II.ÚS 2801/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2801/24 ze dne 3. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky J. T., právně zastoupené Mgr. Robertem Grundem, advokátem, sídlem Jakubské nám. 109/1, Brno a stěžovatele D. T., právně zastoupeného JUDr. Jakubem Hlínou, advokátem, sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 1 KZV 89/2022-1663 ze dne 13. srpna 2024 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 619/2024 ze dne 12. září 2024, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Obsah napadených rozhodnutí a námitky stěžovatelů 1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. 2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s § 112 odst. 1 o. s. ř. může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků. Protože stěžovatelé svými ústavními stížnostmi napadají stejná rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, a předkládají i prakticky totožnou argumentaci, Ústavní soud spojil obě věci ke společnému řízení z důvodu hospodárnosti a efektivity podle shora uvedených zákonných ustanovení, a to usnesením ze dne 23. 10. 2024. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2024 č. Org. 01/24 je soudcem zpravodajem u spojených věcí soudce Jan Svatoň, neboť mu byla přidělena první doručená ústavní stížnost ze spojovaných ústavních stížností vedená pod sp. zn. II. ÚS 2801/24. 3. Stěžovatelé jsou stíháni policejním orgánem Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, pod číslem jednacím NCOZ-3834/TČ-2021-412402-F pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1a odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Trestní stíhání bylo zahájeno dne 8. 6. 2022. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 6. 2022 sp. zn. 43 Nt 47/2022, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2022 sp. zn. 61 To 388/2022, byli podle § 73b trestního řádu ve spojení s § 68 odst. 1 trestního řádu vzati do vazby, a to stěžovatel z důvodů podle § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu a stěžovatelka z důvodů podle § 67 písm. a), b) trestního řádu. 4. Rozhodnutím státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 27. 7. 2022 sp. zn. 1 KZV 89/2022-380 byla stěžovatelka propuštěna z vazby, neboť jednak vůči ní pominul důvod vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu a jednak byla vazba při existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu nahrazena dohledem probačního úředníka nad stěžovatelkou podle § 73b odst. 6 věty první a § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a zákazem vycestování podle § 73 odst. 5 trestního řádu. Rozhodnutím státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2022 sp. zn. 1 KZV 89/2022-730 byl i stěžovatel propuštěn z vazby, přičemž mu byla vazba při existenci vazebních důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu nahrazena jednak dohledem probačního úředníka nad stěžovatelem podle § 73b odst. 6 věty první a § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu, jednak zákazem vycestování podle § 73 odst. 5 trestního řádu a konečně mu byl podle § 73 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 88d trestního řádu a s § 88m odst. 2 trestního řádu uložen zákaz styku s vyjmenovanými osobami. 5. Oba stěžovatelé následně podali žádost o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí. Státní zástupkyně obě žádosti zamítla. V napadeném usnesení se neztotožnila s námitkou týkající se délky trvání omezujícího opatření. V případě obou stěžovatelů se jedná o zvlášť závažný zločin, neboť za něj hrozí trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let (§ 14 odst. 3 trestního zákoníku), přičemž na zvlášť závažný zločin je vázána nejvyšší přípustná doba trvání vazby tři roky dle § 72a odst. 1 písm. c) trestního řádu, avšak s omezením, které se vztahuje na přípravné řízení, na které z takovéto doby připadá jedna třetina. V případě obou stěžovatelů tak nejvyšší přípustná doba vazby pro přípravné řízení činí jeden rok. Tato lhůta se však vztahuje toliko na trvání vazby spojené se samotným omezením osobní svobody a nikoli na tzv. "instituty nahrazující vazbu", mezi které se řadí i zákaz vycestování. Takovýto výklad plyne z ustálené judikatury, na kterou státní zástupkyně odkázala (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2580/23). Uložené omezení podle ní nepřekročilo zákonem vymezenou dobu, jak namítají stěžovatelé. 6. Co se týká samotných důvodů omezujícího opatření, státní zástupkyně poukázala zejména na silný vztah stěžovatelů k emirátu Dubaj, kde před zahájením trestního stíhání často pobývali, budovali si tam své zázemí a není ani vyloučeno, že by tam měli uloženy finanční prostředky. Ve vztahu k zajištěným finančním prostředkům státní zástupkyně uvedla, že výše, ve které byly zajištěny, je zlomková ve srovnání s tím, jaké částky byly získány od poškozených, a není tak vyloučeno, naopak je více než pravděpodobné, že výnosy z trestné činnosti nebyly zajištěny v plném rozsahu a že je stěžovatelé mohou mít uloženy v zahraničí, hlavně pak mimo Evropskou unii. Stěžovatelka má vedle výše uvedeného vztahu k zahraničí bezpochyby úzký vztah i k Ruské federaci, kde se narodila a skrze svoji matku může mít vztah i k Bělorusku, odkud její matka pochází. V případě vycestování do některé z těchto zemí by se stěžovatelé s ohledem na současnou geopolitickou situaci pro tuzemské orgány staly prakticky nedosažitelnými. 7. Městský soud v Praze, který rozhodoval o stížnostech obou stěžovatelů, dospěl k závěru, že ke zrušení omezujícího opatření dosud nenazrál čas. Neshledal, že by s ohledem na možný rozsah projednávané trestné činnosti bylo trestní stíhání nepřiměřeně dlouhé; v rámci vyšetřování bylo vyslechnuto více než sto svědků, přičemž ve věci bylo nutné provést rozsáhlé finanční šetření. To se přitom realizovalo nejen v České republice, ale prostřednictvím právní pomoci také v Polsku, Španělsku, Řecku, Švédsku, Chorvatsku, Francii, Německu, Rakousku, Litvě, Slovenku, Norsku, Irsku, Švýcarsku a Velké Británii. Mezinárodní justiční spolupráce byla rovněž navázána s emirátem Dubaj a USA. Průběžně bylo prováděno také znalecké zkoumání, které bude nyní již končit a jež mělo doplnit původně zpracovaný posudek o počtu poškozených a také o výši způsobené škody. Nelze přitom přehlížet, že podle dosud objasněných finančních toků by výsledný počet poškozených mohl představovat množství kolem 2700 osob a způsobená škoda by mohla přesáhnout půl miliardy Kč. 8. Stížnostní soud uzavřel, že v případě stěžovatelů neshledal žádné další konkrétní skutečnosti (silné důvody), na něž v intencích svých rozhodnutí poukazuje Ústavní soud a jež důvodnou obavu z následků uvedených v § 67 písm. a) trestního řádu eliminují a vylučují tak aplikaci předmětného vazebního důvodu. Takové "silné důvody" v případě stěžovatelů, kteří měli páchat v rozmezí několika let velmi rozsáhlou a sofistikovaně konanou hospodářskou trestnou činnost, spatřovat nelze. Stěžovatelé mohou mít v zahraničí velmi reálně uloženy mnohamilionové výnosy z jejich možné trestné činnosti, které se stále nepodařilo zajistit a jež by jim jistě umožnily útěk a život v zahraničí (bez ohledu na to v jaké zemi, mimo jiné např. i v Dubaji, kde často pobývali před vzetím do vazby a kde mají podle všeho silné zázemí). V tomto směru tak nelze přijmout související stížnostní námitku, že by snad úvaha nad možným majetkem obviněných v Dubaji byla nemístná. Je úplně jedno, pokud by se majetek nacházel i v jiné zemi, zejména pokud by byla mimo Evropskou unii a oba stěžovatelé by tak byli pro orgány činné v trestním řízení jen velmi těžko dosažitelní. Stížnostní soud se neztotožnil se stížnostmi ani v tom, že dětem stěžovatelů hrozí v důsledku nemožnosti vycestovat nějaká újma. Navíc určitý diskomfort rodiny, spojený s omezením vycestovat, je zcela zanedbatelný ve vztahu k závažnosti projednávané trestné činnosti a zájmu na jejím řádném objasnění, resp. potrestání jejích pachatelů. Státní zástupkyně ostatně umožňuje stěžovatelům cestovat po státech Evropské unie, a to proto, že návrat stěžovatelů do tuzemska z těchto zemí je podstatně snazší, než je tomu ze třetích zemí. 9. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obě napadená usnesení trpí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť odůvodnění staví na skutečnostech, které ze spisu nevyplývají a která jsou zcela v rozporu se skutečným stavem a provedeným dokazováním. Stěžovatelka poukazuje na to, že ani