II.ÚS 2997/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2997/21 ze dne 2. 11. 2022 N 130/115 SbNU 14 K odmítnutí odvolání dle § 218 písm. c) o. s. ř. v případě předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. P., právně zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem, se sídlem Paroubkova 228, Domažlice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2021 č. j. 18 Co 216/2021-78, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a H. F. jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2021 č. j. 18 Co 216/2021-78 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2021 č. j. 18 Co 216/2021-78 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a stížnostní námitky 1. Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Namítá, že jím bylo zasaženo do jeho práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Usnesením ze dne 17. 8. 2021 č. j. 3 Nc 2/2021-13 Okresní soud Plzeň-sever (dále jen "okresní soud") rozhodl podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, (dále též "z. ř. s.") tak, že se stěžovateli předběžným opatřením ukládá, aby a) opustil společné obydlí na adrese X, jakož i jeho bezprostřední okolí, b) nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí a nezdržoval se tam, c) zdržel se setkávání a navazování kontaktů s navrhovatelkou (výrok I). Podle výroku II usnesení pak v souladu s § 408 odst. 1 z. ř. s. předběžné opatření trvá jeden měsíc od jeho vykonatelnosti a výrokem III nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud odůvodnil předběžné opatření tím, že se stěžovatel vůči navrhovatelce dopouští nežádoucího obtěžování, je podezřelý z násilného chování vůči ní a nelze vyloučit, že se takového jednání dopustí opakovaně. Navíc předběžnému opatření předcházelo vykázání Policií České republiky na dobu 10 dnů. 3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. V něm uvedl, že se žádného domácího násilí proti navrhovatelce nedopustil. Nelze vycházet z pouhého tvrzení navrhovatelky, které není nijak osvědčeno. Po mnohaletém soužití účastníků stěžovatel zjistil, že navrhovatelka je mu nevěrná. Chtěl se proto na ukončení partnerského soužití rozumně dohodnout, včetně termínu vystěhování. Návrh podala navrhovatelka zcela účelově, aby dostala stěžovatele z bytu. 4. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni (dále též jen "krajský soud") napadeným usnesením odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že ve svém rozhodování vycházel z § 218 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."), podle kterého soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn, nebo které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. Podle krajského soudu se v soudní praxi rozhoduje též o odmítnutí odvolání, které se stalo bezpředmětným například proto, že rozhodnutí po podání odvolání pozbylo svou účinnost. 5. Krajský soud vycházel z toho, že rozhodnutí o předběžném opatření bylo vydáno dne 17. 8. 2021 a tímto dnem se stalo vykonatelným (§ 407 z. ř. s.). Spis mu byl předložen bez předkládací zprávy dne 6. 10. 2021. V té době již uplynula třicetidenní lhůta trvání předběžného opatření i s přihlédnutím k prodloužení lhůty ve smyslu § 408 odst. 2 z. ř. s. vzhledem k rozhodnutí Policie České republiky ze dne 14. 8. 2021, kterým byl stěžovatel vykázán ze společného obydlí účastníků v rodinném domě na adrese X na dobu 10 dnů. Odvoláním napadené usnesení o předběžném opatření ze dne 17. 8. 2021 tak již ztratilo svoji účinnost, a odvolací soud proto odvolání odmítl. 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud porušil jeho právo na soudní ochranu tím, že věc neprojednal, když nesprávně konstatoval, že předběžné opatření ze dne 17. 8. 2021 pozbylo účinnost. Odvolací soud vůbec nereflektoval to, že navrhovatelka podala návrh na prodloužení původního předběžného opatření o pět měsíců, přičemž o tomto návrhu nebylo v době rozhodování odvolacího soudu pravomocně rozhodnuto (viz níže). Ve smyslu § 410 odst. 2 z. ř. s. se tím prodlužuje doba trvání předběžného opatření do doby, než soud o návrhu na prodloužení předběžného opatření rozhodne. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, a to v důsledku pochybení soudu prvního stupně, který odvolání odvolacímu soudu předložil bez předkládací zprávy, že účinnost předběžného opatření již skončila. Takový závěr je však podle přesvědčení stěžovatele nesprávný. II. Procesní podmínky řízení 7. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť proti napadenému rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek. 8. Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možno očekávat další objasnění věci, Ústavní soud od něj podle § 44 věty první zákona o Ústavním soudu upustil. 9. Ústavní soud si vyžádal k posouzení věci vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení. Účastník - Krajský soud v Plzni - ani vedlejší účastnice se k věci nevyjádřili. III. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Pravomoc Ústavního soudu je založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé. 11. Po přezkoumání napadeného usnesení krajského soudu a jemu předcházejícího procesního postupu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 12. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16, dostupná na https://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)]. 13. V daném případě je předmětem ústavní stížnosti postup odvolacího soudu, který odmítl odvolání stěžovatele proti nařízenému předběžnému opatření z důvodu, že usnesení o tomto předběžném opatření již ztratilo účinnost. Stěžovatel namítá, že tímto postupem došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. 14. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje jednotlivci možnost domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem, případně před jiným orgánem. Postup k ochraně práv jednotlivce již není upraven na úrovni ústavního pořádku, nýbrž v procesních předpisech podústavního práva, které kogentně stanoví, jakými konkrétními způsoby a procesními instituty lze právo na soudní a jinou právní ochranu realizovat (čl. 36 odst. 4 Listiny). Ústavnímu soudu tedy náleží přezkum toho, zda soudy postupují v souladu s ú