II.ÚS 284/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 284/21 ze dne 3. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., právně zastoupeného Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020 č. j. 100 Co 239/2020-244, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jeho základních práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 30. 6. 2020 č. j. 10 Nc 5908/2019-197 byl nezletilý syn stěžovatele pro dobu za trvání manželství rodičů a pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřen do péče matky (výrok I. a IV.). Otci soud uložil povinnost s účinností od 1. 3. 2019 a s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilého částkou 7 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok II. a V.). Dlužné výživné za dobu od 1. 3. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 73 900 Kč uložil otci zaplatit v měsíčních splátkách po 6 000 Kč, splatných počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku vždy spolu s běžným výživným k rukám matky, pod ztrátou výhody splátek (výrok III.). Styk otce s nezletilým upravil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým v sudém týdnu od středy od 17.00 hodin do neděle do 18.00 hodin a v lichém týdnu od středy od 15.00 hodin do čtvrtka do 8.00 hodin. Dále upravil styk v době letních, vánočních, velikonočních, jarních, podzimních a pololetních prázdnin (výrok VI.). Matce a otci uložil povinnost zaplatit státu každému jednou polovinou na nákladech řízení částku, o které bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok VII.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok VIII.). 2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že v daném případě není na místě svěřit nezletilého do střídavé péče rodičů, byť rodiče spolu začali komunikovat, oba mají o výchovu nezletilého zájem, oba jsou schopni nezletilého vychovávat, oba disponují bytovým i materiálním zázemím a mezi každým z rodičů a nezletilým je vzájemně dobrý vztah. Pro svěření nezletilého do střídavé péče byly podle úvahy soudu tedy splněny tři základní kritéria pro nastavení střídavé péče rodičů, vyslovená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, tj. mezi rodiči a nezletilým existuje pokrevní pouto, nezletilý má k rodičům zachovány rodinné vazby a oba mají schopnost zajistit vývoj nezletilého po fyzické, vzdělávací, materiální i jiné stránce. Poslední, čtvrté kritérium, tj. přání dítěte, však vyznělo ve prospěch výlučné péče matky. Dle soudu nezletilý sice dosáhl teprve věku osmi let, nicméně před opatrovníkem prokázal, že je schopen formulovat vlastní názor. Ačkoliv znalec se vyjádřil v tom smyslu, že střídavá péče je v daném případě možná, resp. že je hraniční, ale nezletilý by ji zvládl, neshledal soud takovou formu péče v současné době za formu péče, která je v souladu se zájmy nezletilého. Vyšel z toho, že nezletilý dlouhodobě upřednostňuje prostředí u matky, a je proto v jeho zájmu, aby byl do péče matky svěřen. Zároveň však považoval za nutné upravit široký styk nezletilého s otcem, neboť styk otce a nezletilého probíhá bez jakýchkoliv problémů. 3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání otec. Namítl, že neexistuje jediný důvod, proč by v daném případě nemohla být střídavá péče realizována a proč by se nemohl naprosto stejnou měrou jako matka podílet na výchově nezletilého. Oba rodiče naplňují relevantní objektivní kritéria zhruba stejnou měrou a oba disponují i schopností zajistit zdárný a úspěšný vývoj nezletilého, jakož i jeho fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby. Otec připomněl, že znalec střídavou péči jako nevhodnou neodmítl a uvedl, že nezletilý by ji zvládl. Soud prvního stupně dle otce postavil své rozhodnutí o svěření nezletilého do výlučné péče matky čistě na přání osmiletého dítěte, které navíc své přání být více u matky několikrát odůvodnilo pouze tím, že u maminky má kamarády. Z chování nezletilého přitom bylo vždy patrno, že respektuje, ctí a má velmi rád oba rodiče a s oběma rodiči tráví svůj čas rád. Nezletilý je tedy dle otce schopen bez problémů trávit stejný časový úsek s otcem i matkou a není tak důvodu, proč by neměl být svěřen do střídavé péče rodičů. Otec vyjádřil nesouhlas také s výší vyměřeného výživného. Soud prvního stupně dle jeho názoru nevzal v úvahu, že nezletilý poměrně často pobýval u otce, kdy otec o nezletilého osobně pečoval a hradil jeho náklady. Ve věci se vyjádřil i opatrovník nezletilého, který uvedl, že trvá na svém původním vyjádření a navrhuje, aby nezletilý byl svěřen do péče matky, s otcem byl nezletilému upraven široký styk a výživné ze strany otce bylo stanoveno ve výši 8 000 Kč měsíčně. 4. Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že skutková zjištění a z nich učiněné právní závěry jsou správné. Odkázal na zprávu opatrovníka nezletilého ze dne 4. 11. 2020. Nezletilý v pohovoru s opatrovnicí uvedl, že o letních prázdninách se střídal u matky a otce, nepamatoval si však v jakých intervalech. Nezletilý se vyjadřuje v tom smyslu, že u otce je spokojený, jezdí k němu rád, pouze mu občas vadí nezletilá dcera přítelkyně, neboť někdy lže a neříká své matce pravdu, jinak je s ní ale dle jeho slov zábava. Nezletilý uvedl, že současná úprava, kdy je v jednom týdnu u matky a dva dny je u otce a v druhém týdnu je více u otce a dva dny je u matky, mu vyhovuje. Označuje ji za "suprovou". Dobře se v úpravě vyzná, nechce na ní nic měnit. Střídání u otce a matky po týdnu nechce s odůvodněním, že se mu líbí současný stav a že je zvyklý v domě v D. 5. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že byť se jeví, že předpoklady pro svěření nezletilého do střídavé péče rodičů by mohly být splněny, je v tomto konkrétním případě svěření nezletilého do střídavé péče prozatím nevhodné, resp. předčasné, neboť i přes poměrně nízký věk nezletilého je třeba vnímat jeho konstantní názor na formu péče a jeho aktuální preferenci výchovného prostředí matky a je třeba citlivě ji v rozhodnutí o formě péče zohlednit, aby dopad rozpadu rodiny, který sám o sobě musí být pro nezletilého stresující, měl co nejmenší dopad do jeho života a co nejméně narušil jeho pocit jistoty a bezpečí. Vyjádření většího příklonu nezletilého k matce rozhodně odvolací soud nevnímá jako odmítání otce jako vychovatele, ale vnímá ho jako přirozený příklon k matce, který je v tomto věku pochopitelný a až na výjimky obvyklý, neboť je zpravidla důsledkem toho, že matka hraje v raném i předškolním věku dítěte zcela přirozeně důležitější roli pečovatele a ochranitele a že zpravidla až na rozmezí předškolního a školního věku se u dětí postupně posiluje i úloha druhého rodiče, která zvlášť u chlapců odráží zejména jejich potřebu identifikace s rodičem stejného pohlaví. Vyslovené přání nezletilého tak sice není s ohledem na relativně nízký věk nezletilého možné vnímat jako kritérium rozhodující pro určení formy péče, nicméně odvolací soud je přesvědčen, že i vzhledem k názoru psychologů, že ne všechny děti jsou schopny v nižším věku zvládnout režim střídavé péče v rovnoměrném rozsahu bez dopadu do jejich psychické pohody či zdraví, by přesto nemělo být opomenuto, a to i v případě, kdy schopnost argumentace spočívající ve "smysluplných" důvodech se dítěti tohoto věku přirozeně nedostává a pro jím preferovanou volbu formy péče uvádí důvody typu, že by se mu stýskalo, že má kamarády v místě bydliště matky nebo že je v místě bydliště matky zvyklý, tj. důvody z pohledu dospělé osoby nedostatečné. Odvolací soud hodnotí tyto důvody jako důvody zcela přiměřené věku dítěte, a neshledává na nich nic, co by ho vedlo k závěru, že tento názor je dítěti implantován a není jeho vlastní. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by ze strany matky k ovlivnění názoru nezletilého došlo do té míry, že by tím jeho názor byl devalvován a nebylo by možné k němu přihlížet zcela. Odvolací soud vyslovil názor, že měřítkem rodiče usilujícího o střídavou péči by nemělo být to, že dítě rovnocenný interval péče vydrží a že v něm netrpí, ale především to, že je v takto nastaveném modelu péče dítě spokojené a že v něm prospívá po všech stránkách. I v těchto souvislostech má odvolací soud za to, že přílišný tlak ze strany rodiče na rovnocennou péči v situaci, kdy s ní dítě není vnitřně ztotožněno (aniž by bylo ovlivněno), by mohlo být do budoucna kontraproduktivní. Rozsah styku otce s nezletilým nastavený soudem prvního stupně zajišťuje nezletilému i otci osobní kontakt