II.ÚS 2879/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2879/25 ze dne 15. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky S. Š., zastoupené Mgr. Markétou Pekařovou, advokátkou, sídlem Tyršova 434/27, Kosmonosy, proti rozsudku Krajského soudu v Praze, č. j. 132 Co 26/2025-251 ze dne 26. května 2025, ve znění doplňujícího rozsudku č. j. 132 Co 26/2025-256 ze dne 21. července 2025, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a M. Š., a nezletilých P. Š. a S. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka (matka) se domáhá zrušení shora označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi Krajský soud v Praze porušil její základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jakož i práva nezletilých vedlejších účastníků (děti). 2. Matka navrhla odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí. Výkon napadených rozhodnutí znamená pobývání dětí u vedlejšího účastníka (otec) ve větším rozsahu, než si samy dlouhodobě a soustavně přejí. Dcera začala styk s otcem sabotovat a otci se odcizuje. Nerespektování přání dětí u nich způsobuje hlubokou frustraci. Proto i riziko nepřiměřené zátěže dětí je závaznější než újma vzniknuvší otci odkladem vykonatelnosti. 3. V souzené věci se otec domáhal změny péče o děti, případně rozšíření styku s dětmi. Matka a otec v minulosti uzavřeli dohodu o péči, výživě a styku, kterou schválil Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem č. j. 26 Nc 200/2022-55 ze dne 7. listopadu 2022 (předchozí rozsudek). Podle něj se otec mohl s dětmi stýkat sudý čtvrtek odpoledne, liché úterý odpoledne a v lichých týdnech od pátku do neděle. 4. V červenci 2024 podal otec návrh na změnu péče matky na symetrickou střídavou péči. Okresní soud rozsudkem č. j. 26 P 38/2023-199, 6 P a Nc 243/2024 ze dne 10. prosince 2024 změnil předchozí rozsudek tak, že otec je oprávněn se s dětmi stýkat každou sudou středu a čtvrtek odpoledne a v lichý týden v úterý odpoledne a od pátku 11.30 hodin do neděle 18.00 hodin. Upravil i vánoční a letní prázdniny (výrok I). Zvýšil od 1. ledna 2025 výživné na každé z dětí (výroky II a III). Návrh na změnu péče o děti zamítl (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V). Okresní soud neměl za souladné se zájmy dětí vyhovět návrhu na střídavou péči, a to ani v asymetrické podobě. Měl za přesvědčivé vysvětlení matky, že děti k otci ztratily důvěru poté, co narušil jednotu rodiny. Pro vztah dětí s otcem tak neměl soud za prospěšné jim autoritativně přikazovat pobývat u otce v rámci střídavé péče. Přihlédl k přání dětí trávit čas s otcem v odpoledních hodinách během pracovního týdne. 5. Krajský soud napadeným rozsudkem k odvolání otce proti výrokům I až IV změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I tak, že v sudém týdnu prodloužil styk od středy od 14.00 hodin do čtvrtka 19.00 hodin [odst. 1. písm. a)] V lichém týdnu přiznal styk navíc v pondělí odpoledne a změnil čas počátku styku od pátku od 13.30 hodin [odst. 1 písm. b)]. Změnil rozsah styku o vánočních prázdninách [odst. 1 písm. c)] a o letních prázdninách styk neupravil [odst. 1 písm. d)]. Matce stanovil povinnost nahradit otci styk o letních prázdninách v případě pobytu dětí mimo její bydliště [odst. 1 písm. e)]. Určil místo předání a převzetí dětí [odst. 1 písm. f)] a matce uložil povinnost děti na styk připravit a ten umožnit [odst. 1 písm. g)]. Tím změnil výrok I bod 3 předchozího rozsudku [odst. 1 písm. h)]. Ve výrocích II a III rozsudek okresního soudu zrušil a řízení o výživném zastavil [odst. 2] (výrok I). Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Napadeným doplňujícím rozsudkem doplnil krajský soud výrok I napadeného rozsudku o odstavec 3 tak, že odst. 3 potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku IV (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 6. Krajský soud provedl pohovor se synem; pohovor s dcerou se nakonec neuskutečnil, neboť se rozplakala. U obou dětí krajský soud konstatoval, že byly při poučení o účelu pohovoru (a následně syn během pohovoru) ve značném napětí. Krajský soud shledal, že okresní soud správně a dostatečně zjistil skutkový stav. Z pohovorů s dětmi před okresním a krajským soudem vyplynulo, že děti mají otce rády, mají k němu vybudovaný citový vztah a nemají vůči němu konkrétní výhrady. Rovnoměrné péči brání fixace dětí na matku a na prostředí u matky. Děti ovlivnil rozchod rodičů a jejich chování v jeho průběhu, děti tak prožívají konflikt loajality. Není v zájmu dětí měnit nastavení péče. Je však v jejich zájmu zachovat právo otce na výchovu tím, že bude mít rozšířený styk, jelikož jeho péči nic nebrání a dětem se věnuje. Krajský soud měl za přirozené, aby se postupně a zdravě odpoutaly od matky a osamostatňovaly se. Je namístě snaha pokusit se odstranit příčiny fixace dětí na matku za pomoci dětského psychologa. V neposlední řadě zohlednil zájem dětí trávit čas s polorodým bratrem ze strany otce. 7. Matka namítá, že krajský soud rozhodl svévolně a překvapivě. Ignoroval názor dětí, respektive nevysvětlil, proč k jejich přání nepřihlédl. Obě děti vzhledem k věku vlastní názor formulovaly a jejich vyjádření byla konzistentní, přesto se nyní musí podrobit režimu, který jim nevyhovuje a v němž nejsou šťastné. Krajský soud nadto sám dceru nevyslechl. Matka krajskému soudu vytýká, že ignoroval i názor opatrovníka dětí na rozsah styku, čímž nebyla dostatečně ochráněna práva dětí. Ač se rodiče již jednou dohodli o rozsahu styku, je to podle matky nyní otec, kvůli komu je nezbytné, aby se děti podrobovaly soudním řízením i přes jejich opakované projevy, jak si styk představují. Má za to, že takový způsob výchovy není v nejlepším zájmu dětí. Zájem dětí podle matky krajský soud neposoudil řádně na rozdíl od okresního soudu, který vzal v potaz citlivost dcery a dovodil, že nucený pobyt u otce by mohl oslabit budovanou důvěru dětí. Krajský soud naopak označil silnou vazbu dcery na matku za nežádoucí a bez respektu k emocím dcery rozšířil styk včetně přespání. Matka dodala, že po vyhlášení rozsudku krajského soudu se vztahy dcery s otcem zhoršily. 8. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná. 9. K matčině námitce o porušení základních práv obou dětí Ústavní soud dodává, že matka podává stížnost jen svým jménem. Děti mají v řízení postavení vedlejších účastníků. S ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině Ústavní soud ale de facto rozhoduje o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně usnesení sp. zn. IV. ÚS 515/21 ze dne 30. března 2021, bod 9). Z hlediska rozhodování o ústavní stížnosti v těchto případech je tedy nerozhodné, zda je stěžovatelem samo dítě nebo jeden z rodičů. V obou případech Ústavní soud zkoumá, co je v nejlepším zájmu dítěte. 10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování v rodinně-právních věcech. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Bere v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010 (N 32/56 SbNU 363)]. 11. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijatá opatření činily v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte) [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Při přijímání individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1328/20 ze dne 28. července 2020 (N 157/101 SbNU 98)]. Za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a své rozhodnutí založily pouze na jeho přání namísto na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. dubna 2013 (N 66/69 SbNU 213)]. Názory dětí se mohou měnit a jejich námitky, kterým musí být věnována patřičná pozornost, nemusí nutně postačovat k tomu, aby převážily nad zájmy rodičů, zejména pokud jde o pravidelný styk s dítětem. Dětem by nemělo být uděleno bezpodmínečné právo veta, aniž by byla zvážena veškerá další hlediska a prove