II.ÚS 3029/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3029/25 ze dne 25. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Saremiho Hojjata, zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem, sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti výrokům II, III, V a VI rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. července 2025 č. j. 23 Co 104/2025-781, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, a Ihora Savko, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v tam uvedeném rozsahu s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel sice zdánlivě napadá rozsudek Krajského soudu v Praze jako celek, ale jeho námitky nijak nesměřují proti výrokům I a IV, které se týkají věci samé. Z obsahu stížnosti je naopak zřejmé, že brojí toliko proti rozhodnutí o nákladech řízení (výroky II, III, V a VI). Tomu odpovídá i jeho odkaz (čl. IV druhý odstavec stížnosti) na § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, podle kterého není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Podle obsahu tak Ústavní soud dovodil, že ústavní stížnost směřuje toliko proti nákladovým výrokům rozsudku krajského soudu. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel od vedlejšího účastníka zakoupil automobil Škoda Superb s kupní cenou 155 000 Kč. Po uhrazení kupní ceny a převzetí automobilu však na něm byly zjištěny vady, existující již v okamžiku prodeje, zejména špatný stav motoru s únikem chladicí kapaliny, a to, že automobil byl v minulosti masivně poškozen (což má vliv na obvyklou cenu). Zjištění o vadách stěžovatel vedlejšímu účastníkovi oznámil s tím, že požaduje slevu z kupní ceny. Po provedení některých prací na automobilu však stěžovatel zaslal vedlejšímu účastníkovi dopis, že odstupuje od smlouvy. Posléze proti němu podal žalobou na zaplacení částky ve výši 155 000 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení odpovídajícího zaplacené kupní ceně, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 155 000 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení. Vedlejší účastník podal proti stěžovateli vzájemnou žalobu, kterou se domáhal určení, že vlastníkem vozidla je stěžovatel, jelikož odstoupení stěžovatele od smlouvy nebylo po právu, přičemž vedlejší účastník již ve dvou případech od uzavření kupní smlouvy obdržel v souvislosti s vozidlem pokutu, jelikož vozidlo nebylo dosud přes ujednání v kupní smlouvě přepsáno na stěžovatele. 3. Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 11. 2024 č. j. 13 C 27/2022-724 bylo vedlejšímu účastníkovi uloženo zaplatit stěžovateli částku 55 939,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 939,85 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do částky 99 060,15 Kč s obdobným úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta (výrok II.), vedlejšímu účastníkovi bylo uloženo zaplatit na náhradě nákladů řízení stěžovateli částku 154 108 Kč (výrok III.) a státu částku 6 086,44 Kč (výrok IV.) a bylo určeno, že vlastníkem automobilu je stěžovatel (výrok V.). 4. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") bylo o odvolání vedlejšího účastníka proti rozsudku okresního soudu rozhodnuto tak, že odvolací řízení proti výroku II. bylo zastaveno (výrok I), ve výroku III byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že vedlejšímu účastníkovi se právo na náhradu nákladů řízení o žalobě nepřiznává a na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu je stěžovatel povinen mu zaplatit částku 44 400 Kč (výrok II), ve výroku IV byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že stěžovatel je povinen České republice zaplatit náhradu nákladů ve výši 5 173,47 Kč a vedlejší účastník nákladů ve výši 912,97 Kč (výrok III), ve výroku I byl rozsudek okresního soudu potvrzen (výrok IV), a co do nákladů odvolacího řízení o žalobě byla vedlejšímu účastníkovi stanovena povinnost zaplatit stěžovateli částku ve výši 7 580 Kč (výrok V), a co do nákladů odvolacího řízení o vzájemném návrhu byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 2 300 Kč (výrok VI). II. Vznesená argumentace 5. Stěžovatel má za to, že krajský soud nerozhodl o nákladech řízení spravedlivě. Celou situaci zapříčinil vedlejší účastník prodejem automobilu se závažnými vadami. Stěžovatel, který si v dobré víře v rámci svých finančních možností, které nejsou nijak velké, pořídil ojeté vozidlo, spravedlivě uplatňoval svá práva vůči nepoctivě jednající protistraně. Odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení v bodech 39 a 40 rozsudku krajského soudu je nepřesvědčivé, když z něj plyne, že stěžovatel měl již při uplatnění žaloby předpokládat nemožnost odstoupení od smlouvy, ačkoliv ta byla zjištěna až znaleckým posudkem v průběhu řízení před soudem prvého stupně. Stěžovatel také upozorňuje, že s vedlejším účastníkem se snažil smírně dohodnout na narovnání, ale nebylo to možné, ačkoliv výše tehdy navrhovaného snížení kupní ceny byla téměř totožná s částkou, ke které dospěl soud prvního stupně jako k částce přiměřené slevy z kupní ceny, již je vedlejší účastník povinen stěžovateli zaplatit. Navíc nepovažuje vzájemný návrh vedlejšího účastník za účelný, když to, kdo je vlastníkem automobilu, bylo zřejmé z výsledku řízení o žalobě stěžovatele. 6. Stěžovatel upozorňuje, že dle judikatury Ústavního soudu rozhodování obecných soudů nemá být v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (nález ze dne 23. 7. 2025 sp. zn. II. ÚS 1761/25 bod 16) a pravidla pro rozhodnutí o nákladech řízení nemají být aplikována mechanicky (nález ze dne 29. 7. 2025 sp. zn. III. ÚS 3396/24 bod 14). Soud by neměl rozhodovat o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, aniž by se vypořádal s nutností použití § 142 odst. 3 téhož předpisu (nález ze dne 11. 3. 2025 sp. zn. II. ÚS 1629/24 bod 18). 7. Stěžovatel odkazuje i na bod 17 nálezu III. ÚS 3396/24 zapovídající překvapivost rozhodnutí o nákladech řízení. Krajský soud sice během jednání stěžovatele poučil o možné změně posouzení, nicméně dle stěžovatele již v té chvíli byl v podstatě přesvědčen, jak rozhodne, a takové poučení již tedy nemělo význam. Učiněná změna výroku o nákladech řízení je přitom v dané věci dle stěžovatele natolik velká, že bez jejího dostatečně přesvědčivého, srozumitelného a vnitřně nerozporného odůvodnění lze hovořit i o nepřípustné překvapivosti tohoto rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle (shodně např. nálezy ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 3644/19 [N 160/101 SbNU 117] bod 28, či ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. II. ÚS 623/20 [N 225/103 SbNU 301] bod 17). To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal. 10. Z pohledu přezkumu před Ústavním soudem je především podstatné, že v napadeném rozhodnutí je odkazováno na konkrétní skutečnosti, na kterých jsou závěry obecným soudem učiněné založeny. Pokud rozhodnutí o nákladech neodpovídá pře