II.ÚS 2867/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2867/24 ze dne 13. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Jana Svatoně a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Hajnové, zastoupené Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 65 A 8/2024-111 ze dne 16. 10. 2024, spojené s návrhem na zrušení částí § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, vymezených slovy "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování", za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) Krajského úřadu Kraje Vysočina, sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, 2) Společně se Starosty pro občany, jednající volebním zmocněncem Janou Žákovou, 3) SPD, Trikolora a PRO, jednající volebním zmocněncem Bc. Pavlem Smetanou, 4) KDU-ČSL, jednající volebním zmocněncem Bc. Lucií Lukšů, 5) ANO 2011, jednající volebním zmocněncem Radkou Blahovou,6) STAČILO!, jednající volebním zmocněncem Karlem Hlaváčkem, 7) STAROSTOVÉ PRO VYSOČINU, jednající volebním zmocněncem Bc. Janou Kudrhaltovou a 8) Sociální demokracie, jednající volebním zmocněncem Hanou Andělovou, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), který zamítl její návrh na rozhodnutí o neplatnosti volby všech zvolených kandidátů a jejich náhradníků volební strany SPD, Trikolora a PRO (v řízení před Ústavním soudem v pozici vedlejšího účastníka řízení, dále jen jako "volební strana") ve volbách do Zastupitelstva Kraje Vysočina konaných ve dnech 20. a 21. 9. 2024. 2. Svůj návrh opírala o to, že celostátní předvolební kampaň volební strany byla, stručně řečeno, neslučitelná s hodnotami demokratického právního státu, neboť využívala pocity strachu, xenofobie, homofobie, byla založena na rasistických předsudcích a podporovala násilí jako způsob řešení společenských problémů. 3. Krajský soud návrh po věcné stránce posuzoval jako návrh na vyslovení neplatnosti voleb. Zaměřil se na to, zda navrhovatelka tvrdila a prokázala, že došlo k takovému porušení právní úpravy regulující vedení volební kampaně volební stranou, které hrubě ovlivnilo výsledek volebního procesu. Konstatoval však, že navrhovatelka nijak konkrétně netvrdila, jakým způsobem byl výsledek voleb ovlivněn, a nenavrhla odpovídající důkazy; omezila se jen na to, jak kampaň volební strany probíhala. Nezákonnost volební kampaně však sama o sobě nemohla nepředstavovat takovou vadu, která by volební proces zpochybňovala v jeho podstatě, jakožto projev skutečné a svobodné vůle voličů. Ostatní kandidující subjekty na ni mohly reagovat, byla podrobena široké veřejné diskuzi a kritice. Stěžovatelka podle krajského soudu neuvedla nic, co by zpochybňovalo, že voliči mohli se svým hlasem naložit svobodně. Uzavřel, že rolí volebního soudu není hodnotit společenské debaty nebo politický program jednotlivých stran. II. Argumentace stěžovatelky 4. Co se týče procesního postupu krajského soudu, označila stěžovatelka za nesprávné, že v řízení přihlédl k vyjádření politického hnutí SPD, neboť vzhledem k tomu, že kandidovalo ve volební koalici, nebylo v řízení subjektem pasivně legitimovaným. 5. Co se týče věci samé, stěžovatelka zopakovala svá tvrzení týkající se obsahu předvolební kampaně volební strany. Uvedla, že v judikatuře volebních soudů užívaný "algoritmus přezkumu" nepovažuje za "bezvýhradně správný". Vytýká mu, že zužuje soudní ochranu jen na volební proces, hlasování, zjišťování výsledku a jeho vyhlašování, čímž dochází k vyprázdnění účelu, k němuž má volební soudnictví sloužit. Ten stěžovatelka spatřuje v ochraně demokratického právního státu. Z pohledu jeho ochrany považuje stěžovatelka za lhostejné, zda a v jaké míře byl výsledek voleb skutečně ovlivněn; soudní ochranu by mělo aktivovat už to, že během voleb došlo k porušení ústavních principů, zde mj. čl. 5 Ústavy. Zdůraznila, že poskytnout důkaz o ovlivnění vůle voličů nezákonnou kampaní je prakticky nemožné, a proto jej ani nelze vyžadovat. 6. Stěžovatelka polemizuje s tím, že podle krajského soudu není možné zbavit někoho mandátu či volitelnosti jako sankce za porušení volebních předpisů. Argumentuje, že následkem porušení ústavního rámce voleb musí být ztráta práva na zvolení, což však nepojímá jako sankci, ale prostředek k zajištění legitimity zvoleného orgánu. Rozporovala také, že by důsledkem vyslovení neplatnosti voleb muselo být jejich opakování. Závěrem vyzvala Ústavní soud, aby apeloval na Parlament a vyzval k přijetí úpravy plnící roli předvolební soudní ochrany. 7. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že algoritmus přezkumu voleb vymezený volebními soudy a rovněž právní úprava, o níž volební soudy algoritmus voleb opírají, odporuje ústavě. Doplňuje tak ústavní stížnost o návrh na zrušení části § 53 odst. 3 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů (dále "volební zákon"), ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování" a § 53 odst. 4 volebního zákona ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování". Tvrdí, že jsou v rozporu s principem suverenity lidu. Výsledek voleb musí určovat voliči a nikoliv soudy, neboť pouze občané mohou být zdrojem moci. Volební soudy, které se zabývají samotným výsledkem voleb, respektive vlivem volební kampaně na tento výsledek, narušují princip suverenity lidu. Pokud se volební soudy zabývají výsledkem voleb, pak jsou zdrojem moci ve státě. Výsledky voleb musí být zcela vyloučeny z volebního přezkumu; mohou být formovány pouze voliči. Posouzení volebním soudem nemůže být objektivní. Podstatné je pouze to, zda volební výsledek vznikl na základě demokratických voleb, tedy na základě volebního procesu, který proběhl v mezích nastavených Ústavou (zejména čl. 5 Ústavy). III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti 8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a ústavní stížnost je přípustná. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou. Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti jsou tak splněny. 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Na rozdíl od volebního soudu nepřezkoumává výsledek voleb, nýbrž "pouze" zkoumá, zda rozhodnutí volebního (v tomto případě krajského) soudu neporušilo ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele (nález sp. zn. III. ÚS 35/19 ze dne 27. 3. 2019, bod 30). 10. Stěžovatelka namítá porušení ústavních principů zaručených v čl. 1 a čl. 5 Ústavy, ty však nemají povahu subjektivních ústavních práv a mohou být brány v potaz vždy jen ve spojení s konkrétním subjektivním právem stěžovatelky. Dále namítá porušení zákazu diskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina") a práva na zachování lidské důstojnosti (čl. 10 odst. 1 Listiny), avšak ani u jednoho z nich nijak neargumentuje k tomu, proč došlo k zásahu do jejích subjektivních práv. Argumentace stěžovatelky je koncipována spíše jako polemika se správností závěrů krajského soudu v rovině výkladu objektivního práva (tedy spíše jako opravný prostředek ve volebním soudnictví) než jako ústavní stížnost. 11. Ústavní soud se již zabýval obdobnou argumentací jiných stěžovatelů zastoupených stejnou právní zástupkyní, resp. argumentací samotné právní zástupkyně v pozici stěžovatelky. Ve všech případech šlo o reakci na stejnou volební kampaň v týchž krajských volbách, ústavní stížnosti pouze napadaly jiná rozhodnutí krajských soudů. Proto zde Ústavní soud na dosavadní rozhodnutí odkazuje (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2806/24, sp. zn. I. ÚS 2876/24 či I. ÚS 2878/24, všechna ze dne 30. 10. 2024, nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 2897/24 ze dne 26. 11. 2024) a stručně je rekapituluje. 12. Při přezkumu voleb ze strany volebních soudů je nutno vycházet z toho, že lid je zdrojem veškeré státní moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy) a v této roli se podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb. Z čl. 21 odst. 4 Listiny lze dovodit právo zvoleného kandidáta na nerušený výkon funkce po stanovené časové období. S výjimkou nejzávažnějších pochybení v proceduře voleb musí státní moc, reprezentovaná volebními soudy, zachovávat zdrženlivost (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 52/10 ze dne 29. 3. 2011, bod 78). Pro volební soudnictví proto platí vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k vyvrácení této domněnky je povinností toho, kdo volební výsledek napadá. 13. České volební soudnictví tak nezná absolutní vady volebního procesu (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ze dne 26. 1. 2005). Podle § 53 odst. 2