II.ÚS 2922/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2922/21 ze dne 18. 5. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele nezl. Tomáše S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného otcem Pavlem S. a matkou Janou S. (jedná se o pseudonymy), právně zastoupeného JUDr. Petrem Šaštinským, advokátem, se sídlem Gogolova 228/8, Praha 1 - Hradčany, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka v Jihlavě, č. j. 5 KZN 1022/2021-19 ze dne 31. 8. 2021, usnesení Okresního státního zastupitelství v Jihlavě č. j. ZN 741/2021-22 ze dne 28. 6. 2021 a usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, Územní odbor Jihlava, Obvodní oddělení Jihlava č. j. KRPJ-25198-56/TČ-2021-160711 ze dne 14. 5. 2021, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. V ústavní stížnosti stěžovatel napadá shora uvedené vyrozumění o výkonu dohledu v trestní věci a předcházející rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, když má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva. 2. Usnesením policejního orgánu bylo rozhodnuto ve smyslu § 159a odst. 1 trestního řádu, že se odkládá trestní věc podezření se spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit podezřelá tím, že dne 14. 3. 2021 okolo 12:45 hodin porušila důležitou povinnost vyplývající z jejího postavení tím, že nedostatečně zajistila svého psa, který utekl z objektu společnosti Natural a v místě před garáží na ul. X v J. vběhl do garáže matky stěžovatele, kterého zranil, s odůvodněním, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Dne 24. 5. 2021 podal zmocněnec stěžovatele proti tomuto usnesení stížnost, kterou dne 8. 6. 2021 písemně odůvodnil. Dne 29. 6. 2021 bylo zmocněnci stěžovatele doručeno usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, kterým byla stížnost stěžovatele zamítnuta pro nedůvodnost. Dne 14. 7. 2021 podal zmocněnec stěžovatele proti usnesení státního zástupce podnět k výkonu dohledu nad jeho postupem podle § 12c a 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Dne 1. 9. 2021 mu bylo doručeno vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka v Jihlavě, kterým byl podnět k výkonu dohledu jako nedůvodný odložen. 3. V naposledy jmenovaném vyrozumění konstatovalo státní zastupitelství, že je zcela nepochybné, že podezřelá věděla, že se v jí náležejícím objektu pohybují psi za účelem jeho ostrahy, hranice pozemku zajistila plotem o výšce od 1,5 do 2 metrů, navíc nad nimi s vedením dvou ostnatých drátů a v části oplocení s umístěním elektrických ohradníků. Podezřelá v podaném vysvětlení uvedla, že se od roku 2013, tj. od doby, co mají firmu, nic takového nestalo. V dubnu roku 2020 požádali Magistrát města J. o odkoupení části pozemku, a to v místech, kde objekt sousedí s garážemi, aby zde mohli postavit šestimetrovou zeď, která bude oddělovat jejich pozemek od garáží. K tomuto doložila jako důkaz i technickou zprávu ze dne 4. 10. 2020. V daném případě bylo v rámci prověřování provedeno ohledání místa činu, pořízena fotodokumentace, z níž se podává, že do areálu vedou dva vjezdy, které jsou zajištěny posuvnou kovovou bránou s elektrickými ohradníky, celý objekt je oplocen, místy plechovým plotem, místy plotem svařovaným o výšce 1,5 až 2 metry, kdy nad plotem jsou nataženy dva ostnaté dráty, spodní části plotu jsou zajištěny zapuštěnými podhrabovými deskami. V místech, kde pozemek sousedí s řadovými garážemi, je zatravněný svah stoupající nahoru, místo je zajištěno plechovým plotem o výšce 1,5 metru, nad ním je ostnatý drát ve výšce 1,6 metru, za tímto plotem je ulička široká 150 cm. Jak vyplynulo z podaného vysvětlení, rotvajler plot přeskočil, přičemž přetrhl ostnatý drát, na němž byly zbytky srsti, a pes se poranil na zádech. Z vysvětlení podaných jak majitelkou předmětného psa, tak i M. H. a E. V. (bezdomovci, kteří trvale bydlí v jedné z garáží) vyplynulo, že k žádnému podobnému incidentu v minulosti nedošlo, ani nedošlo k tomu, že by některý ze psů z objektu firmy utekl. Policejní orgán tak shromáždil dostatek podkladů pro učinění závěru o tom, že z jednání podezřelé nelze dovodit naplnění subjektivní stránky uvedeného přečinu. Tato učinila veškerá opatření k zajištění objektu, i úniku psů, kteří daný objekt střeží, navíc v plánu zajištění je i další výstavba vysoké zdi, která nepochybně danou ochranu zvýší. Trestním jednáním je v daném případě i opomenutí takového konání, k němuž byla podezřelá podle okolností a svých poměrů povinna. Za opomenutí však není možné považovat každé jednání, ale musí se jednat o opomenutí zvláštní povinnosti, s níž je ve společenských vztazích přímo počítáno a je stanovena jako povinnost právní. Za opomenutí se proto považuje jen takové jednání, při němž pachatel nevykonal to, co bylo jeho právní povinností, tj. v tomto konkrétním případě bylo povinností podezřelé dostatečné zabezpečení objektu proti úniku psů, kteří objekt střeží. 4. Pokud jde o námitky týkající se odbornosti závěru o dostatečném zajištění objektu, pak k tomuto státní zastupitelství uvedlo, že přibrání znalce k učinění takového závěru je zcela nadbytečné, v daném případě je pro vyhodnocení zcela postačující podrobné ohledání místa činu včetně fotodokumentace tak, jak bylo učiněno policejním orgánem. Orgány činné v trestním řízení správně a důvodně uzavřely, že v daném případě nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty, a to zejména jeho subjektivní stránky, a proto byl podnět jako nedůvodný odložen. Zároveň státní zástupce zdůraznil, že učiněné závěry orgánů činných v trestním řízení nebrání uplatnit případné požadavky na náhradu škody v řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se opakovaně vyslovil proti argumentaci orgánů činných v trestním řízení, že by podezřelá neporušila důležitou povinnost vyplývající z jejího zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené ji podle zákona, vyžadující naplnění skutkové podstaty dle § 148 odst. 1 trestního zákoníku. V dané věci orgány činné v trestním řízení shledaly, že k porušení důležité povinnosti na straně podezřelé nedošlo, což je podle stěžovatele nepřímo popřeno již samotným únikem psa. Splnění důležité povinnosti, spočívající v povinnosti zabezpečit řádně celý areál po svém obvodu v každém daném místě proti úniku psa, podezřelá nedostála, a to minimálně v místě, kde pes unikl. V kritickém místě úniku psa byl plot vysoký pouze 150 cm s umístěným ostnatým drátem, tedy v celkové výšce 160 cm. Je zcela nepodstatné, jaké úpravy plánovala do budoucna k lepšímu zabezpečení areálu. Je nutno vycházet ze zabezpečení areálu v čase a místě úniku psa. Důležitou okolností se podle stěžovatele jeví, zda plot vysoký 150 cm, resp. 160 cm včetně ostnatého drátu, je ve své podstatě způsobilým a dostatečným zabezpečením areálu zamezujícím úniku psa, tj. rotvajlera Arexe ve věku tří let, jeho fyziologických proporcí apod., resp. alespoň psa stejné rasy, věku a tělesné konstituce. Tato otázka je otázkou odbornou, nikoli otázkou právní, přičemž k takovému posouzení je příslušný pouze soudní znalec z oboru lesního hospodářství, odvětví myslivost, specializace kynologie. 6. Stěžovatel má za to, že v jeho věci došlo k pochybení orgánů činných v trestním řízení minimálně v dílčím kritériu efektivity, které klade na tyto orgány požadavek řádného objasnění skutkového stavu a následného zhodnocení všech shromážděných důkazů, tedy provedení logické analýzy, která vyžaduje schopnost kritického přístupu k informacím získaným ze shromážděného důkazního materiálu. Stěžovatel konstatuje, že analýza shromážděného důkazního materiálu postrádá logickou provázanost, obsahuje vnitřní rozpory, a tudíž prověřování, které bylo ve věci provedeno, nelze považovat za efektivní. Tentýž závěr stěžovatel činí i co do rozsahu provedeného dokazování, které obsahuje značné mezery, což ve svém důsledku zapříčinilo učinění vadných právních závěrů, které vyústily ve vydání napadených rozhodnutí. 7. Orgány činné v trestním řízení podle stěžovatele neprověřily dostatečně efektivně zejména stav zabezpečení areálu, speciální výcvik psa, chovatelské dovednosti majitelky, motivy k pořízení si tohoto plemena psa, nevyslechnutí manžela a jednatele firmy (otce podezřelé), atd., čímž došlo k nedostatečnému objasnění skutkového stavu, tedy k postupu, který je v rozporu s § 2 odst. 5 trestního řádu. 8. K posouzení věci si Ústavní soud vyžádal jak vyjádření účastníků řízení, tak příslušný spisový materiál. Vyjádření účastníků nepřinesla argumentaci nad rámec odůvodnění napadených rozhodnutí, proto Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat je stěžovateli k replice. Nadto je zřejmé, že zástupce stěžovatele nahlédl dálkovým způsobem do elektronického