II.ÚS 3030/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3030/23 ze dne 20. 11. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., t. č. ve Věznici Mírov, zastoupeného JUDr. Alešem Nytrou, advokátem, sídlem Přívozská 703/10, Ostrava - Moravská Ostrava, proti výroku I. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2023 č. j. 11 Tdo 1022/2022-4995, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. srpna 2021 č. j. 1 To 16/2021-4630, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 1 odst. 1, čl. 8 odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 8. 9. 2020 č. j. 37 T 1/2018-4466 uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"). Toho se podle krajského soudu dopustil, stručně řečeno, tak, že mezi roky 2013 až 2015 si opatřoval, skladoval a prodával velké množství marihuany (zhruba 30 kg), tablet obsahujících PMMA (500 tablet) a pervitinu (zhruba 3 g), z nichž část distribuoval dalším obžalovaným. Dále organizoval a financoval "indoor" pěstování konopí. Za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 let, k trestu propadnutí majetku (částky 28 800 Kč) a k trestu propadnutí v rozsudku vyjmenovaných věcí. Krajský soud se neztotožnil se stěžovatelovou námitkou o nutnosti aplikovat jiné trestní sazby pro prodejce marihuany na straně jedné a prodejce "těžších" drog na straně druhé. Oba prodeje jsou podle krajského soudu totožné, neboť pachatel vždy úmyslně prodává návykovou látku, aniž by znal zdravotní stav kupujícího a jeho jedinou motivací je okamžitý zisk. Při výměře trestu soud zohlednil částečné doznání stěžovatele a jeho aktuální trestní bezúhonnost (ačkoliv při hodnocení osoby stěžovatele nemohl odhlédnout od starších odsouzení za násilnou trestnou činnost). Jako přitěžující okolnosti musel soud zohlednit dlouhodobost a rozsah trestné činnosti, jakož i vůdčí roli stěžovatele v celé skupině. Přesto stěžovateli uložil trest v dolní polovině zákonné sazby. 3. Proti rozsudku krajského soudu podali stěžovatel i státní zástupce odvolání, z jejichž podnětu Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") zrušil rozsudek krajského soudu v části týkající se stěžovatele a sám nově napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Za jeho spáchání jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 9 let, k trestu propadnutí části majetku (částky 28 800 Kč a elektrotechniky) a k trestu propadnutí vyjmenovaných věcí. Podle vrchního soudu je nutné pro správnou právní kvalifikaci jednání podpůrně užít stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. Tpjn 301/2013, což opakovaně potvrdil rovněž Ústavní soud. Stěžovatel svým jednáním takřka trojnásobně překročil podmínky naplnění znaku "velkého rozsahu". Navíc nakládal rovněž s dalšími návykovými látkami. K rozlišení škodlivosti jednotlivých drog došlo právě v uvedeném stanovisku Nejvyššího soudu. Jakkoliv se uložený trest může jevit jako přísný, vychází podle vrchního soudu z pohledu společnosti na závažnost nekontrolovaného nelegálního nakládání a obchodování s jedy, omamnými a psychotropními látkami, navíc v souvislosti s mezinárodními závazky vyplývajícími z jednotlivých mezinárodních úmluv, ale také samotných zásadních negativních důsledků šíření omamných látek na celou společnost. Ochrana společnosti vyžaduje přísné trestání pachatelů takové trestné činnosti a zákon stanoví rozmezí trestů, jež je třeba za splnění zákonných podmínek respektovat. Trest uložený při spodní hranici zákonné sazby nelze považovat za nepřiměřeně přísný. S ohledem na okolnosti dané věci nepřicházelo v úvahu aplikovat institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody. 4. Proti rozsudku vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. Argumentaci, kterou stěžovatel uvádí k nepřiměřeně přísnému potrestání nakládání s marihuanou, považoval Nejvyšší soud za irelevantní. Jde o stěžovatelovo subjektivní přesvědčení, které bagatelizuje závažnost jeho jednání. Vzhledem k množství marihuany a skutečnosti, že stěžovatel nakládal rovněž s jinými drogami, nelze hovořit o přísnosti aplikace uvedeného stanoviska, které srovnává "tvrdost" jednotlivých drog stanovením různého množství, jež je trestněprávně relevantní. Zákonný rámec pro postih takového jednání stanovuje zákonodárce a nikoliv soudy. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že soudy nesprávně kvalifikovaly jeho jednání. Podle stěžovatele je u marihuany stanovení množství drogy podle metodiky Nejvyššího soudu neadekvátní, neboť jde o drogu víceméně společensky akceptovanou. Hranice množství jsou tak nastaveny příliš přísně. To uznal dokonce sám vrchní soud, ačkoliv k tomu doplnil, že přísnost trestu vychází ze společenského náhledu na marihuanu. S tím stěžovatel nesouhlasí, k čemuž uvádí statistické údaje akceptace a rekreačního užívání marihuany v České republice. Komise pro omamné látky úřadu OSN podle stěžovatele vyřadila v roce 2020 marihuanu ze seznamu nejtěžších drog, a to na návrh Světové zdravotnické organizace. V současné době připravuje ministerstvo spravedlnosti novelu trestního zákoníku snižující trestní sazby za uvedený trestný čin. Má-li trestní sazba odpovídat společenské škodlivosti daného jednání, je zřejmé, že v daném případě je nesouměřitelná s ostatními trestnými činy, za něž se ukládá totožný trest. Bez ohledu na výše uvedené soudy neměly dovodit naplnění znaku páchání ve "velkém rozsahu". K tomu stěžovatel uvádí srovnání s ostatními drogami. Zatímco u heroinu, pervitinu a kokainu je znak velkého rozsahu dán u zhruba 15 až 20 tisíců dávek drogy, u marihuany je naplněn už u 10 tisíců dávek. Nejvyšší soud tak fakticky označil marihuanu za škodlivější drogu. Navíc při srovnání škodlivosti jednotlivých drog nelogicky srovnával celkovou hmotnost látky a nikoliv hmotnost jednotlivé dávky. Jakýkoliv závěr o podobné škodlivosti popsaných drog odporuje vědeckým poznatkům, což musí zákon spravedlivě zohlednit. V opačném případě podle stěžovatele odporuje ústavnímu pořádku. 6. Stanovená trestní sazba je tak podle stěžovatele absurdně vysoká, neboť je přísnější než u organizované loupeže, při níž došlo k těžkému ublížení na zdraví, u krádeže se škodou přesahující 10 000 000 Kč nebo u znásilnění dítěte se způsobením těžké újmy na zdraví. Trestní sankcí vybočuje nakládání s marihuanou podle stěžovatele z rámce daného trestním zákoníkem (i to je jedním z důvodů popsané novely). Uvedenou trestní sazbu tak považuje stěžovatel za protiústavní, neboť soudcům neumožňuje ukládat spravedlivé a proporcionální tresty. Rozpětí sazby činí pouze 4 roky a začíná na neadekvátní výši 8 let. Taková konstrukce je nesrovnatelná nejen s ostatními trestnými činy, nýbrž i s ostatními skutkovými podstatami téhož ustanovení. Například podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku je trestní sazba 2 až 10 let, což dává soudci široké možnosti při výměře spravedlivého trestu. Růst sazby mezi jednotlivými odstavci je doslova skokový, aniž by k tomu existoval rozumný a spravedlivý důvod. U ostatních trestných činů je vztah mezi jednotlivými skutkovými podstatami konstruován "degresivně" (např. trest za krádež 1 000 000 Kč není mírnější než za stovku krádeží 10 000 Kč). U nakládání s marihuanou je tomu však přesně naopak. Námitkou protiústavnosti trestní sankce se vrchní a Nejvyšší soud odmítly zabývat. Zejména přístup Nejvyššího soudu s jeho tzv. metodikou považuje stěžovatel za protiústavní, neboť supluje trestní zákoník. Soud se tak v rozporu s čl. 39 Listiny pasoval do role zákonodárce. Soudy nemohou být touto metodikou vázány a měly by přistoupit ke změně při hodnocení množství marihuany. 7. Závěr