II.ÚS 2817/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2817/23 ze dne 15. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele A. V. T., t. č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného JUDr. Leošem Brantálem, LL.M., advokátem, sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2023 č. j. 47 To 377/2023-57 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. září 2023 č. j. 0 Nt 19075/2023-25, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 4 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že v záhlaví uvedeným usnesením Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") rozhodl, že stěžovatel se ponechává ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu, a zároveň se zamítá jeho návrh na propuštění z vazby za použití mírnějších zajišťovacích opatření. Stěžovatel je v dané trestní věci stíhán pro jednání kvalifikované jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, přečin útisku podle § 177 odst. 1 trestního zákoníku, zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) a písm. d) a odst. 3 písm. a) a písm. c) trestního zákoníku. Důvodnost podezření je podle soudu dána zejména procesně použitelnými výpověďmi poškozených, mezi nimiž nejsou významné rozpory. Nepřímými svědky jsou pak osoby, kterým se poškozené svěřily se sexuální trestnou činností stěžovatele. Jejich věrohodnost zatím žádná zjištěná skutečnost nesnižuje. 3. Okresní soud se neztotožnil s námitkou obhajoby, podle níž stěžovateli nehrozí uložení trestu odnětí svobody v trvání převyšujícím osm let. Obhajobou předložené rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové nemá žádný přesah do stěžovatelovy trestní věci a soudce jím není pro danou věc vázán. Nadto se daný rozsudek týkal méně závažných trestných činů. Právní kvalifikaci ve stěžovatelově věci považoval okresní soud za přiléhavou. Stíhané jednání vykazuje znaky zneužití bezbrannosti a důvěry dětských obětí (jakož i jejich rodičů). V několika případech pak měl stěžovatel s obětí vykonat pohlavní styk (s dílčími prvky překonávání odporu oběti). To poukazuje na naplnění znaků trestného činu znásilnění a změna právní kvalifikace by tak byla přinejmenším předčasná. Absence dostatečné obrany poškozených svědčí spíše o jejich bezbrannosti. 4. Daná věc nevykazuje nepřiměřené průtahy způsobené liknavostí orgánů činných v trestním řízení. Délka řízení je dána nutností zpracovat znalecké posudky, která vyplývá z povahy trestné činnosti. V době rozhodování okresního soudu byl stěžovatel ve vazbě zhruba pět měsíců. Důvodnost tzv. útěkové vazby je dána kombinací hrozby vysokého trestu a možností stěžovatele vycestovat do zahraničí. Vzhledem k hrozbě uložení úhrnného trestu (za spáchání více trestných činů) reálně hrozí, že stěžovateli bude uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let (zákonná sazba je pět až dvanáct let). Stěžovatel je cizinec a ve Vietnamu má čtyři sourozence. Zároveň má dostatečné finanční prostředky. Důvodnost tzv. předstižné vazby okresní soud opřel o skutečnost, že stíhané jednání bylo spácháno opakovaně, v delším časovém období a na více poškozených. Riziko opakování trestné činnosti (navíc při stěžovatelově pedagogickém zaměstnání) je příliš veliké a nelze jej potlačit ani institutem dohledu. 5. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění zopakoval, že stěžovatel je v současné fázi dostatečně usvědčován svědeckými výpověďmi. Proto lze trvání trestního stíhání považovat za důvodné. K možnému překvalifikování jednání bude možné dospět až po zpracování znaleckých posudků. Podle krajského soudu je nepochybné, že propuštěním stěžovatele na svobodu by byl zmařen účel trestního řízení. Zároveň mu hrozí uložení citelného trestu odnětí svobody. Stejně tak je dána nutnost trvání předstižné vazby z důvodů uvedených okresním soudem. Krajský soud nesouhlasí s tím, že by trvání vazby z důvodu nutnosti vypracování znaleckých posudků bylo protiústavní. Podle krajského soudu je obecně známo, že v současné době je nedostatek znalců. Ačkoliv nebyla tato situace způsobena stěžovatelem, nelze ji dávat k tíži ani policejnímu orgánu, jehož postup nelze označit zaliknavý. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že trvání jeho vazby je v rozporu s požadavkem proporcionality takového omezení osobní svobody ve spojení se zásadou presumpce neviny (zformulovaných např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 1301/13). Ačkoliv stěžovatel vznášel odůvodněné námitky o právní kvalifikaci stíhaného jednání, soudy se s nimi nevypořádaly. Podle stěžovatele orgány činné v trestním řízení nemohou uměle udržovat nejpřísnější možnou právní kvalifikaci s cílem prodlužovat vazbu obviněného. Soudy neučinily potřebná zjištění k tomu, zda jsou znalecké posudky vypracovávány přednostně, neinterpretovaly důvody vazby restriktivním způsobem a nikterak nevysvětlily důvody, pro něž není možné vazbu nahradit jinými instituty. Stěžovatel soudům předložil odsuzující rozsudky jiných soudů týkající se obdobného jednání, jimiž doložil, že za jeho spáchání jiné soudy ukládaly převážně podmíněné tresty, maximálně nepodmíněné tresty do pěti let. Soudy však tuto námitku ignorovaly s tím, že uložení trestu je věcí konkrétního soudu. Samy žádnou konkretizaci trestu neprovedly. Podle stěžovatele je protiústavním stav, v němž jsou ukládány diametrálně odlišné tresty za obdobné jednání. Soudy rovněž nevzaly v potaz stěžovatelovu snahu uzavřít dohodu o vině a trestu. Samotné ponechání stěžovatele ve vazbě toliko za účelem vypracování znaleckého zkoumání je nepřípustným nadužíváním institutu vazby. Průtahy (způsobené údajným nedostatkem znalců) nemohou jít na vrub stěžovatele, neboť je zavinil stát. Stěžovatel je bezúhonný, má stabilní a milující rodinu (nyní je mu znemožněna péče o děti) a v České republice trvale podniká. U předstižné vazby soudy ignorovaly stěžovatelovu nabídku odevzdání cestovního pasu a ukončení pedagogické činnosti. Všechny polehčující okolnosti soudy bagatelizovaly. Údajné přitěžující okolnosti jsou naopak ryze spekulativní. Uvedenými pochybení soudy jednaly v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu týkající se odůvodnění vazebních rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 9. Obsahem institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů zbavení osobní svobody obviněného podle čl. 8 odst. 1 a odst. 2 Listiny s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení [srov. např. nález ze dne 12. 10. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/]. Vždy musí jít o opatření nezbytné k tomu, aby mohly orgány činné v trestním řízení uskutečnit a ukončit toto řízení, a to při respektování principu presumpce neviny [srov. např. nález ze dne 6. 3. 1997 sp. zn. III. ÚS 271/96 (N 24/7 SbNU 153)]. 10. Těžištěm stěžovatelovy argumentace jsou námitky ohledně neústavnosti závěrů napadených rozhodnutí. K tomu Ústavní soud připomíná, že na rozhodnutí o vazbě se vztahují obecné požadavky na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu