II.ÚS 2961/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2961/24 ze dne 12. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně Kateřiny Ronovské a soudce zpravodaje Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Karolíny Štípské, zastoupené Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. října 2024 č. j. 64 A 4/2024-109, a s ní spojeném návrhu na zrušení částí § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování", za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, Michala Švarce, Pavla Šlapáka a politického hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), sídlem Rytířská 410/6, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro tvrzené porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 5 Ústavy a čl. 3 a 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z týchž důvodů, doplněných o namítaný rozpor s čl. 2 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 Ústavy, navrhuje zrušení v záhlaví uvedené části zákona. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se u soudu domáhala vyslovení neplatnosti voleb kandidátů (druhého a třetího vedlejšího účastníka) a případných náhradníků zvolených do Zastupitelstva Libereckého kraje konaných ve dnech 20. a 21. 9. 2024 za koalici SPD a Trikolora s tvrzením, že volební kampaň této volební strany byla neslučitelná s hodnotami demokratického právního státu. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením návrh zamítl. Těžiště návrhu stěžovatelky podle něj leží v kritice obsahu volební kampaně. Z návrhu však neplynou úvahy, proč a jak si měli kandidáti volební strany pochybnou kampaní zajistit lepší volební výsledek. Zvolení kandidátů není s ohledem na výsledky příslušných politických subjektů v minulosti a v jiných krajích nikterak překvapivé. Volební soudnictví přitom neslouží k řešení jakýchkoli nedostatků týkajících se voleb, jejich průběhu či výsledku, nýbrž zda se volební výsledek citelně neodchyluje od skutečné vůle voličů. Tomu odpovídá zejména § 53 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o hrubém ovlivnění výsledku hlasování, voleb či volby kandidáta. 4. Podstata výhrad stěžovatelky vůči průběhu voleb se tak míjí s podstatou jejich soudního přezkumu podle zákona, byť se stěžovatelkou lze souhlasit v tom, jak byla kampaň vedena; přinejmenším jako agresivní, pro někoho ostudná a urážlivá. Je kontroverzní, nicméně odráží volební program dané volební strany. Podle krajského soudu k hrubému ovlivnění voleb volební kampaní nedošlo. Je projevem demokratického právního státu, reagovali-li voliči na kampaň tak, že pro danou volební stranu neodevzdali velké množství hlasů. Stejně tak je jeho projevem, respektuje-li soud projevenou vůli voličů, sezná-li, že nebyla nepřípustně potlačena či zdeformována protizákonnou činností. Existují i jiné prostředky právní ochrany proti urážkám a projevům rasismu či nacismu. Pro skutečně závažné jednání lze politickou stranu či hnutí dokonce rozpustit. Účel volebního soudnictví je však jiný. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka jako občanka Libereckého kraje tvrdí, že způsob, jakým koalice SPD a Trikolora vedla volební kampaň před krajskými volbami, je neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu; kampaň vyvolávala silný pocit strachu, byla xenofobní, homofobní, rasistická a propagovala násilí jako řešení společenských problémů. Byla maximálně nebezpečná a neodpovědná vůči občanům. Stěžovatelka nesouhlasí s doposud uplatňovaným algoritmem soudního přezkumu voleb, protože vyprazdňuje právo občanů na takový soudní přezkum, což je patrné v nynější věci. Požadavek prokázání ovlivnění vůle voličů je nesmyslný a nesplnitelný. Volební zákony nedovolují zasáhnout kvůli probíhající kampani do voleb ani před samotným hlasováním. Zákon nerespektuje základní účel volebního soudnictví, tedy chránit demokratický systém a právní stát. 6. Stěžovatelka též namítá, že krajský soud jednal jako s osobou zúčastněnou na řízení s čtvrtým vedlejším účastníkem, politickým hnutím, které však ve volbách samostatně nekandidovalo. Takový postup není možný. Takto by se mohli dožadovat uznání všichni občané - voliči, protože i jejich práva mohou být konečným rozhodnutím dotčena. Konečně stěžovatelka v doplnění připojuje k ústavní stížnosti návrh na zrušení částí § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb. s tím, že soudy ve volebním soudnictví by se v zájmu ochrany demokratického právního státu vůbec neměly zabývat hodnocením výsledku voleb. Taková úvaha jim nepřísluší s ohledem na princip suverenity lidu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, respektive žádné další k dispozici neměla (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto v zásadě věcí soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze tehdy, je-li jejich rozhodování stiženo vadami s následkem porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). 9. Nynější ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu ve volební věci - zamítnutí návrhu stěžovatelky na vyslovení neplatnosti voleb či volby kandidátů v krajských volbách. Jak stěžovatelka sama v řízení o ústavní stížnosti poukázala, nynější věc souvisí s dalšími ústavními stížnostmi, kterými jiní stěžovatelé zastoupení toutéž právní zástupkyní rovněž brojí proti obdobným rozhodnutím jiných soudů o podobných návrzích týkajících se jiných krajů České republiky. Jak Ústavní soud ověřil, všechny tyto ústavní stížnosti obsahují téměř shodná odůvodnění a domáhají se v podstatě téhož; zrušení rozhodnutí volebních soudů a přehodnocení algoritmu soudního přezkumu voleb s tím, že jeho dosavadní pojetí není schopné dostatečně reagovat na rasistickou, homofobní a agresivní kampaň koalice SPD a Trikolora v krajských volbách v roce 2024, což stěžovatelka označuje za rozporné s ústavním pořádkem České republiky. 10. O některých z těchto věcí již Ústavní soud rozhodl; (přinejmenším) tři takové ústavní stížnosti odmítl jako zjevně neopodstatněné usneseními ze dne 30. 10. 2024 sp. zn. III. ÚS 2806/24, ze dne 30. 10. 2024 sp. zn. I. ÚS 2876/24 a ze dne 30. 10. 2024 sp. zn. I. ÚS 2878/24. Zdůraznil v nich, že sám ve své vlastní ustálené judikatuře dlouhodobě respektuje právní úpravu volebního soudnictví založenou na principu suverenity lidu, který se na zákonné úrovni projevuje v existenci vyvratitelné domněnky, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k vyvrácení této domněnky je pak povinností toho, kdo volební výsledek namítá. Právní úprava nezná absolutní vady volebního soudnictví; u všech tvrzených pochybení je třeba zkoumat jejich dopad na výsledek voleb. 11. Ústavní soud v uvedených usneseních neshledal, že by stěžovatelka přednesla takto kvalifikované tvrzení ovlivnění výsledku voleb, jak požaduje právní úprava. Zamítnutí jejího návrhu ve smyslu uvedených východisek obstojí. Ústavní soud ani tehdy neshledal takto (podle stěžovatelky) úzce nastavený soudní přezkum voleb za neústavní; zákonodárci ve vztahu k úpravě soudního přezkumu voleb neplyne žádné zvláštní omezení a k vyprázdnění obsahu soudního přezkumu v nynější věci nedošlo. Zákon předpokládá zásah soudu do volebního procesu jen tehdy, jestliže jeho zjištěné vady hrubě ovlivnily jeho výsledek. Takový požadavek není nepřiměřený a pl