II.ÚS 3028/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3028/23 ze dne 6. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. Š., právně zastoupené Mgr. Barborou Israeljan Mokrošovou, advokátkou, sídlem Andersenova 413/8, Praha 10, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2023 č. j. 72 Co 171/2023-1772 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. února 2023 č. j. 19 P a Nc 164/2020, 19 P a Nc 165/2020, 19 P a Nc 187/2020, 19 P a Nc 240/2021, 19 P a Nc 368/2021, 19 P a Nc 217/2022, 19 P a Nc 326/2022, 19 P a Nc 21/2023, 19 P a Nc 44/2023, č. j. 19 P 83/2015-1728, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení a V. D., právně zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice a nezl. A. A. L., v řízení před obecnými soudy zastoupené opatrovníkem Městskou částí Praha 15, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. 1. Stěžovatelka (matka) se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod (dále jen "Listina"). 2. Na návrh otce Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "soud prvního stupně") napadeným rozsudkem s účinností ode dne 10. 10. 2022 svěřil nezletilou A. A. do výchovy otce a matce uložil povinnost platit pro nezletilou výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Upravil také styk matky s A. A. v každém sudém týdnu v roce o víkendu od pátku od 16:00 hodin do neděle do 17:00 hodin, o letních prázdninách po dobu deseti dnů, o vánočních prázdninách a o Velikonocích. Dále soud prvního stupně zamítl návrhy otce na výkon rozsudku uložením pokut matce za nerealizované styky s nezletilou v roce 2020 a zamítl také návrhy matky na výkony rozhodnutí za nerealizované telefonické kontakty a nerealizované styky s nezletilou, nadměrné telefonické kontaktování nezletilé otcem a za jeho agresivní chování. Nad výchovou nezletilé A. A. soud prvního stupně nařídil dohled. 3. Na základě odvolání obou rodičů rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen "odvolací soud") tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o péči a o výživném potvrdil. Úpravu styku matky s nezletilou změnil tak, že matka je oprávněna k telefonickému styku s nezletilou A. A. každý čtvrtek od 19:30 hodin do 19:45 hodin. 4. Odvolací soud na podkladě skutkových zjištění soudu prvního stupně konstatoval, že od posledního rozhodnutí upravujícího poměry nezletilé A. A. v roce 2011 se poměry nezletilé i obou rodičů podstatně změnily. Nyní dvanáctiletá A. A. si již nepřeje být v péči matky, která trpí schizofrenií. Znalci, kteří zkoumali všechny členy rodiny, se shodli na tom, že pro zdravý vývoj nezletilé není vhodné, aby byla přítomna projevům matčiny choroby (i přes léčbu a pravidelný kontakt s lékařem totiž projevy této choroby občas převezmou vládu nad matčiným životem, což znamená, že její výchovné schopnosti jsou snížené nebo dokonce vymizelé). Vzhledem k tomu, že A. A., která pobývá u otce již od října 2022, je zde spokojená a s přihlédnutím k tomu, že toto rodinné zázemí je pro ni prospěšné a její zdravý vývoj podporující, postupoval soud prvního stupně správně, když svěřil nezletilou A. A. do péče otce. Stejně tak odvolací soud považuje za adekvátní stanovené výživné. 5. Ve výrocích o styku matky s nezletilou pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil. Z obsahu spisu totiž vyplynulo, že nezletilá osobní kontakt s matkou dlouhodobě odmítá, což vysvětlila pro ni nesrozumitelným a také nepředvídatelným chováním matky, kterého se obává. S ohledem na problematickou situaci v rodině, se kterou se A. A. postupně vyrovnává, aktuálně nejsou dány podmínky pro úpravu osobního styku matky a dcery, který by skutečně fungoval. Nicméně je nepochybně v zájmu zdravého vývoje A. A., aby byla alespoň v telefonickém kontaktu se svou matkou. 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že byla na základě rozhodnutí odvolacího soudu zcela vyloučena z péče o nezletilou dceru, když soud rozhodl tak, že nezletilou svěřil do péče otce a kromě jednoho telefonického hovoru 1x do týdne na 15 minut neupravil styk stěžovatelky s nezletilou dvanáctiletou dcerou, ačkoli z předchozích řízení a spisu je zcela zřejmé, že rodiče se na styku nedohodnou. Otec nezletilou navádí proti stěžovatelce a psychologové doporučili výlučnou péči stěžovatelky, resp. alespoň určení styku s matkou. Stěžovatelka odkazuje na znalecký posudek z oboru klinické psychologie, vypracovaný PhDr. Alenou Michalovou, který podle ní jasně deklaruje, že nezletilá je psychicky labilní, přičemž neurotizujícím činitelem je trvající dlouhodobý konfliktní vztah mezi rodiči. V rodičovském sporu vystupuje jako aktivní spojenec otce, a to jednak ve snaze vyhnout se konfliktu dvou lásek, jednak pravděpodobně v důsledku manipulace z otcovy strany, přičemž věrohodnost jejích výpovědí se vzhledem k věku jeví jako výrazně nízká. V závěru znaleckého posudku znalkyně sdělila, že jako vhodnější vychovatelská osoba se jeví stěžovatelka, neboť otec je ve výchovných schopnostech limitován svým osobnostním uspořádáním, nehledě k vysoce pravděpodobné snaze imputovat nezletilé negativní názor na matku a jejího manžela. 7. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka rozporuje výši výživného. Soudy stanovily stěžovatelce povinnost hradit výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, přičemž výše jejího příjmu z invalidního důchodu činí 9 215 Kč. Otec nezletilé má důchod ve výši téměř 24 000 Kč měsíčně. Stanovil-li tedy soud výši výživného na téměř 30 % příjmu stěžovatelky, pak je taková výše zcela v rozporu s doporučující tabulkou Ministerstva spravedlnosti. II. 8. Ústavní soud si k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků, vedlejšího účastníka řízení a také opatrovnický spis. 9. Městský soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že nezasáhl do základních práv stěžovatelky. Stížností napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto v souladu se zákonem i soudní judikaturou a odvolací soud se mimo jiné řídil rovněž názorem nezletilé, který zjistil z pohovoru s ní při jednání dne 2. 8. 2023. Odvolací soud seznal, že nezletilá je na svůj věk dobře orientována, chápe význam probíhajícího řízení. Výslovně uvedla, že si nepřeje být v péči matky, je s ní ovšem ochotná být v kontaktu, ale pouze telefonicky, a vysvětlila, z jakého důvodu si zatím osobní styk s matkou nepřeje. Vzhledem k tomu, že nezletilá setrvale a po delší dobu vyjadřuje zřetelně svůj názor na věc, nemohlo být pro stěžovatelku rozhodnutí soudu nijak překvapivé. V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku. Obvodní soud pro Prahu 10 odkázal na odůvodnění svého rozsudku. 10. Vedlejší účastník, otec nezletilé, se k věci vyjádřil velmi podrobně. Uvedl, že pokud stěžovatelka namítá, že soudy nevyslechly znalce, kteří předmětné znalecké posudky zpracovávali, pak nepochybily, neboť nelze očekávat, že by znalecké závěry přednesli jinak, než jak je vtělili písemně do předmětných znaleckých posudků. Soudy měly navíc další podklady pro svá rozhodnutí. Tyto podklady jednoznačně duševní chorobu matky dokládají, byť matka v různých řízeních uplatňovala vždy jen to, co se jí hodilo - v trestních řízeních se jí hodilo být nepříčetná, zatímco v řízení opatrovnickém tvrdila opak. Podle otce v prostředí u matky prožila nezletilá několik let svého života a výsledkem je to, že i když matčina duševní porucha je údajně již tři roky v remisi, trpí nezletilá kvůli "výchově" matky posttraumatickou stresovou poruchou, jak bylo diagnostikováno MUDr. Vojtěchem Krškou z dětského oddělení Nemocnice České Budějovice, kde byla nezletilá hospitalizována od 3. 1. do 5. 1. 2024. Otec si nedovede představit, co by se mohlo dít, pokud by se psychická ataka matky projevila naplno. Styk matky a nezletilé jen v rovině telefonického kontaktu je vhodným opatřením k ochraně nezletilé A., která doposud trpí psychickými následky kvůli chování matky k ní a kdy nadále navštěvuje psychologa, aby se s tím dokázala vyrovnat. Nezletilá A. nechtěla dále v prostředí u matky trpět; nebyl to jen dětský vrtoch, ale vyústění dlouholetého přístupu matky k ní, nepochybně zejména v důsledku duševní choroby matky v kombinaci s nenávistí matky vůči otci. Pokud se nezletilá jasně vyjádřila a pokud je nyní u otce spokojená, když ten o ní řádně a s láskou pečuje, je to jedině pro její dobro. 11. Všechna obdržená vyjádření účastníků zaslal Ústavní soud stěžovatelce k replice. Stěžovatelka k vyjádření Městského soudu v Praze uvedla, že měl vycházet ze znaleckých posudků, a to zejména z již výše zmíněného znaleckého posudku z oboru psychologi