II.ÚS 2895/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2895/24 ze dne 10. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky N. P., zastoupené Mgr. Janou Volrábovou, advokátkou, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. srpna 2024 č. j. 14 Co 113/2024-440, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, nezletilé L. P. a nezletilého D. P., M. P. a N. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena její základní práva, jakož i práva první vedlejší účastnice a druhého vedlejšího účastníka, nezletilých vnoučat (dále jen " nezletilí") zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále v čl. 3, čl. 6 odst. 2 a čl. 16 Úmluvy o právech dítěte. 2. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále požádala, aby Ústavní soud předmětnou věc projednal ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přednostně, tedy mimo pořadí, v němž návrh k Ústavnímu soudu došel. 3. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Chebu (dále jen "okresní soud") ze dne 31. 1. 2024 č. j. 0 P 153/2019-350 bylo rozhodnuto, že návrh třetí vedlejší účastnice - matky nezletilých (dále jen "matka") ze dne 21. 3. 2022 na svěření nezletilých dětí do její péče se v celém rozsahu zamítá (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že oba nezletilí se svěřují do péče stěžovatelky - babičky nezletilých (výrok II.). Babička nezletilých je oprávněna o nezletilé osobně pečovat a vykonávat přiměřeně práva a povinnosti rodičů, rozhodovat o běžných záležitostech nezletilých, v těchto záležitostech je zastupovat a spravovat jmění nezletilých. Je oprávněna dát souhlas k lékařským zákrokům, dát souhlas ohledně školy nezletilých (výrok III.). Matce nezletilých bylo stanoveno výživné pro nezletilou ve výši 1 000 Kč a pro nezletilého ve výši 1 000 Kč měsíčně, od 1. 11. 2023, splatné k rukám babičky (výrok IV.). Dále bylo rozhodnuto o dlužném výživném pro oba nezletilé, které je matka povinna uhradit (výrok V.). Čtvrtému vedlejšímu účastníkovi - otci nezletilých (dále jen "otec") bylo stanoveno výživné pro nezletilou ve výši 1500 Kč a pro nezletilého ve výši 1 500 Kč měsíčně, od 1. 11. 2023, splatné k rukám babičky (výrok VI.) a dále bylo rozhodnuto o dlužném výživném, pro oba nezletilé, které je otec povinen uhradit (výrok VII.). Tím bylo změněno předchozí rozhodnutí okresního soudu ze dne 14. 4. 2020 č. j. 0 P 153/2019-106 (výrok VIII.). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IX.). 4. Proti rozsudku okresního soudu podala matka odvolání. Krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výrocích I. až III. změnil tak, že nezletilé děti svěřil do péče matky (výrok I.). Ve výrocích IV. až VII., jde-li o dobu od právní moci tohoto rozsudku, byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že otec je povinen počínaje právní mocí rozsudku platit nezletilé výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně a nezletilému výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně k rukám matky (výrok II.). Tím byl změněn předchozí rozsudek okresního soudu (výrok III.). Nad nezletilými byl stanoven dohled (výrok IV.) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V.). II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že matka nezletilých požívala alkohol a jiné omamné a psychotropní látky, v důsledku čehož se o nezletilé řádně nestarala. Proto minimálně od března 2022 převzala jako babička nezletilých dětí se souhlasem jejich otce nezletilé do své péče. Stěžovatelka se o děti řádně starala, v její péči byly děti spokojené, vyrůstaly ve stabilním, klidném a láskyplném prostředí. Krajský soud napadeným rozhodnutím nezletilé opětovně svěřil do péče jejich matky, avšak náležitě neposoudil její poměry, její osobnost a její schopnost starat se řádně o nezletilé, a nehájil tak nejlepší zájem nezletilých. Stěžovatelka namítá, že matka není schopna se o nezletilé řádně starat, neboť poměry matky nejsou uspořádané a její tvrzení o urovnání její životní situace nemohou být bez dalšího považovány za relevantní. Soud však situaci matky pečlivě nezkoumal a spolehl se pouze na její tvrzení, přestože měl k dispozici mnoho zpráv opatrovníka nezletilých, který opakovaně poukazoval na aktuální nedostatky na straně matky či na jí uváděné zkreslené údaje. Stěžovatelka poukazuje na to, že matka se s dětmi odstěhovala do vzdáleného bydliště a brání dětem v kontaktu s osobami, které jsou jim blízké, včetně stěžovatelky (babičky nezletilých) a jejího bývalého manžela - dědečka nezletilých dětí. Stěžovatelka dále uvádí, že matka je bez zaměstnání, děti se aktuálně nacházejí v nevyhovujícím prostředí, kde jim není zajištěna řádná a potřebná péče. Krajský soud nezkoumal důkazy předkládané stěžovatelkou, neprověřoval řádně poměry matky, nezjišťoval, zda jsou poměry, možnosti a schopnosti matky takové, aby mohla o děti řádně pečovat. Nebylo přihlédnuto ani ke stanoviskům opatrovníka, který nesouhlasil s tím, aby byly děti svěřeny do péče matky. Krajský soud vytržení nezletilých ze stávajícího láskyplného a plně funkčního prostředí náležitě nevyhodnotil a ani neodůvodnil. Krajský soud měl mít na zřeteli primárně nejlepší zájem nezletilých, avšak tomuto požadavku v předmětné věci nedostál. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 9. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů. Podle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěr