II.ÚS 3001/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3001/24 ze dne 10. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Kamily Petrusové, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2024 č. j. 11 Kss 5/2023-156, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a předsedy Obvodního soudu pro Prahu 6, sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10 - Vršovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro tvrzené porušení svého práva na spravedlivý proces a principů výhrady zákona a právní jistoty. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka je soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 6. Nejvyšší správní soud jako kárný soud napadeným rozhodnutím uznal stěžovatelku vinnou z kárného provinění spočívajícího, zjednodušeně řečeno, v nevhodném a vyhroceném chování a vystupování a pochybení při protokolaci na jednání konaném dne 17. 4. 2023 ve věci péče o nezletilou. Nejvyšší správní soud za to stěžovatelce uložil kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu 10 měsíců. 3. Podle Nejvyššího správního soudu si stěžovatelka na uvedeném jednání již od jeho počátku počínala tak, že důsledkem byla vyhrocená a emotivní atmosféra; již ve druhé minutě jednání nepřiměřeně zvyšovala hlas na právní zástupkyni otce a sdělila jí, že hodlá-li s ní polemizovat o náležitostech zastoupení a předložení plné moci, jednání odročí. Opakovaně odmítla zaprotokolovat vyjádření podle návrhu zástupkyně otce a námitku neuvedla do protokolu o jednání. Na žádost reagovala arogantně. V průběhu jednání nedůvodně hrozila uložením pořádkové pokuty či odročením jednání. 4. Takové jednání Nejvyšší správní soud vyhodnotil jako nedůstojné funkci soudce; ten má zvládat stresové situace a musí být odolný i vůči emotivním projevům účastníků řízení. V nynější věci přitom účastníci řízení vůči stěžovatelce nevystupovali extrémně. Je nadto důležité, jak chování soudce vnímá objektivně veřejnost a zda se může navenek jevit jeho vztah k účastníkům řízení. Povinnost rozhodnout o námitkách k obsahu protokolu pak soud má podle § 40 odst. 6 a 8 občanského soudního řádu, a to i tehdy, je-li k dispozici záznam z jednání. Samotná hrozba odročením jednání a uložením pořádkové pokuty v nynější věci je problematická, byť k nim stěžovatelka nakonec nepřistoupila, protože nebyly důvody k odročení jednání a právní zástupkyně otce nebyla vůči stěžovatelce vulgární a její chování, byť emotivnější, nebylo nepřiměřené situaci. Tyto pohrůžky se tak oprávněně tehdejším účastníkům mohly jevit jako mocenský nátlak. 5. Nejvyšší správní soud zohlednil, že nešlo o ojedinělý exces stěžovatelky. Na nevhodné reakce, náznaky výhružek či nepřiměřené zvyšování hlasu byla opakovaně upozorněna, třikrát jí byla za takové jednání udělena výtka. Na stěžovatelku bylo podáno mnoho stížností, z toho sedm z nich bylo vyhodnoceno jako důvodných či částečně důvodných. Obdobné vyplývalo ze zvukového záznamu z jiného jednání (týkajícího se jedné ze stížností a udělené výtky) z roku 2020; tehdy stěžovatelka rovněž bezdůvodně zvyšovala hlas, hrozila bezdůvodným odročováním jednání a nevhodně se vyjadřovala. Šlo o jiné osoby než při jednání dne 17. 4. 2023, čímž se značně oslabuje obhajoba stěžovatelky, že v tomto případě reagovala na chování a situaci konkrétních účastníků řízení. U povahy a intenzity kárného opatření Nejvyšší správní soud zohlednil, že šlo o úmyslné jednání, závažné pochybení a dosavadní opatření k nápravě nebyla účinná, avšak současně že stěžovatelka je jinak pracovitou soudkyní a matkou samoživitelkou. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka tvrdí, že Nejvyšší správní soud rozhodl o jejím kárném provinění bez náležitě posouzeného skutkového stavu, zejména bez přehrání celého záznamu z jednání ze dne 17. 4. 2023. Jednotlivé pasáže Nejvyšší správní soud vytrhává z kontextu, bagatelizuje projevy právní zástupkyně otce a zveličuje reakce stěžovatelky. Jeho hodnocení věci je subjektivní. Stěžovatelka proto předkládá vlastní doslovný přepis záznamu z jednání. Nejvyšší správní soud rovněž přehrál záznam z jednání, který nebyl předmětem kárné žaloby. Protože byl také předmětem udělení výtky, jde o porušení zákazu dvojího trestání. Stěžovatelka nemůže souhlasit s tím, že bezdůvodně hrozila odročením jednání, protože na jeho počátku bylo sporné, zda právní zástupkyně může otce skutečně zastupovat pro absenci plné moci ve spise. Chybějící plná moc by byla legitimním důvodem k odročení jednání. Právní zástupkyně se nadto sama chovala nevhodně a na základě předchozích zkušeností bylo jasné, že bude jednat obstrukčně. Stěžovatelka vše činila v zájmu urychlení řízení, což je důležité obzvláště v opatrovnických věcech. 7. Není dále pravdou, že stěžovatelka "odmítla zaprotokolovat" některá vyjádření účastníků. Z přepisu 35. a 45. minuty nahrávky je zřejmé, že stěžovatelka do protokolu diktuje či parafrázuje namítaná vyjádření. Nelze souhlasit ani s tím, že stěžovatelka přispěla k napjaté atmosféře již na počátku jednání svým arogantním vystupováním. Nemůže obstát závěr Nejvyššího správního soudu, že stěžovatelka se provinila hrozbou uložení pořádkové pokuty, protože právní zástupkyně otce opakovaně skákala do řeči, ironicky glosovala a hovořila zvýšeným hlasem, čímž rušila pořádek. Uložení pořádkové pokuty by proto bylo oprávněné, nadto ji stěžovatelka nakonec právní zástupkyni otce neudělila. Dále stěžovatelka poukazuje na své vysoké pracovní vytížení; není pravdou, že byla stejně vytížená jako její kolegové z téhož úseku. Hodnocení počtu stížností jako nestandardních není objektivní, protože není založeno na srovnání jiných soudců. Konečně stěžovatelka upozorňuje na to, že v reakci na kárné obvinění a výroky předsedy kárného senátu při jednání se v médiích a na sociálních sítích objevily dehonestující komentáře na její adresu. V důsledku toho se i nadále někteří účastníci řízení snaží vyvolávat konflikty v jednací síni. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost splňuje náležitosti podle § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, protože stěžovatelka je sama soudkyní - právní profesionálkou [srov. analogicky důvody uvedené ve stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637, č. 290/2015 Sb.)]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, respektive žádné další k dispozici neměla (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto v zásadě věcí soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze tehdy, je-li jejich rozhodování stiženo vadami s následkem porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). 10. Nynější ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o kárném provinění soudkyně. Stěžovatelka jako soudkyně brojí proti závěru o svém kárném provinění, zejména napadá hodnocení skutkového stavu a intenzity svého pochybení, která podle ní nedosahuje intenzity kárného provinění. Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že ani přezkoumává-li v řízení o ústavní stížnosti rozhodnutí o kárné odpovědnosti soudců, nejde o instanční přezkum v kárném řízení, nýbrž zvláštní soudní přezkum z hlediska ochrany ústavně zaručených práv a svobod [srov. např. bod 17 nálezu ze dne 16. 11. 2011 sp. zn. I. ÚS 2420/11 (N 197/63 SbNU 291) či usnesení ze dne 6. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 89/24]. 11. V nynější věci Ústavní soud neshledal žádná kvalifikovaná pochybení Nejvyššího správního soudu. K námitkám chybného hodnocení průběhu jednání ze dne 17. 4. 2023 Ústavní soud uvádí, že z napadeného rozhodnutí se ve srovnání se stěžovatelkou předloženým přepisem záznamu jednání nepodává žádná dezinterpretace či jiný exces v hodnocení důkazů, který by pro Ústavní soud mohl být relevantní. I ze stěžovatelkou předloženého přepisu záznamu