II.ÚS 2805/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2805/23 ze dne 8. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Herst, s. r. o., sídlem Jíkevská 195, Bobnice, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. srpna 2023 č. j. 1 Afs 386/2020-77, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Vykonatelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. srpna 2023 č. j. 1 Afs 386/2020-77, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2020 č. j. 48 Af 41/2016-234 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 18. října 2016 č. j. 45296/16/5300-21442-711315 a č. j. 45298/16/5300-21442-711315 se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Odůvodnění 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2023 č. j. 1 Afs 386/2020-77 (dále jen "napadený rozsudek") s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená zejména v čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 18. 10. 2016 č. j. 45296/16/5300-21442-711315 zamítlo odvolání stěžovatelky a potvrdilo dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH"). Těmi Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen "správce daně") stěžovatelce doměřil tuto daň za zdaňovací období února až prosince 2011, ledna až prosince 2012 a ledna a února 2013 v celkové výši 131 900 304 Kč a stanovil penále v celkové výši 27 780 051 Kč. Rozhodnutím z téhož dne vydaným pod č. j. 45298/16/5300-21442-711315 Odvolací finanční ředitelství změnilo dodatečné platební výměry na DPH za zdaňovací období listopad 2010 až leden 2011, březen až květen 2013, jinak ponechal rozhodnutí správce daně beze změny tak, že stěžovatelce v souhrnu byla doměřena DPH ve výši 13 480 833 Kč a penále ve výši 2 696 164 Kč. 3. O žalobě stěžovatelky proti rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 17. 9. 2020 č. j. 48 Af 41/2016-234 tak, že žalobu zamítl (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 4. Ke kasační stížnosti stěžovatelky rozhodl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem, že se kasační stížnost zamítá (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (výroky II a III). 5. V posuzované věci jde o tvrzený nárok stěžovatelky na odpočet DPH na vstupu při nabytí pohonných hmot od českých dodavatelů. Jde o posouzení, v jakém místě došlo k dodání zboží. Odvolací finanční ředitelství má za to, že stěžovatelka nabyla právo nakládat s pohonnými hmotami v zahraničí a k dodání zboží tak došlo na území jiného členského státu Evropské unie. Stěžovatelka je naopak přesvědčena, že jí zboží bylo dodáno v tuzemsku. 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla "přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti", což Ústavní soud posoudil podle obsahu podání jako návrh na odklad vykonatelnosti ve smyslu § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle kterého může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. 7. Stěžovatelka v tomto směru uvedla, že správce daně v minulosti nařídil proti majetku stěžovatelky exekuci, přičemž jí postihl mj. v ústavní stížnosti specifikovaný nemovitý majetek stěžovatelky. Stěžovatelka poukázala na to, že v průběhu žalobního řízení i řízení o kasační stížnosti správce daně exekuční úkony neprováděl, protože krajský soud žalobě přiznal odkladný účinek a během řízení o kasační stížnosti došlo k přerušení exekučního řízení. Stěžovatelka zdůrazňuje, že po vydání napadeného rozsudku správce daně rozhodl o pokračování exekuce na základě rozhodnutí správce daně ze dne 11. 10. 2023 č. j. 4371078/23/2118-00540-209415, 4366866/23/2118-00540-209415, 4367548/23/2118-00540-209415, 4367774/23/2118-00540-209415, 4371526/23/2118-00540-209415, 4370693/23/2118-00540-209415, a je zde reálné riziko, že správce daně nařídí dražbu nemovitostí již ve velmi brzké době. Stěžovatelka poukazuje, že nemovitosti v jejím vlastnictví představují základní výrobní prostředek stěžovatelky, protože se jedná o čerpací stanice a stěžovatelka je používá ke své ekonomické činnosti. Pakliže by došlo k prodeji nemovitostí prostřednictvím jejich exekuce v dražbě, nebude možné tento stav zvrátit ani v případě následného zrušení exekučních titulů na základě ústavní stížnosti, a v důsledku provedené exekuce stěžovatelka zcela ztratí možnost dále podnikat. Pokud by následně došlo ke zrušení exekučních titulů, náprava nežádoucího stavu do původního stavu by byla velice složitá, resp. nemožná. 8. Ústavní soud argumentům stěžovatelky odůvodňujícím její návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku (a předcházejícím soudním a správním rozhodnutím) přisvědčil. Podmínky § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou totiž podle názoru Ústavního soudu splněny, neboť napadený rozsudek ve spojení s pravomocnými a vykonatelnými rozhodnutími správních soudů a daňových orgánů může být v konkrétním případě a v daných souvislostech závažným zásahem do základních práv stěžovatelky za situace, kdy rozhodnutí Ústavního soudu nebude bezodkladné. Ústavní soud shledává, že kdyby nepřistoupil k odkladu vykonatelnosti napadených aktů, mohlo by skutečně dojít až k nevratným zásahům do vlastnického práva stěžovatelky, a to z důvodu prodeje nemovitých věcí třetím osobám, které jsou základním výrobním prostředkem stěžovatelky. 9. Rozpor odkladu vykonatelnosti s "důležitým veřejným zájmem" zde Ústavní soud neshledává, naopak je ve veřejném zájmu právně vyjasnit námitky stěžovatelky uvedené v ústavní stížnosti a teprve poté činit případné (prakticky nevratné) změny na jejím vlastnickém právu. Jde-li o možnou újmu ve vztahu k právům jiných osob ve smyslu § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je nutno vzít v potaz, že odklad vykonatelnosti napadených soudních a správních rozhodnutí má za důsledek pouze "zakonzervování" stavu platného v průběhu vedení soudního řízení před správními soudy, přičemž "jinými osobami" ve smyslu § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je v posuzované věci toliko stát, jednající prostřednictvím daňových orgánů, pročež lze učinit závěr, že v tomto ohledu jde o případnou újmu na veřejných rozpočtech, která je však neporovnatelně menší, než jaká hrozí stěžovatelce. 10. Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, proto rozhodl podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu o odkladu vykonatelnosti soudních a správních rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti. Posláním předmětného institutu odkladu vykonatelnosti tak je zabránit vzniku stavu, kdy by v důsledku výkonu pravomocných soudních a správních rozhodnutí byla prokazatelně a nevratně ovlivněna možnost faktického výkonu práv stěžovatelky, a to ve fázi před uskutečněním přezkumu před Ústavním soudem. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2023 Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu