II.ÚS 3014/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3014/22 ze dne 12. 3. 2025 Právo znalce vyjádřit se k změněnému názoru odvolacího soudu při rozhodování o znalečném   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelů PhDr. Jiřího Závory, Ph.D. et Ph.D. a Mgr. Hany Sirotkové, společně zastoupení JUDr. Martinem Richterem, Ph.D., advokátem, sídlem Seifertova 2919/12, Praha, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. července 2022 č. j. 36 Co 133/2022-192, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a Okresního soudu v Liberci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. 7. 2022 č. j. 36 Co 133/2022-192 bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 26. 7. 2022 č. j. 36 Co 133/2022-192, se proto ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí řízení před obecnými soudy 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení práva na ochranu majetku a s ním spojeného legitimního očekávání podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina). 2. Okresní soud v Liberci (dále jen "okresní soud") ustanovil dne 29. 9. 2021 stěžovatele znalci v opatrovnickém řízení o péči a výživě před a po rozvodu, aby provedli psychologické znalecké zkoumání pro rozhodování o určení způsobu a rozsahu péče o nezletilého. Dne 14. 10. 2021, v rámci komunikace mezi stěžovateli a okresním soudem, první stěžovatel informoval soud o tom, že v důsledku tehdy stále čerstvé úpravy znaleckého práva zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech ("dále jen znalecký zákon") a související vyhláškou č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti, jsou požadavky na přezkoumatelnost znaleckých posudků přísnější než dříve. Upozornil, že proto je jejich vypracování náročnější i nákladnější. Informoval okresní soud, že se cena posudku může pohybovat i nad hranici 100 000 Kč bez DPH, a požádal tento soud, aby případně stěžovatele vyrozuměl o upuštění od vypracování znaleckého posudku. Na tuto zprávu okresní soud nijak nereagoval. Stěžovatelé proto s okresním soudem i dále komunikovali o způsobu a rozsahu provedení znaleckého posudku. 3. Spolu s vypracovaným posudkem zaslali stěžovatelé dne 28. 2. 2022 okresnímu soudu vyúčtování odměny znalců, přičemž první stěžovatel znalečné vyčíslil na celkovou částku 74 921 Kč včetně DPH a druhá stěžovatelka na celkovou částku 30 342 Kč. Usnesením ze dne 29. 3. 2022 č. j. 11 Nc 50007/2021-174 okresní soud vyúčtované znalečné obou stěžovatelů paušálně snížil o 40 %. Výsledné částky tedy určil tak, že prvnímu stěžovateli přiznal částku 48 664 Kč (tedy cca 65 % jím vypočtené částky) a druhé stěžovatelce částku 18 882 Kč (tedy cca 62 % jí vypočtené částky). Snížení částky odůvodnil okresní soud zejména nepřiměřeností počtu hodin, které stěžovatelé vykázali, přičemž vyšel ze srovnání s jinými znaleckými posudky ve stejných oborech. Okresní soud v usnesení uvedl, že nelze laicky hodnotit dobu nezbytnou pro zpracování znaleckého posudku, a proto je nezbytné vycházet ze srovnání v obdobných znaleckých oborech. Dle okresního soudu je znalecká činnost činností neziskovou, která nemá sloužit k maximalizaci zisků, ale jako nástroj pro zajištění odborného stanoviska pro rozhodování soudu. Dospěl taktéž k závěru, že znalci vyúčtovali více odpracovaných hodin, než kolik zpracováváním znaleckého posudku reálně strávili, a proto přistoupil ke krácení znalečného, kdy rovněž poukázal na (ne)obsáhlost znaleckého posudku, který obsahoval z velké části pouze popis metodiky zpracování posudku a obecné pasáže v posudcích běžně používané. 4. Proti usnesení okresního soudu podali stěžovatelé odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci (dále jen "krajský soud"). Krajský soud napadeným usnesením přisvědčil odvolací argumentaci stěžovatelů, že okresní soud postupoval nesprávně, když jejich odměnu krátil paušálně o 40 %. Přistoupil proto k vlastnímu výpočtu a posouzení jednotlivých úkonů stěžovatelů jakožto znalců. I krajský soud vycházel ze srovnání výše znalečného ve stejných oborech, které obvykle činí cca 35 000 Kč. Dle krajského soudu je nutno předně přihlédnout k tomu, že stěžovatelé zpracovávali znalecký posudek společně, a tedy celkové náklady na jeho zpracování je nutné mezi oba stěžovatele rozdělit. Krajský soud zhodnotil účelnost jednotlivých vyúčtovaných úkonů a dospěl k závěru, že ne všechny byly v rámci zpracovávání znaleckého posudku účelné. Jde konkrétně o provedení interview s polorodou sestrou nezletilého, vyúčtovaná délka interview s otcem nezletilého, celkový rozsah znaleckého posudku a jeho příloh, špatnou čitelnost některých příloh a časovou dotaci na jednotlivé úkony, jak ji stěžovatelé vyúčtovali. Krajský soud proto rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že stěžovateli přiznal znalečné v celkové výši 37 350 Kč (tedy necelých 50 % jím vyúčtované částky) a stěžovatelce přiznal znalečné v celkové výši 24 142 Kč (tedy necelých 80 % z jí vyúčtované částky). II. Argumentace stěžovatelů a vyjádření účastníků řízení 5. Stěžovatelé se domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť je dle nich v rozporu s právem na ochranu majetku a s ním spojeného legitimního očekávání podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato porušení spatřují stěžovatelé zejména v tom, že došlo k výraznému snížení jimi vyúčtovaného znalečného, a to navzdory tomu, že okresní soud byl informován o možné vyšší ceně znaleckého posudku. Soud přitom na toto sdělení nijak nereagoval a vzal jej tak mlčky na vědomí. Tím vzniklo stěžovatelům legitimní očekávání adekvátní odměny za jimi poskytnuté služby. 6. Krajský soud pak dle stěžovatelů nepřezkoumatelně přijal jako fakt, že "běžnou cenou" znaleckého posudku v oborech stěžovatelů je cca 35 000 Kč. Stěžovatelé dále nesouhlasí s posouzením účelnosti výdajů krajským soudem, jehož hodnocení považují za excesivní a svévolné. Jako neúčelné hodnotil přepisy rozhovorů jen proto, že byly v tištěné verzi špatně čitelné, namísto toho, aby stěžovatele např. požádal o zaslání elektronické verze přepisů. Shodně krajský soud dle stěžovatelů nepřípustně hodnotil ex post vhodnost některých konkrétních úkonů pro naplnění zadaných otázek (např. rozhovor s polorodou sestrou nezletilého nebo s prarodiči). To vše provedl krajský soud v odvolacím řízení, tedy pro stěžovatele bez dalšího opravného prostředku, aniž by nařídil jednání a stěžovatelé měli možnost se k relevantním skutečnostem vyjádřit. Vycházel z informací získaných až po podání odvolání, např. od stran původního řízení - rodičů nezletilého, a stěžovatelé, byť soud rozhodoval o jejich odměně za práci, neměli možnost se k těmto informacím vyjádřit. Tento postup je dle stěžovatelů rovněž v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, např. nález ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. III. ÚS 910/16. 7. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelé odkázali na zásadu zákazu reformationis in peius, uplatňovanou rovněž v civilním řízení (v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 1238/23). Krajský soud pochybil i tím, že dle jejich názoru nepřípustně snížil znalečné v rozporu s touto zásadou. 8. Krajský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí představuje standardní přezkum rozhodnutí o znalečném. Ve vztahu k legitimnímu očekávání stěžovatelů a jejich právu na ochranu majetku odkázal na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu i napadeného rozhodnutí. Ve vztahu k nenařízení jednání ve věci uvedl, že řízení o znalečném je jen dílčím řízením v rámci řízení o péči a výživném nezletilého, a proto v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu není nařízení jednání nutné. Okresní soud ve svém vyjádření pouze shrnul průběh spolupráce soudu se stěžovateli a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. 9. Ústavní soud zaslal vyjádření krajského soudu k replice stěžovatelům. Dle nich se tento soud nevypořádal s relevantními námitkami uplatněnými v ústavní stížnosti a pouze reprodukoval nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nijak nezdůvodnil zásah do jejich legitimního očekávání, když okresní soud mlčky přijal jejich informaci o finální ceně znaleckého posudku, ani svévolné hodnocení účelnosti vynaložených nákladů. Stěžovatelé se nespokojili ani s odůvodněním