II.ÚS 2931/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2931/22 ze dne 29. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. D. a 2) nezl. T. N., obou zastoupených JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Španělská 742/6, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2022 č. j. 20 Co 305/2022-1234 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 8. 2022 č. j. 0 P 331/2019-1092, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a M. N., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená v čl. 90 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 33 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 odst. 1, odst. 2, čl. 12 odst. 1, odst. 2, čl. 19 odst. 1, čl. 28 odst. 1, čl. 29 odst. 1 písm. a) Úmluvy o právech dítěte a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelé současně požádali o přednostní projednání věci (§ 39 a § 71d odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí (§ 79 zákona o Ústavním soudu), jakož i o ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému stěžovateli. 2. U Obvodního soudu pro Prahu 4 probíhá opatrovnické řízení (sp. zn. 0 P 331/2019) ve věci změny péče, úpravy styku, zbavení rodičovské odpovědnosti a o rodičovských neshodách. Nezletilý stěžovatel byl předběžným opatřením ze dne 24. 7. 2020 č. j. 0 P 331/2019-180 předán do péče otce. 3. Předmětem nyní posuzované věci je rozhodnutí nalézacího soudu ve věci návrhu na nařízení předběžného opatření, na základě kterého by matce (dále též jen "vedlejší účastnice") byla uložena povinnost strpět změnu školního zařízení a výkon povinné školní docházky nezletilého stěžovatele. 4. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 16. 8. 2022 č. j. 0 P 331/2019-1092 zamítl návrh otce (dále též jen "stěžovatel č. 1") na nařízení předběžného opatření, na základě kterého by matce byla uložena povinnost strpět změnu školního zařízení a výkon povinné školní docházky nezletilého stěžovatele na ve výroku vymezené základní škole, počínaje 1. 9. 2022. Dospěl k závěru, že návrh na nařízení předběžného opatření není důvodný, když ve věci neshledal nezbytnou a naléhavou potřebu zatímní úpravy poměrů (změny školského zařízení) nezletilého stěžovatele. 5. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 12. 9. 2022 č. j. 20 Co 305/2022-1234 usnesení obvodního soudu jako věcně správné potvrdil. Plně se ztotožnil se závěry obvodního soudu, že ve věci není dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků ve smyslu § 102 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelé nejprve rekapitulují předchozí řízení a osvětlují důvody, které je k návrhu na vydání předběžného opatření vedly. Poukazují na to, že obecné soudy svými rozhodnutími rozhodovaly proti přání nezletilého stěžovatele. Oba soudy postupovaly zcela formalisticky a skutečný stav nezletilého naprosto ignorovaly. 7. Pokud jde o navštěvování školního zařízení, nezletilý stěžovatel navštěvuje základní školu, kterou vybrala vedlejší účastnice s ohledem na nové bydliště. Stávající škola však není pro zdárný vývoj nezletilého vhodná, což je dáno speciálními potřebami vyplývajícími ze zdravotního stavu nezletilého, jakož i dojížděním z bydliště stěžovatele č. 1, kterému byl nezletilý svěřen do péče předběžným opatřením. 8. Stěžovatelé obecným soudům vytýkají, že nepřihlédly k přání nezletilého, aniž by tento postup řádně odůvodnily. Zamítnutím návrhu na předběžné opatření dochází k neodvratitelnému plynutí času a nezletilému stěžovateli vzniká škoda a újma spočívající ve formalisticky vynucované nutnosti navštěvovat základní školu, která pro něj není vhodná, do níž musí dlouze a na náklady stěžovatele č. 1 dojíždět. 9. Poukazují na to, že obvodním soudem dochází k účelovému ignorování navrhovaných důkazů, potvrzujících závažné problémy vedlejší účastnice s alkoholem, přičemž vyjadřují obavy, zda vůbec bude obvodní soud ochoten a schopen rozhodovat o neshodách rodičů ohledně školní docházky, nebude-li mít najisto postavenou péči o nezletilého. Mají za to, že zásah způsobený rozhodnutími soudů o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření naprosto proporcionálně neodpovídá benefitu účastníků řízení. Obecné soudy, ani vedlejší účastnice, neberou na nezletilého stěžovatele žádný ohled, když jeho psychickou pohodu a legitimní přání bez jakéhokoli zdůvodnění ignorují. Podle stěžovatelů brání školní docházka na stávající škole naplnění práva na vzdělání, neboť je naplňuje horším způsobem než by tomu bylo na základní škole nově navrhované. Neumožnění docházky nezletilého stěžovatele do vhodné školy v blízkosti bydliště považují za kontradiktorní k rozvoji osobnosti dítěte. Obecné soudy neposkytují ochranu právům stěžovatelů, postupují formalisticky, alibisticky a literu zákona staví proti smyslu zákona. Vystavení druhého stěžovatele přes dva roky trvající nejistotě s konkrétními dopady na jeho život nemůže být za poskytování "ochrany práv" pokládáno. 10. Ke stanovisku kolizního opatrovníka se vyjadřují tak, že se tento pouze podvolil formálnímu postupu soudů, přitom však nebere na zřetel přání nezletilého. Stěžovatelé rovněž rozporují nezávislost soudu ve smyslu podjatosti. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že pokud jde o stěžovatele č. 1 ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel č. 1 je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost proti usnesení městského soudu a obvodního soudu je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv. 12. Pokud jde o procesní účastenství nezletilého stěžovatele, Ústavní soud se v minulosti opakovaně věnoval problematice procesního zastoupení nezletilých stěžovatelů jejich rodiči, respektive zákonnými zástupci v řízení o ústavní stížnosti. Jak vyplývá z jeho rozhodovací praxe, rodič (zákonný zástupce) je oprávněn jednat za nezletilé dítě v řízení před Ústavním soudem, a tedy i podat za něj ústavní stížnost, pouze v situaci, kdy mezi nimi nehrozí střet zájmů [viz např. nález ze dne 19. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 3304/13 (N 18/72 SbNU 217), bod 28; nález ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. II. ÚS 485/10 (N 82/57 SbNU 93), bod 11; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná též z https://nalus.usoud.cz]. Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte není tento rodič oprávněn jednat za své dítě ani před Ústavním soudem (srov. např. usnesení ze dne 5. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2900/16 či usnesení ze dne 13. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 455/19). V souladu s dosavadní praxí Ústavního soudu však v daném případě Ústavní soud nepovažuje za potřebné jmenovat nezletilému stěžovateli (zastoupenému stěžovatelem č. 1 a na základě jím udělené plné moci advokátem) opatrovníka, neboť jeho ustanovení by nebylo nijak způsobilé zvrátit závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti a jeho povolání pro řízení před Ústavním soudem by tak bylo pouhým formalismem (viz např. usnesení ze dne 2. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 869/17, bod 9; usnesení ze dne 11. 12. 2018 sp. zn. I. ÚS 2855/18, usnesení ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 2235/13, nebo usnesení ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. II. ÚS 1438/20). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. 14. Ústavní soud se opakovaně vyjádřil ke způsobilosti předběžného opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení,