II.ÚS 2990/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2990/23 ze dne 17. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele T. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, Lesní Jakubov 44, Náměšť nad Oslavou, právně zastoupeného Mgr. Františkem Veličkou, LL.M., advokátem, sídlem Mírová 98/18, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 To 82/2023-474 ze dne 6. 9. 2023 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci č. j. 28 Nt 53/2022-424 ze dne 9. 5. 2023, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako účastníků řízení a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi mělo dojít k porušení jeho práva zaručeného čl. 8 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále též "soud prvního stupně") zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. 4. 2021 č. j. 53 T 2/2020-686. Tímto rozsudkem byl stěžovatel odsouzen pro spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea 1., odst. 2 písm. a), odst. 3, písm. a) trestního zákoníku a přečinu soulože mezi příbuznými podle § 188 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou a zároveň mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené částku ve výši 150 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy. 3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou písemně odůvodnil jednak sám, a dále i prostřednictvím své obhájkyně. Vrchní soud v Olomouci (dále též "stížnostní soud") v neveřejném zasedání tuto stížnost jako nedůvodnou zamítl. 4. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak tato rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v návrhu na povolení obnovy řízení i v jeho průběhu konkrétně označil řadu skutečností a důkazů k jejich prokázání, které by mohly samy o sobě a ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. V rámci projednání návrhu u veřejného zasedání dne 12. 10. 2022 soud prvního stupně řadu z nich provedl, když kromě listinných důkazů ohledně poškozené a jejího chování byli vyslechnuti navržení svědci. Také došlo k výslechu stěžovatele a výslechu znalce MUDr. T. Kiliána, který v původním řízení zpracoval na stěžovatele znalecký posudek z oboru sexuologie. Na základě takto provedeného dokazování soud uvážil, co z nich vyplynulo a podle stěžovatele správně rozhodl o doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku k novému posouzení otázky věrohodnosti poškozené. Proti zamítavému rozhodnutí soudu prvního stupně pak podal stěžovatel podrobně odůvodněnou stížnost prostřednictvím tehdejší obhájkyně a následně i přímo sám samostatným podáním ze dne 11. 8. 2023. 6. Podle stěžovatele však Vrchní soud v Olomouci rozhodl o stížnosti nečekaně a překvapivě rychle. Za týden od doručení spisu z Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci a jeden až dva dny od doručení podání ze dne 11. 8. 2023, a to navíc neočekávaným způsobem v neveřejném zasedání. Stěžovatel tedy neměl reálnou možnost s novým obhájcem, který mu byl ustanoven na jeho žádost, cokoli doplnit či dodatečně argumentovat. Stěžovatel je přesvědčen, že s ohledem na stížnostní důvody a jejich obsah i rozsah muselo být zřejmé, že využití neveřejného zasedání nepřipadalo v úvahu. Bylo třeba napravit zejména nedostatky nového znaleckého zkoumání, a jak vyplynulo z argumentace stížnostního soudu, též dohledaný možný rozpor ve výpovědi svědka A. F. (otce stěžovatele), který soud prvního stupně neshledal a neřešil. 7. Stěžovatel dále stížnostnímu soudu vytýká, že v důsledku rychlého rozhodování nebylo možné řádně realizovat jeho základní právo na obhajobu. V průběhu srpna 2023, kdy se spis nacházel u soudu prvního stupně, totiž došlo ke změně ustanoveného obhájce, s nímž se stěžovatel ve Věznici Rapotice před vydáním napadeného rozhodnutí potkal pouze jednou a poprvé dne 17. 8. 2023, když k jeho ustanovení došlo o letních prázdninách dne 9. 8. 2023. Nebylo proto reálné ani možné, aby se s obsáhlými spisy dostatečně seznámil a mohl aktivně prosazovat stěžovatelovu další obhajobu. V další části ústavní stížnosti stěžovatel napadá způsob hodnocení důkazů v rámci řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a dále též neprovedení všech jím navrhovaných důkazů. 8. S ohledem na charakter stížnostních námitek si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení a soudní spis. 9. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci má za to, že žádný z důkazů, které se objevily (byly navrhovány stěžovatelem) v řízení o povolení obnovy řízení, nebyl opomenut a není tedy opomenutým důkazem, který by dával postupu či rozhodnutí krajského soudu takový ústavní rozměr, který by měl vést k závěru o porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Z navrhovaných důkazů krajský soud ve veřejném zasedání velkou část provedl, a pokud některé neakceptoval, v odůvodnění svého rozhodnutí (ať již v ústní formě ve veřejném zasedání, nebo v písemné formě v samotném meritorním usnesení) popsal, z jakých důvodů tyto důkazní návrhy neakceptoval. 10. Vrchní soud v Olomouci ve svém vyjádření uvedl, že se stížnostní argumenty stěžovatele v celém řízení opakují a prolínají. K výtce procesního charakteru, poukazující na nezbytnost konat veřejné zasedání i v řízení před soudem stížnostním, soud konstatuje, že tato je opřena o rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 608/10), jehož nosné závěry na nyní projednávanou věc ale dopadat nemohou, jelikož stížnostní soud závěry soudu prvního stupně nijak nepřehodnocoval, pouze je jako správné argumentačně rozvedl, v důsledku čehož nedošlo k nějaké neočekávané změně původního rozhodnutí. Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i z odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyplývá, že stěžovatel uplatnil své stížnostní námitky v dostatečném rozsahu jednak prostřednictvím jeho tehdejší obhájkyně, a dále i v podobě vlastních rozsáhlých stížnostních argumentů. Pokud pak byl stěžovateli dne 9. 8. 2023 ustanoven obhájce nový, měl až do rozhodnutí soudu k dispozici dobu bezmála jednoho měsíce k rozšíření stížnostní argumentace, přičemž možnost rozšíření obsahu odůvodnění nijak neavizoval. V ústavní stížnosti není dále konkretizováno, v jakém směru a rozsahu bylo prezentované rozšíření stížnostních námitek obhajobou zvažováno. K dokazování soud uvedl, že stěžovatel si zákonné podmínky upravující obnovu trestního řízení vykládá nesprávně tak, že není třeba předložit nové důkazy či skutečnosti existující již v době rozhodování o vině, které tehdy rozhodujícím soudům nebyly známy, ale dle jeho mylného přesvědčení postačí pouze navrhnout doplnění dokazování v určitých směrech a doufat, že až z takto provedeného dokazování by teprve mohl teoreticky vzejít nový důkaz či skutečnost relevantní pro obnovu původního řízení. Stěžovatel se dále chybně domnívá, že se v řízení o obnově uplatňuje revizní princip a požaduje v podstatě kompletní přezkum předchozího řízení, což ale zcela vybočuje z mezí stanovených pro řízení o této formě mimořádného opravného prostředku. 11. Krajské státní zastupitelství v Ostravě ve vyjádření konstatuje, že argumentace uplatněná v ústavní stížnosti je pokračováním stěžovatelovy obhajoby prolínající se již řízením u nalézacího soudu, v rámci řízení o uplatněných opravných prostředcích, a následně v rámci jím podané ústavní stížnosti, zaměřené zejména na zpochybnění věrohodnosti poškozené. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se k věci nevyjádřilo. 12. Stěžovatel v replice k podaným vyjádřením blíže rozvedl, jaké důkazy a k prokázání jakých skutečností v průběhu řízení navrhoval, přičemž s názory účastníků na důvodnost jeho ústavní stížnosti nesouhlasí. 13. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen