II.ÚS 2858/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2858/23 ze dne 10. 1. 2024 N 10/122 SbNU 82 Náležité zhodnocení splnění povinnosti podmíněně odsouzené nahradit škodu "podle svých sil"   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky B. V., zastoupené JUDr. ICLic. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem Platnéřská 4, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. září 2023, č. j. 7 To 179/2023-412, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. srpna 2023, č. j. 4 T 38/2019-399, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. září 2023 č. j. 7 To 179/2023-412, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. srpna 2023, č. j. 4 T 38/2019-399, a výzvy k nastoupení trestu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. října 2023, sp. zn. 4 T 38/2019, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2023, č. j. 7 To 179/2023-412, a usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 8. 2023, č. j. 4 T 38/2019-399, byla porušena stěžovatelčina základní práva a svobody podle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2023, č. j. 7 To 179/2023-412, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 8. 2023, č. j. 4 T 38/2019-399, se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. V ústavní stížnosti podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o Ústavním soudu“), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 4 T 38/2019 (dále jen „okresní soud“) vyplývá, že okresní soud podle § 83 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), rozhodl usnesením ze dne 10. 8. 2023, č. j. 4 T 38/2019-399, že stěžovatelka vykoná trest odnětí svobody v trvání tří let uložený rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 7. 2019, č. j. 4 T 38/2019-314, který nabyl právní moci dne 25. 7. 2019. Pro výkon tohoto trestu ji soud zařadil do věznice s ostrahou. Výkon tříletého trestu odnětí svobody soud původně podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let a stanovil povinnost, aby odsouzená zaplatila poškozené škodu ve výši 500 000 Kč, kterou trestnou činností způsobila. Okresní soud zjistil, že stěžovatelka byla rozsudkem okresního soudu ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 3 T 18/2020, odsouzena pro přečin poškození věřitele podle § 202 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. S ohledem na zdravotní stav odsouzené však bylo upuštěno od výkonu zbytku trestu obecně prospěšných prací. Okresní soud dále zjistil, že stěžovatelce byla v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 19/2018 uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti Dakowest Logistic, s.r.o., náhradu způsobené škody ve výši 3 007 543 Kč. Ze zprávy poškozené obchodní společnosti okresní soud zjistil, že stěžovatelka uloženou povinnost neplnila. 3. Stěžovatelka na dotaz okresního soudu, zda hradí dluh uložený v trestní věci vedené pod sp. zn. 4 T 38/2019, uvedla, že probíhá insolvenční řízení, neboť má dluhy kolem 5 milionů korun. Opakovaně hrazení dluhu přislíbila. Zmiňovala, že se snaží zahájit provoz penzionu, ze kterého má v plánu úhradu dluhů financovat, následně však uvedla, že kvůli covidovým opatřením se podnikání zatím nemohlo rozběhnout. Zmiňovala, že má v plánu prodat koně. Následně uvedla, že z dluhu zatím nic neuhradila, protože onemocněla a podrobí se operaci páteře a kyčlí. Okresní soud dospěl k závěru, že bylo zcela na stěžovatelce, aby podmínky zkušební doby splnila. Pokud proklamované sliby nesplnila, finanční prostředky nezískala a rozsáhlou škodu neuhradila, dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro přeměnu podmíněně uloženého trestu na trest nepodmíněný. 4. Stěžovatelka ve stížnosti proti usnesení uvedla, že splácí náhradu škody uloženou v rozsudku vydaném v trestní věci pod sp. zn. 2 T 19/2018, kterou má určenu exekučním příkazem. Neměla tedy možnost splácet náhradu škody z dalšího rozsudku vydaného ve věci pod sp. zn. 4 T 38/2019, na který exekuční příkaz vydán nebyl. Bylo jí sděleno, že pokud bude platit nepřednostní pohledávku, dopustí se tím dalšího trestného činu. Uvedla dále, že se přes dlouhodobé zdravotní potíže stará o tři nezletilé děti ve věku 12, 13 a 16 let. Žádala zároveň o odklad nástupu trestu ze zdravotních důvodů, neboť je po operaci endoprotézy pravého kyčelního kloubu a za půl roku ji čeká druhá operace. K tomu doložila lékařské zprávy a doklad o exekučním plnění náhrady škody z druhé trestní věci. Stížnost stěžovatelky Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. 9. 2023, č. j. 7 To 179/2023-412, zamítl jako nedůvodnou. V odůvodnění uvedl, že stěžovatelka opakovaně doslala šance, aby ve zkušební době uložené povinnosti hradit náhradu škody splnila. Veřejné zasedání soud za tímto účelem opakovaně odročoval. Stěžovatelka přes řadu slibů žádné peníze na dluh v posuzované věci nehradila. Zdravotní stav může řešit po nástupu do výkonu trestu podáním žádosti o odklad výkonu trestu. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí vyjadřují nepřiměřeně přísné závěry o splnění podmínek pro přeměnu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Tvrdí, že se snažila plnit povinnost nahradit škodu uloženou dřívějším trestním rozsudkem. Požadavek, aby vedle toho splatila ještě další půl milionovou povinnost, nebyla schopna splnit. Její dluhy převyšují 7 milionů korun. U veřejného zasedání opakovaně uváděla, že koně, kteří měli být prodáni, nejsou její. Měla pouze přislíbenu část výtěžku z jejich prodeje, který se nakonec neuskutečnil. Rozváděla i svou špatnou sociální situaci, ve které se s dětmi nachází. Namítá, že z veřejného zasedání soud nepořídil zvukový záznam a že protokol o něm nedostatečně zachycuje průběh zasedání. Své vysvětlení, proč zatím nemohla hradit škodu uloženou v dalším trestním rozsudku, včetně zdravotních důvodů, uvedla i ve stížnosti. Ani jeden ze soudů se však její argumentací nijak nezabýval. Znovu připomněla, že se sama stará o tři nezletilé děti a z toho důvodu požádala o odklad vykonatelnosti napadených usnesení. 6. Stěžovatelka s ústavní stížností rovněž spojila návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud usnesením ze dne 1. 11. 2023, č. j. II. ÚS 2858/23-30, odložil vykonatelnost napadených usnesení do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. 9. Následně Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření ostatním účastníkům řízení. 10. Krajský soud ve svém vyjádření především odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Námitku týkající se nepořizování zvukového záznamu stěžovatelka uplatnila poprvé až v ústavní stížnosti. K tomu soud pouze obecně uvedl, že takový postup není v rozporu s praxí obecných soudů. 11. Okresní soud ve svém vyjádření toliko odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. K námitce nepořizování zvukového záznamu soud odkázal na § 55 odst. 1 trestního řádu. 12. Krajské státní zastupitelství v Plzni se vzdalo postavení vedlejšího účastníka. 13. Okresní státní zastupitelství v Karlových Varech ve svém vyjádření uvedlo, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou, neboť podle jeho názoru nedošlo k dotčení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv. Stěžovatelka měla možnost škodu uhradit. Zkušební doba byla uložena v maximální možné délce pěti let a soud jí tedy již nemohl prodloužit. 14. Vzhledem k tomu, že zaslaná vyjádření neobsahují žádné dosud nezjištěné skutečnosti či úvahy, ze kterých by Ústavní soud při svém posouzení vycházel, nezasílal je k replice. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 15. Ústavní soud posoudil všechny výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 16. Předmětem přezkumu Ústavního soudu bylo posouzení ústavní konformity postupu a závěrů soudů rozhodujících o tom, zda stěžovatelka ve zkušební době splnila podmínky, které jí byly stanoveny př