II.ÚS 2959/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2959/25 ze dne 29. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Veroniky Křesťanové a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Comorka, zastoupeného Mgr. Karlem Klimešem, advokátem, sídlem Macharova 302/13, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2025 č. j. 33 Cdo 1720/2024-331, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2023 č. j. 15 Co 195/2023-307 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. května 2023 č. j. 131 C 35/2019-270, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Zdeňka Vantucha, a obchodní společnosti STAMPA Ostrava, a. s., sídlem Kirilovova 181, Paskov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že podanou žalobou se původní žalobkyně a) obchodní společnost CVG Metal s. r. o. [právní předchůdkyně žalobců b) a c) - stěžovatele a prvního vedlejšího účastníka] domáhala, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by uložil vedlejší účastnici jako žalované (podnikatelce a objednatelce) povinnost zaplatit obchodní společnosti Factoring České spořitelny, a. s., částku ve výši 1 272 623,59 Kč s příslušenstvím, která představuje neuhrazenou část sjednané ceny za dílo - výrobu ocelové konstrukce, kterou provedla obchodní společnost CVG Metal s. r. o. pro vedlejší účastnici na základě smlouvy o dílo ze dne 26. 9. 2017 (uzavřené podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 3. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu, jíž se stěžovatel a první vedlejší účastník jako žalobci b) a c) domáhali společně a nerozdílně zaplacení částky ve výši 1 212 623,59 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Okresní soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by byly splněny podmínky stanovené smlouvou pro konečné a úplné vyúčtování ceny díla, resp. pro vznik práva na zaplacení ceny díla, když nebyla dodána kompletní dohodnutá dokumentace ve sjednaných parametrech. 4. Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatel a první vedlejší účastník odvolání. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem uvedený rozsudek okresního soudu ve výroku o věci samé potvrdil (výrok I.), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Krajský soud se ztotožnil s okresním soudem, že splatnost faktur dosud nenastala. 5. Proti rozsudku krajského soudu podali stěžovatel a první vedlejší účastník dovolání. V záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu bylo řízení o dovolání stěžovatele a prvního vedlejšího účastníka proti rozsudku okresního soudu zastaveno (výrok I.). Dovolání proti rozsudku krajského soudu bylo podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítnuto jako nepřípustné (výrok II.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (výrok III.). II. Argumentace stěžovatele 6. Podanou ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadená rozhodnutí porušují jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť "se postavila na stranu řízení, která jednala v obchodním styku nepoctivě, když zneužila formální chyby protistrany a rozhodnutí soudů ignoruje podstatu věci, čímž se dopouští formalismu, který není v souladu s principy spravedlivého procesu". Stěžovatel dále namítá, že napadená rozhodnutí porušují jeho vlastnické právo podle čl. 11 odst. 1 Listiny, když jakožto vlastník společnosti, výrobce a posléze postupník předmětné pohledávky společnosti neobdržel za své výrobky kupní cenu, a to ani po osmi letech od jejich zhotovení, a to "dokonce vlastním nákladem, z důvodů čistě formálních a ještě nerespektujících faktické dohody smluvních stran ohledně úhrad za dílčí plnění, jež byla předmětem dokazování, leč se zcela nepřiléhajícím právním hodnocením a výsledkem". Nejvyššímu soudu stěžovatel vytýká, že postupoval v rozporu s § 243c o. s. ř., neboť z odůvodnění napadeného usnesení nevyplývá nepřípustnost dovolání, přičemž stěžovatel nebyl ani vyzván k opravě případných vad podání. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 9. V předmětné věci stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů, avšak z jeho argumentace nevyplývá, v čem konkrétně spatřuje protiústavnost postupu obecných soudů v předmětném řízení. 10. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že krajský soud na základě zopakování dokazování dospěl k závěru, že ujednání ve smlouvě o právu vystavit konečnou fakturu až po kompletním dodání díla a předání kompletní dokumentace ke zboží (čl. VIII. dohody) účastnice (obchodní společnost CVG Metal s. r. o. jako předchůdkyně stěžovatele a prvního vedlejšího účastníka na straně jedné a druhá vedlejší účastnice na straně druhé) změnily na dílčí plnění ceny díla v závislosti na již původně dohodnutém a uskutečněném dílčím plnění díla. Ke změně došlo konkludentní akceptací návrhu obchodní společnosti CVG Metal s. r. o. na změnu smlouvy druhou vedlejší účastnicí. Ke každému dílčímu plnění podle ujednání v čl. IV. smlouvy, jenž nebyl změněn, bylo nutno dodat vždy dokumentaci v německém jazyce k této části plnění náležející. 11. V řízení bylo okresním soudem zjištěno, že ke kompletnímu předání sjednané dokumentace v návaznosti na každé dílčí plnění díla nedošlo. Za této situace se předmětné faktury právní předchůdkyně stěžovatele a vedlejšího účastníka, jejichž zaplacení se v předmětném řízení domáhali, nemohly stát splatnými, neboť nebyla splněna uvedená podmínka jejich splatnosti. Podmínka splatnosti faktur zůstala ujednána mezi stranami i poté, co k návrhu předchůdkyně stěžovatele a prvního vedlejšího účastníka byla provedena změna obsahu smlouvy. Krajský soud proto přisvědčil okresnímu soudu, že i když byla druhé vedlejší účastnici doručena faktura, na kterou částečně plnila, plnila na fakturu, která se dosud nestala splatnou. Částečné plnění splatnost faktury nemohlo založit, když bylo ujednáno, že splatnost nastane až uplynutím sjednané lhůty ode dne doručení faktury a rovněž uplynutím sjednané lhůty ode dne doručení dokumentace, k čemuž do dne rozhodnutí soudu ve sjednaném rozsahu, parametrech a jazyce nedošlo. 12. Krajský soud na základě uvedeného dovodil, že i když předchůdkyně stěžovatele a prvního vedlejšího účastníka na objednané dílo částečně plnila, nestala se cena díla, a ani dílčí nároky na cenu díla, splatnými, protože splatnost byla podle ujednání v čl. IV. a VIII. vázána kromě doručení faktury i na řádně doručení dokumentace, k čemu nedošlo. Závěru krajského soudu, že za situace, kdy je zde platná smlouva, není důvod posuzovat nárok stěžovatele a prvního vedlejšího účastníka z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout. 13. Jde-li o napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, Ústavní soud poukazuje na to, že ve svých rozhodnutích [viz např. nález ze dne 15. 3. 2017 sp. zn