II.ÚS 2837/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2837/25 ze dne 5. 11. 2025 Právo obviněného na osobní slyšení ve vazebním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Přibáně a Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., t. č. ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Robertem Kabátem, Ph.D., advokátem, sídlem V Holešovičkách 94/41, Praha 8 - Libeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2025 sp. zn. 61 To 507/2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2025 sp. zn. 61 To 507/2025, bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále jeho právo na osobní svobodu zaručené čl. 8 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2025 sp. zn. 61 To 507/2025 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 1, odst. 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel je trestně stíhán pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 4. 1. 2025 č. j. 0 Nt 1/2025-13 byl vzat do vazby z důvodů podle § 67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a usnesením obvodního soudu ze dne 28. 4. 2025 č. j. 0 Nt 1007/2025-31 byl nadále ponechán ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. 3. Následně byl stěžovatel usnesením obvodního soudu ze dne 26. 6. 2025 č. j. 0 Nt 2001/2025-18 podle § 71a trestního řádu ve spojení s § 73 odst. 1 písm. a), b), c) trestního řádu, při nadále trvajícím důvodu vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu, propuštěn z vazby na svobodu za současného přijetí záruky jeho syna A. B. za chování stěžovatele, přijetí písemného slibu stěžovatele a stanovení dohledu probačního úředníka. Podle § 73 odst. 3 trestního řádu byla stěžovateli stanovena povinnost zdržovat se po dobu trvání vazebního důvodu na území hlavního města Prahy, podle § 73 odst. 3 trestního řádu mu byla stanovena povinnost zdržovat se po dobu trvání vazebního důvodu v době od 22:00 do 06:00 hodin v bytě na adrese X, podle § 73 odst. 4 trestního řádu byl stanoven výkon elektronické kontroly jeho pohybu a podle § 73 odst. 5 trestního řádu mu bylo uloženo omezení zákazu vycestování do zahraničí s výzvou k vydání cestovního dokladu. 4. Ke stížnosti příslušné státní zástupkyně bylo napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") posledně uvedené usnesení obvodního soudu podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu zrušeno a za podmínek trvání vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu a contrario nebyla přijata nabídka na převzetí záruky za další chování stěžovatele učiněná A. B., podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario nebyl přijat písemný slib stěžovatele, podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario nebyl přijat návrh stěžovatele na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, podle § 73 odst. 4 trestního řádu a contrario vazba stěžovatele nebyla nahrazena výkonem elektronické kontroly plnění uložených povinností prostřednictvím elektronického kontrolního systému a podle § 71a trestního řádu byla žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti po podrobné rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že městský soud nevysvětlil faktické ani právní důvody svého rozhodnutí, pouze shledal námitky příslušné státní zástupkyně obsažené ve stížnosti proti usnesení obvodního soudu jako důvodné. K tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25, podle kterého musí být rozhodnutí o vazbě pečlivě odůvodněno, což se podle něj v dané věci nestalo. Poukazuje na to, že městský soud pominul veškerý vývoj v jeho osobních poměrech a mimořádné úsilí jeho rodinných příslušníků za účelem prokázání, že obava z jeho útěku není opodstatněná, a to zejména obsah obvodním soudem přijaté záruky jeho syna, který za účelem splnění obsahu svého slibu opustil domov i zaměstnání v Irsku, přestěhoval se do Prahy a zajistil sobě i stěžovateli pracovní uplatnění. Zdůrazňuje, že stěžejním pilířem byla pro městský soud hrozící výměra trestu odnětí svobody, žádnou jinou individualizovanou okolnost v odůvodnění svého rozhodnutí nepřeložil. V rozporu s doktrínou zesílených důvodů městský soud podle stěžovatele neidentifikoval žádnou další okolnost, která by původní útěkovou obavu aktualizovala či prohloubila. 6. V další části ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že v petitu žádosti o propuštění z vazby navrhoval konání vazebního zasedání, avšak městský soud tuto jeho žádost pominul a nijak na ni nereagoval. III. Vyjádření k ústavní stížnosti 7. Ústavní soud podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval městský soud a Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") k vyjádření k ústavní stížnosti. 8. Městský soud svým přípisem ze dne 14. 10. 2025 toliko odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že k věci nemá žádné další vyjádření. 9. Městské státní zastupitelství nevyužilo možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti, čímž nastoupila domněnka, že se vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení. Ústavní soud proto s ním jako s vedlejším účastníkem dále nejednal. 10. S ohledem na skutečnost, že se městský soud k věci nijak nevyjádřil a pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, nezasílal Ústavní soud jeho přípis stěžovateli k replice. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 13. Ústavní soud se především zabýval procesní námitkou stěžovatele, že městský soud pominul jeho žádost na konání vazebního zasedání. Danou námitku shledal Ústavní soud důvodnou. a) Obecná východiska 14. Osobní svoboda jednotlivce je chráněna čl. 8 Listiny, který současně stanoví ústavněprávní rámec pro její případné omezení. Nikdo tak nemůže být zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, což se výslovně podle čl. 8 odst. 5 Listiny uplatňuje také pro vazební řízení. Nadto dané ustanovení Listiny vyžaduje, aby rozhodnutí o vzetí do vazby a navazující rozhodnutí o vazbě činil soud, čímž dochází k otevření prostoru pro plné uplatnění procesních práv zaručených hlavou pátou Listiny, jež současně vyplývají z čl. 5 a 6 Úmluvy, tj. práv spadajících do komplexu práva na spravedlivý proces. 15. Princip kontradiktornosti, který je nedílnou součástí práva na spravedlivý p