II.ÚS 2881/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2881/24 ze dne 3. 9. 2025 Okamžité zrušení pracovního poměru se dvěma pedagogy kvůli konzumaci alkoholu na pracovišti   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti příspěvkové organizace Š., zastoupené JUDr. Irenou Valíčkovou, MBA, advokátkou, sídlem náměstí Svobody 87/18, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2024 č. j. 21 Cdo 1562/2023-590, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2022 č. j. 49 Co 170/2021-525, 49 Co 171/2021-525, usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. listopadu 2021 č. j. 5 C 123/2015-457 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. června 2021 č. j. 5 C 123/2015-423, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, a J. K. a O. V., obou zastoupených Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem, sídlem Aloise Krále 2640/10, Prostějov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2024 č. j. 21 Cdo 1562/2023-590, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2022 č. j. 49 Co 170/2021-525, 49 Co 171/2021-525, usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. listopadu 2021 č. j. 5 C 123/2015-457 a rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. června 2021 č. j. 5 C 123/2015-423 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv na soudní ochranu a ochranu vlastnictví a porušení práva na ochranu zdraví svých žáků. 2. Z ústavní stížnosti, doručených písemností a vyžádaného soudního spisu se podává, že stěžovatelka dne 20. 2. 2015 okamžitě zrušila pracovní poměr s vedlejšími účastníky jako svými zaměstnanci, učiteli, pro porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Téhož dne ráno se totiž podle stěžovatelky nedostavili do vyučovacích hodin, které měli vyučovat, načež byli spolu následně zastiženi v kabinetu druhého vedlejšího účastníka při konzumaci alkoholu, odmítli se podrobit dechové zkoušce a poté opustili školu bez omluvy a souhlasu nařízených, přestože měli dále vyučovat. 3. O původně dvou samostatně vedených žalobách vedlejších účastníků rozhodoval Okresní soud v Prostějově. Jeho rozhodnutí ve věci, jednou zamítavé a jednou vyhovující, dvakrát v odvolacím řízení zrušil Krajský soud v Brně a vrátil věci okresnímu soudu k dalšímu řízení mimo jiné s tím, že je třeba se náležitě zabývat intenzitou porušení povinností zaměstnance. Okresní soud poté (po spojení věcí) konečně napadeným rozsudkem určil, že okamžité zrušení pracovního poměru vedlejších účastníků je neplatné. Tento rozsudek k odvolání stěžovatelky krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil. Podle obecných soudů bylo třeba vyjít z důvodů, jaké stěžovatelka sama vymezila v dopisech směřujících k ukončení pracovního poměru. Konzumování alkoholu se prokázalo jen u druhého vedlejšího účastníka, který se doznal. U prvního vedlejšího účastníka ze svědeckých výpovědí tehdy přítomných kolegů pouze vyplynulo, že viděli v kabinetu druhého vedlejšího účastníka ležet prázdné lahve a cítili odér alkoholu. Jejich popis opilosti prvního vedlejšího účastníka působil neurčitě. 4. Nesporné bylo, že se oba vedlejší účastníci odmítli podrobit orientační dechové zkoušce. Oba však též prokázali, že nebyli toho dne zdravotně způsobilí konat práci, a proto se nemohli dopustit porušení povinností nedostavit se do výuky; nešlo tedy o svévolné opuštění školy. Vedlejší účastníci tak porušili své povinnosti podrobit se orientační dechové zkoušce, resp. druhý vedlejší účastník též konzumovat alkohol ve škole. Je sice pravdou, že pedagog by měl jít příkladem, ale žádné vytýkané jednání se neodehrálo před žáky. Šlo o ojedinělý exces, v minulosti vůči vedlejším účastníkům nesměřovaly žádné výtky (žáků, kolegů, ani rodičů). S vedlejšími účastníky dosud nebyly pracovně žádné problémy. Stěžovatelka měla možnost dát vedlejším účastníkům výpověď a za doby výpovědní lhůty zajistit některými opatřeními dodržování pracovních povinností vedlejších účastníků. Okamžité zrušení pracovního poměru je nástroj vskutku výjimečný. 5. Nejvyšší soud konečně odmítl napadeným usnesením dovolání stěžovatelky, neboť je neshledal přípustným. V důkazním řízení Nejvyšší soud neshledal žádné extrémní vady. Závěr, že nebyla prokázána konzumace alkoholu prvním vedlejším účastníkem, učinil krajský soud při hodnocení "neurčitosti" svědeckých výpovědí. Vypořádal se i se stěžovatelkou tvrzenými jednotlivostmi (šlo o kabinet druhého vedlejšího účastníka, opilost svědci hodnotili subjektivně, obecně). Soudy nižších stupňů hodnotily intenzitu porušení povinností zaměstnance v souladu s ustálenou judikaturou, podle které okamžité zrušení pracovního skutečně představuje výjimečné opatření, je nutné zkoumat okolnosti, za jakých se dechová zkouška odmítá, a zaměstnanec pod vlivem alkoholu na pracovišti neporušuje bez dalšího pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Soudy nižších stupňů zohlednily specifické postavení pedagogů, že šlo o ojedinělý exces a že tvrzené ponechání žáků bez dozoru či údajné závadné jednání předcházející den nebylo předmětem výtek. Vyjádření žáků byla též vytvořena dodatečně. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy při hodnocení intenzity porušení pracovních povinností nepřihlédly k funkci pedagogů, kterou vedlejší účastníci zastávali. Ti by měli být morálním vzorem. Postavení zaměstnance na pracovišti přitom je podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu hlediskem, které je třeba hodnotit i při porušení povinnosti podrobit se orientační dechové zkoušce na alkohol. Tím obecné soudy nerespektovaly svoji ustálenou rozhodovací praxi. Obecné soudy rovněž nepřihlédly k písemnému oznámení žáků, že již předchozího dne se vedlejší účastníci měli dopustit obdobného jednání. Je sice pravdou, že stěžovatelka toto jednání vedlejším účastníkům nevytkla, avšak bylo třeba jej zohlednit. Stěžovatelka také namítá porušení zásady dvojinstančnosti, protože okresní soud bez dalšího převzal závěry krajského soudu po zrušení svých původních rozhodnutí. Nejvyšší soud se nevypořádal s předloženou otázkou v dovolání, zda odmítnutí dechové zkoušky na alkohol u pedagoga odůvodní okamžité zrušení jeho pracovního poměru. 7. V extrémním nesouladu s provedenými důkazy je podle stěžovatelky dále závěr, že první vedlejší účastník nebyl pod vlivem alkoholu. Svědci shodně vypověděli, že oba vedlejší účastníci zjevně pod vlivem alkoholu byli, že byl v kabinetu alkohol cítit a byl cítit i když vedlejší účastníci procházeli kolem nich z kabinetu pryč. Je absurdní, že obecné soudy nezohlednily tyto svědecké výpovědi, protože byly subjektivní, ačkoli subjektivita je pojmově spjata s tímto důkazním prostředkem. První vedlejší účastník byl později dokonce pravomocně odsouzen za řízení v opilosti. Je zde tedy ucelený řetězec důkazů o opilosti prvního vedlejšího účastníka. Nepřípustné je rovněž, že obecné soudy zde vycházely ze svědecké výpovědi druhého vedlejšího účastníka z původně samostatně vedeného řízení o žalobě prvního vedlejšího účastníka. 8. Přehnaně formalistický je závěr, že stěžovatelka vedlejším účastníkům vytkla jen konzumaci alkoholu ve škole, nikoli že tehdy byli pod vlivem alkoholu, a proto tento důvod ukončení pracovního poměru nebyl prokázán. Právní jednání nelze vykládat jen gramaticky. Konečně neobstojí závěry, že vedlejší účastníci nebyli zdravotně práce schopní; z dokazování je zjevné, že vedlejší účastnicí přišli vykonávat práci, ale po incidentu si dodatečně nechali vystavit neschopenky. U prvního vedlejšího účastníka byla dokonce dočasná pracovní neschopnost později stornována. Vedlejší účastníci tím nechali žáky bez dozoru, což mohlo ohrozit jejich bezpečnost a zdraví. III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení 9. Ústavní soud zaslal podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost Nejvyššímu soudu, krajskému soudu, okresnímu soudu a vedlejším účastníkům k vyjádření. 10. Nejvyšší soud ve vyjádření zdůraznil, že zjištěný skutkový stav nepovažoval za natolik vadný, aby k němu nebylo možné nikdy dospět při respektování základních zásad hodnocení dokazování nebo je považovat za tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Proto ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vycházel, tedy že se oba vedlejší účastníci odmítli podrobit dechové zkoušce na alkohol a druhý vedlejší účastník alkohol požil, avšak pouze nepatrně. Argumentace stěžovatelky přitom vesměs spočívala na jiných verzích skutkového stavu, který nebylo proč zpochybňovat.