II.ÚS 290/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 290/24 ze dne 27. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele O. L., zastoupeného Mgr. Jakubem Klatovským, LL.M., advokátem, sídlem Vinohradská 2133/138, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2023 č. j. 25 Cdo 2400/2023-405 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2023 č. j. 21 Co 8/2023-356, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, a J. A., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 4 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Byť stěžovatel výslovně petitem ústavní stížnosti nenavrhuje zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že napadá jak rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), tak i navazující usnesení Nejvyššího soudu. Uvedené usnesení Nejvyššího soudu přitom stěžovatel označil způsobem, který Ústavnímu soudu umožňuje, aby je vzal v úvahu a přezkoumal, aniž by bylo nutné stěžovatele vyzývat k upřesnění petitu [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 256/08 a ze dne 7. 12. 2004 sp. zn. IV. ÚS 406/04 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), dále viz rozsudek Evropského soudu pro lidská zpráva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004 č. 57567/00]. 3. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 20. 7. 2022 č. j. 23 C 117/2018-318 uložil vedlejší účastnici jako žalované povinnost zaplatit stěžovateli jako žalobci částku ve výši 3 144 800,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 2 366 230,60 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a výroky III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Stěžovatel utrpěl ve věku 52 let při dopravní nehodě dne 12. 12. 2015 zaviněné vedlejším účastníkem těžkou újmu na zdraví, pro kterou byl opakovaně operován a která zanechala trvalé následky. Stěžovatel uplatnil nárok na náhradu bolesti, ztížení společenského uplatnění (dále jen "ZSU"), ušlé mzdy, léků, nákladů na dopravu a nákladů souvisejících s uplatněním nároku. Vedlejší účastnice uznala svoji povinnost k náhradě a část nároků uhradila již před podáním žaloby a další část uhradila v průběhu řízení, sporným zůstala především výše jednotlivých nároků. Stěžovateli byla přiznána invalidita I. stupně, jeho pracovní schopnost poklesla o 45 %, na jeho pracovní zapojení to však nemělo vliv, stěžovatel dál vykonává povolání soudce. Největší újmu stěžovatel pociťuje v rovině volnočasových aktivit, protože se věnoval silovému trojboji, který také trénoval, dále cyklistice, turistice a karate. Obvodní soud na základě předložených důkazů přiznal většinu jednotlivých nároků souvisejících s léčbou a rehabilitací stěžovatele, dále bolestné stanovené soudem ustanoveným znalcem zvýšené na trojnásobek z důvodu komplikované léčby, reoperací a rizika amputace levé dolní končetiny, zatímco neuznal nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v trestním řízení a náhradu nemajetkové újmy v důsledku anxiozně depresivního syndromu, který zůstal neprokázán. U nároku na náhradu ZSU vyšel okresní soud ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce, který stanovil náhradu ve výši 1 572 214 Kč a tuto částku zvýšil na dvojnásobek z důvodu mimořádného sportovního zapojení stěžovatele před úrazem, ve zbytku žalobu zamítl. 4. K odvolání vedlejší účastnice městský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu ohledně odvoláním napadené částky 1 414 992,60 Kč tak, že žalobu zamítl (výrok I.), dále zamítl žalobu co do části příslušenství (výrok II.) a výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud přezkoumal rozsudek obvodního soudu v rozsahu odvoláním napadeného zvýšení náhrady ZSU na dvojnásobek a dospěl k závěru, že pro takové zvýšení není důvod. Podle městského soudu obvodní soud správně vyšel ze znaleckého posudku, který obsahuje odborný lékařský závěr o objektivní míře vyřazení stěžovatele ze životních činností, a nenavrhl zvýšení či snížení vzhledem k jiným okolnostem. Městský soud se však neztotožnil se závěrem obvodního soudu o dvojnásobném zvýšení náhrady ZSU z důvodu intenzivního sportovního zapojení stěžovatele před úrazem, neboť tento postup neodpovídá Metodice Nejvyššího soudu (dále též jen "Metodika") ani kritériím uvedeným v § 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"). V předmětné věci vysoké sportovní zapojení stěžovatele ve volnočasových aktivitách odůvodňuje maximálně 10 % zvýšení základního ohodnocení ZSU. Vyšší odškodnění by připadalo v úvahu u profesionálních sportovců, pro které je sportovní činnost zdrojem příjmů. Sportovní zapojení nedefinovalo společenské postavení stěžovatele a z hlediska věku stěžovatele již nemohlo dojít k dalšímu zvýšení základní náhrady ZSU, neboť stěžovateli bylo v době úrazu 52 let, a byl proto na vrcholu sil a svého společenského zapojení ve smyslu překážky lepší budoucnosti. 5. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud ve vztahu k požadavku stěžovatele na zaplacení trojnásobku základní výše náhrady ZSU stanovené znaleckými posudky poukázal na to, že tento požadavek neodpovídá Metodice ani judikatuře Nejvyššího soudu. Zvýšení náhrady ZSU na dvojnásobek stanovené obvodním soudem (či dokonce na stěžovatelem požadovaný trojnásobek) je nesprávným užitím modifikace a diskrečního oprávnění obvodního soudu. Postup městského soudu, který tento závěr obvodního soudu korigoval, je tedy podle Nejvyššího soudu správný a odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, požadavku srovnatelnosti náhrad v obdobných případech i zákazu libovůle. Městský soud konkrétně zhodnotil případ stěžovatele, skutková zjištění o jeho sportovních aktivitách a míře jeho společenského zapojení. Dospěl k závěru o velmi aktivním sportovním zapojení stěžovatele před úrazem, které ve smyslu výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu lze shledat jako nadprůměrné, a v souladu s Metodikou je ohodnotil nejvyšší tomu odpovídající procentní výměrou modifikace základního ohodnocení o 10 %. Naplněn je tak i požadavek Ústavního soudu, aby Metodika nebyla uplatňována mechanicky a soud pouze nepřebíral výpočty znalce bez zhodnocení individuálních okolností projednávané věci [viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 1010/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí s výší částky, kterou mu městský soud přiznal jako náhradu za ztížení společenského uplatnění. Namítá, že přitom vycházel striktně z Metodiky Nejvyššího soudu a nezohlednil konkrétní okolnosti jeho případu. Stěžovatel poukazuje na to, že soudu konkrétně popsal vlastní vrchol sil, sportovní kariéru, intenzitu společenského zapojení a důvody pro navýšení základní částky. Obvodní soud všechny tyto okolnosti hodnotil, avšak městský soud se jimi věcně a obsahově nezabýval, konkrétní situaci stěžovatele nezohlednil a v rámci soudního uvážení se nezabýval ani tím, že vysoká intenzita sportovního nasazení u stěžovatele v době úrazu stále trvala. 7. Stěžovatel namítá, že městský soud nepřihlédl k individuálním okolnostem jeho věci. Individuální rysy ztížení společenského uplatnění u stěžovatele spočívající zejména v intenzivním sportovním zapojení před úrazem neodpovídají textu pomůcky. V odůvodnění rozhodnutí chybí uvedení obdobného přiléhavého srovnávacího příkladu. Městský soud neuvedl žádné porovnání, rozhodovací soudní praxi nebo právní předpisy, v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl pouze svůj vlastní subjektivní a neodborný názor, nesouvisející se soudním uvážením. Stěžovatel namítá, že prokázal, že se sportu intenzivně věnoval a v době před úrazem již také maximálně rozvíjel kariéru organizátora závodů a uznávaného trenéra s participací i na reprezentaci. Městský soud měl tuto jeho kariéru uznat více než jako hledisko "nadprůměrný sportovec". 8. Stěžovatel poukazuje na to, že z jeho duševních útrap a psychic