měl k dispozici spis s důkazy vyvracející aktuální stav a znalecký posudek PhDr. Jaroslava Šturmy, který konstatoval pozitivní vztah nezletilých ke stěžovateli. Stěžovatel má dále za to, že prodlužováním odvolacího řízení dospěla rodinná situace do stavu, kdy nezletilí vypovídali před soudem přesně v duchu syndromu odmítaného rodiče a vůči stěžovateli zaujali velmi negativní postoj. Odvolací soud podle stěžovatele své závěry řádně neodůvodnil, když nekonstatoval žádné přímé či nepřímé ohrožení nezletilých stěžovatelem, a přesto rozhodl o jeho vyloučení z jakékoliv péče o nezletilé. Z odůvodnění není zřejmý konkrétní postoj nezletilých a stěžovatel má pochybnost o vyjádření jejich skutečně svobodné vůle. Městský soud dále podle stěžovatele pochybil, pokud neprovedl jím navrhované důkazy - sms mezi jím a nezletilými, rodinné fotografie a videa z doby, kdy o děti pečoval. K situaci v supermarketu BILLA stěžovatel uvádí, že tato byla iniciována z podnětu matky, která měla po celou dobu situaci pod kontrolou. Jediný incident mezi stěžovatelem a nezletilými nemůže být překážkou nejen střídavé péče, ale jakékoliv běžné péče ze strany stěžovatele. Asistované styky nezletilých se stěžovatelem nejsou dle jeho mínění vhodným řešením, což vyplývá i ze zprávy "Area Fausta", z níž vyplývá, že nezletilí přistupují ke stykům jako k nucenému či nechtěnému způsobu trávení volného času. Nezletilí se na asistovaný styk netěšili, jakoukoliv aktivitu stěžovatele negovali a sotva jej pozdravili. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že dle tří řádných znaleckých posudků je způsobilý k výchově svých dětí a nebyla u něj diagnostikována žádná porucha, která by toto vylučovala. Městský soud se nevypořádal se zprávou PhDr. Šturmy, v níž konstatoval, že oba nezletilí jsou ovlivňování matkou, což může vést k syndromu zavrženého rodiče. Odvolací soud hlouběji neprověřoval, jak moc jsou obecná vyjádření nezletilých o tom, že mají z otce strach, že se ho bojí apod., založená na konkrétních činech stěžovatele a do jaké míry vychází z jejich jednostranného ovlivnění matkou. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není podle stěžovatele zřejmé, co vedlo odvolací soud ke změně péče a radikálnímu omezení styku stěžovatele s nezletilými. Stejně tak se řádně nevypořádal s důvody, pro které byly zamítnuty jeho návrhy na výkon rozhodnutí v situaci, kdy matka děti řádně nepřipravila na styk a tento následně nebyl realizován pro nesouhlas nezletilých. Vyloučení otce z života nezletilých nepovažuje stěžovatel za souladné s nejlepším zájmem dětí. Prosté konstatování, že ve věci nejsou dány objektivní podmínky pro střídavou péči, považuje stěžovatel za extrémní nesoulad s ostatními důkazy, které soudy opominuly. Pochybení odvolacího soudu spatřuje stěžovatel též v tom, že rodičům a nezletilým byla uložena povinnost účasti na terapii s nezletilými v zařízení "Dům tří přání". Stěžovatel ke stanovení této povinnosti konstatoval, že když předmětné zařízení kontaktoval, bylo mu sděleno, že toto nedisponuje žádným psychologem a žádné terapie s dětmi neprovádí a nezajišťují. Výrok soudu je tak v této části objektivně nesplnitelný. Stran stanovení výživného