II.ÚS 288/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 288/23 ze dne 19. 6. 2024 Odpovědnost zaměstnavatele za protiprávní čin zaměstnance vůči spotřebiteli   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky E. H., právně zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem J. Žižky 39/2, Bruntál, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2022 č. j. 33 Cdo 1629/2022-294 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2021 č. j. 57 Co 63/2021-229, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2022 č. j. 33 Cdo 1629/2022-294 a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2021 č. j. 57 Co 63/2021-229 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností se stěžovatelka podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že obecné soudy porušily její ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a na rovnost účastníků v soudním řízení zakotvená v čl. 11 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Podstatou projednávané věci a stížnostních námitek je zejména otázka, zda se může zaměstnavatel zprostit odpovědnosti za škodu, které se protiprávním jednáním zakládajícím trestný čin dopustí jeho zaměstnanec při plnění pracovních úkolů. Stěžovatelka má za to, že obecné soudy tím, že shledaly, že se zaměstnavatel v projednávané věci zprostil odpovědnosti za škodu stěžovatelce způsobenou, porušil její ústavně zaručená práva. 3. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatelka vystupovala jako poškozená v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod. sp. zn. 4 T 58/2020. V tomto trestním řízení byla schválena dohoda o vině a trestu mezi obviněným a státním zástupcem. Obviněný byl shledán vinným trestným činem podvodu. Trestné činnosti se obviněný dopouštěl jakožto zaměstnanec České pošty, s. p. ("Česká pošta") s pracovním zařazením na pozici specialisty prodeje produktů České spořitelny. Na podkladě této pozice byl oprávněn jednat s klienty, uzavírat s nimi smlouvy, a to včetně poskytování služeb Československé obchodní banky, a. s. ("ČSOB"), a dalších partnerů a služeb České pošty. 4. Trestná činnost spočívala zjednodušeně řečeno v tom, že obviněný jakožto zaměstnanec opakovaně dával klientům při jednání o uzavírání komisionářské smlouvy a o obstarání investic do cenných papírů fondů ČSOB podepisovat i listinu s žádostí o zpětný odkup. Na tuto listinu však doplnil datum a svůj soukromý účet (nikoliv účet klientů), kam mu následně ČSOB vyplatila peněžní prostředky. Stěžovatelka jako jedna z klientů České pošty sepsala s obviněným komisionářskou smlouvu o obstarání koupě nebo prodeje investičních nástrojů, čímž byly její peněžní prostředky převedeny z vkladní knížky do investičních fondů. V rámci uzavírání komisionářské smlouvy jí zaměstnanec spolu s ostatními listinami k podpisu předložil také žádost o zpětný odkup (prodej) cenných papírů z poštovního investičního programu. Na žádost o zpětný odkup zaměstnanec posléze ručně vepsal číslo vlastního bankovního účtu, kam byly peníze stěžovatelky z investičních fondů ČSOB převedeny namísto bankovního účtu stěžovatelky. Stěžovatelka žádost o zpětný odkup sice podepsala, ale činila tak nevědomky a vědomě by k takovému převodu nikdy souhlas nedala. Okresní soud v Bruntále obviněnému mimo jiné uložil povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu, a to podle jeho sil. Stěžovatelce měl obviněný nahradit škodu částkou ve výši 294 549,46 Kč. 5. Obviněný stěžovatelce uhradil pouze nepatrnou část škody (1 500 Kč). Stěžovatelka se proto domáhala náhrady škody žalobou proti České poště a ČSOB, které měly škodu nahradit společně a nerozdílně. Nárok proti České poště odůvodnila stěžovatelka odpovědností zaměstnavatele za jednání svého zaměstnance. Nárok vůči ČSOB zdůvodnila vlastnictvím peněžních prostředků, jelikož trestný čin podvodu byl spáchán na peněžních prostředcích, které v tu dobu byly dle stěžovatelky ve vlastnictví banky. 6. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 9. 12. 2020, č. j. 38 C 211/2019 - 154 uložil povinnost České poště, jakožto zaměstnavateli obviněného, uhradit stěžovatelce částku 294 549,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 3. 10. 2019 (výrok I.) a zaplatit stěžovatelce náklady řízení ve výši 59 290 Kč (výrok IV.). Naopak žalobu na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 295 549 Kč od 15. 2. 2017 do 2. 10. 2019 vůči České poště, zamítl (výrok III.). Žalobu vůči ČSOB na zaplacení částky 295 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 19. 11. 2019 do zaplacení a částky 47 844,19 Kč společně a nerozdílně okresní soud zamítl (výrok II.) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit ČSOB náklady řízení ve výši 12 187,76 Kč (výrok V.). Okresní soud dospěl k závěru, že Česká pošta odpovídá za protiprávní čin svého zaměstnance podle § 167 občanského zákoníku, jelikož k němu došlo při plnění pracovních úkolů pro právnickou osobu (pro Českou poštu) a takové protiprávní jednání právnickou osobu zavazuje. Okresní soud svůj závěr zdůvodnil tím, že zaměstnanec byl zaměstnán na pozici specialisty produktů či specialisty přepážky a sjednávání finančních služeb, které poskytuje Česká pošta pro své partnery, bylo v jeho pracovní náplni. Všechny produkty a smlouvy, které zaměstnanec sjednal se stěžovatelkou (jak uzavření investic do cenných papírů v rámci investičních fondů ČSOB, tak i žádost ohledně zpětného odkupu), spadaly podle okresního soudu do pracovní náplně zaměstnance. Pokud zaměstnanec doplnil na žádost o zpětném odkupu cenných papírů svůj účet, a to bez vědomí stěžovatelky a proti její vůli, dopustil se protiprávního jednání v rámci plnění svých pracovních povinností a zaměstnavatel za takto způsobenou škodu odpovídá. Nárok na úroky z prodlení posoudil okresní soud následovně. Při posuzování splatnosti náhrady škody záleží, kdy stěžovatelka jakožto věřitel o plnění požádala. První žádost o plnění náhrady škody došla České poště formou předžalobní výzvy dne 1. 10. 2019. Z toho důvodu měla stěžovatelka nárok na úroky až od 3. 10. 2019, kdy Česká pošta měla pohledávku uhradit. V případě žaloby vůči ČSOB okresní soud veškeré nároky zamítl, protože zde neshledal žádné pochybení na straně banky, která řádně vyplatila finanční prostředky na účet uvedený na podepsané žádosti o zpětném odkupu. Proti rozsudku se žalovaná bránila odvoláním. 7. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem ze dne 22. 9. 2021, č. j. 57 Co 63/2021-229, rozsudek okresního soudu ve výroku II. a III. potvrdil. Výrok I. krajský soud změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 295 549,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 3. 10. 2019 do zaplacení Českou poštou zamítl. Žádnému z účastníků krajský soud nepřiznal náhradu nákladů řízení. V napadeném rozsudku krajský soud dospěl k závěru, že Česká pošta není za jednání svého zaměstnance v tomto případě odpovědná, jelikož se jednalo o tzv. exces zaměstnance. Podle krajského soudu se o exces jedná tehdy, jestliže škoda byla způsobena při takové činnosti, jíž škůdce sledoval vlastní zájmy či potřeby, popř. zájmy jiných osob, a to i přesto, že k činnosti došlo v pracovní době na pracovišti. Odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004, a ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4330/2014. Krajský soud nezpochybňoval skutková zjištění okresního soudu o tom, že zaměstnanec na pozici specialisty produktů doplnil na žádost o zpětném odkupu cenných papírů svůj účet bez vědomí stěžovatelky a proti její vůli, a na tento svůj účet zaslal její finanční prostředky. Zásadní však podle krajského soudu bylo, že zaměstnanec jednal s cílem bezdůvodně se obohatit a sledoval výlučně vlastní zájmy, k čemuž zneužil svého postavení u zaměstnavatele. Za škodu by zaměstnavatel odpovídal jen tehdy, pokud by se zaměstnanec dopustil nevědomého pochybení, což se však v projednávané věci nestalo. Krajský soud se dále vypořádal s námitkou porušení prevenční povinnosti ze strany žalovaných. S ohledem na časovou souvislost událostí rozhodl, že ani jedna ze žalovaných nemohla protiprávnímu jednání zaměstnance České pošty zabránit, jelikož Česká pošta obdržela o nestandardním jednání svého zaměstnance zprávu v dubnu 2017, zatímco k převodu finančních prostředků stěžovatelky na účet zaměstnance došlo již v únoru 2017. Česká pošta dle krajského soudu nepochybila ani tím, když zaměstnala osobu, která se v minulosti ocitla v postav