II.ÚS 2830/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2830/23 ze dne 24. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., t. č. ve Věznici Mírov, zastoupeného JUDr. Janou Rejžkovou, advokátkou, sídlem Vodní 5178, Zlín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. srpna 2023 č. j. 2 To 22/2023-570, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. února 2023 č. j. 30 Nt 1863/2022-483, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel je dále přesvědčen, že v jeho věci jsou splněny podmínky pro obnovu řízení podle § 119 a násl. zákona o Ústavním soudu. 2. Dne 25. 10. 2023 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání JUDr. Josefa Kapušňáka, v němž uvedl, že jeho klientka I. R. (matka stěžovatele) se v plném rozsahu připojuje k ústavní stížnosti stěžovatele. 3. Z obsahu ústavní stížnosti stěžovatele a ze spisů Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") sp. zn. 30 Nt 1863/2022 a sp. zn. 50 T 5/2015 vyplývá, že v záhlaví uvedeným usnesením krajský soud zamítl stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené pod. sp. zn. 50 T 5/2015. V ní byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2 a 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 28 let. Podle krajského soudu je současný návrh na povolení obnovy řízení z velké části totožný s návrhem předchozím, k němuž stěžovatel přiložil znalecké posudky pěti znalců a navrhoval přehrání telefonních hovorů, které byly v původním hovoru nesprávně přepsány. Následně stěžovatel vzal předmětný návrh na povolení obnovy řízení zpět a aktuální návrh podal poté, co nabyla účinnosti právní úprava, podle níž má být návrh na povolení obnovy řízení projednán jiným soudním tělesem. 4. K projednávanému návrhu na povolení obnovy řízení stěžovatel přiložil znalecké posudky pěti znalců vyhotovené v letech 2017 a 2018. Nadto navrhl přehrání telefonních hovorů, které byly v původním řízení nesprávně přepsány. Dále stěžovatel navrhl provést jako důkaz skartační protokol Fakultní nemocnice Ostrava, neboť je toho názoru, že důležitý histologický materiál byl protiprávně zničen. Rovněž vznesl námitky ohledně způsobilosti znaleckého ústavu z původního řízení. Krajský soud měl podle jeho názoru rovněž prozkoumat stav prověřování trestních oznámení na znalce. Konečně bylo navrženo vyslechnutí egyptského patologa. Poslední z důkazních návrhů soud odmítl, neboť nejde o nový návrh. Soudy byly s tímto návrhem v původním řízení opakovaně konfrontovány a vždy jej zamítly. Písemně se egyptský lékař vyjádřil ke znaleckému posudku z původního řízení a soudy měly toto jeho vyjádření k dispozici. Ze stejných důvodů soud zamítl důkazní návrh na vyžádání skartačního protokolu Fakultní nemocnice v Ostravě. Pro nadbytečnost soud odmítl návrh na provedení důkazu rozhodnutím o zápisu znaleckého ústavu do jejich seznamu, neboť otázka jeho oprávněnosti ke znalecké činnosti byla rovněž předmětem zkoumání soudů v původním řízení. Ze zprávy ministerstva, upozorňující na ukončení činnosti ústavu na vlastní žádost v roce 2022, pak nepřímo vyplývá, že do tohoto data vykonával ústav činnost v souladu s příslušnými předpisy. 5. Ostatní důkazy soud provedl a dospěl k závěru, že z nich nevyplývají nové skutečnosti, které by mohly vést k odlišnému rozhodnutí v dané trestní věci podle § 278 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Nahrávky (sedmi) telefonních hovorů, které měly být podle stěžovatele nesprávně přepsány, nejsou navíc ani důkazy novými, neboť byly součástí spisového materiálu v původním řízení, byly provedeny procesním způsobem v původním řízení a žádná ze stran jejich přehrání nepožadovala Po přehrání záznamů ve veřejném zasedání (učiněného k odstranění dohadů a domněnek) krajský soud dospěl k závěru, že jejich obsah není v příkrém rozporu s jejich přepisem. Výjimkou může být jediný hovor stěžovatele s jeho tetou, v jehož přepise se objevila věta "že mu (roz. stěžovateli) všechno vyšlo i v tom Egyptě ...", která v samotném rozhovoru nezazní. Tato věta odpovídá kontextu daného hovoru (zrušení zákazu vycestovat z Egypta), a ačkoliv s ní soudy operovaly v rozhodnutích z původního řízení, není její použití skutečností mající vliv ovlivnit jiné rozhodnutí ve věci samé vzhledem k rozsahu ostatních nepřímých důkazů. Ostatní hovory byly přepsány doslovně. Hodnotily-li soudy v původním řízení hovory s pojišťovnou jako "klidné", nepřísluší soudu v řízení o povolení obnovy řízení tento závěr přezkoumávat. 6. Ani předložené znalecké posudky nejsou úplně prvními důkazy svého druhu, neboť již v hlavním líčení obhajoba předložila alternativní znalecké posudky, které následně zkoumal znalecký ústav. Předložené znalecké posudky neuvádí žádné nové skutečnosti (např. výsledky zkoumání novou vědeckou metodou), nýbrž pouze vyjadřují odlišný odborný názor znalců (srov. sp. zn. III. ÚS 46/06). Znalci zkoumali totožný biologický materiál jako znalci z původního řízení a kritizovali jeho nedostatečné množství s tím, že neumožňuje validní diagnózu. Zároveň se však ani nové znalecké posudky mezi sebou zcela neshodují ve svých závěrech, přičemž rozdílné názory nedokázaly vysvětlit. Dále pak i z obhajobou předložených vědeckých publikací vyplývá, že v místě zásahu elektrickým proudem nemusí zůstat žádná viditelná stopa. Žádný ze znaleckých posudků však mechanismus smrti, popsaný v odsuzujících rozhodnutích, nevyloučil (označují jej pouze za nepravděpodobný). Jejich odborné názory však nevychází z žádné skutečnosti, která by byla v původním řízení neznámá. Zároveň ke zkoumání nebyla použita žádná nová vědecká metoda. 7. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením zamítl. Zdůraznil, že krajský soud v dané věci postupoval v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí. Především řádně odmítl již dříve uplatněné důkazní návrhy. Soudům v řízení o povolení obnovy řízení nepřísluší hodnotit odlišně důkazy, které byly součástí spisového materiálu v původním řízení, pročež je zcela irelevantní jejich názor na obsah záznamů telefonních hovorů stěžovatele. Ani předložené znalecké posudky nepřináší žádné nové skutečnosti. Obecný (v nich uvedený) závěr o tom, že příčinou smrti poškozených nebyl elektrický proud, se opírá o řadu nesrovnalostí a rozporů. Jejich vlastní hypotézy o možné smrti poškozených (kardiomyopatie či vdechnutí zvratků) nejsou podloženy žádnými nepřímými důkazy. Otázka kožních stop po zásahu elektrickým proudem byla podrobně řešena v původním řízení. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že nelogické úvahy soudů ohledně předložených telefonních hovorů ukazují účelovou snahu nepovolit stěžovateli obnovu řízení. Obsah daného důkazu soudy fakticky deformovaly, aby nemusely obnovu řízení povolit. Nepřípustně se pak soudy odmítly zabývat předloženými znaleckými posudky s tím, že jde jen o "osobní názory" znalců. V rozporu s obsahem spisu soudy konstatovaly, že otázka oprávněnosti znaleckého ústavu byla již řešena v původním řízení. Tato otázka však nemohla být ani v původním řízení vznesena, neboť teprve v roce 2019 zahájila ministryně spravedlnosti s daným ústavem správní řízení. Právní otázka platnosti znaleckého oprávnění je tedy novou skutečností, kterou může vyřešit pouze soud. Oba soudy ji však ignorovaly. Ústavní znalecký posudek (provedený v původním řízení) nesplňuje podle stěžovatele formální a odborné požadavky, kterou byly na takový důkaz kladeny. Daný ústav nikdy neprováděl vědeckou činnost v oblasti soudního lékařství. Výslechem znalců v řízení o povolení obnovy řízení vyvstaly podle stěžovatele viditelné omyly a chyby tohoto ústavu. Soudy však bez dostatečného vysvětlení nové důkazy odmítly. Stěžovatel je toho názoru, že soudy nesprávně vyhodnotily fakt zničení nekrotického materiálu. Motivací tohoto jednání musela být podle stěžovatele snaha