II.ÚS 3045/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3045/21 ze dne 23. 8. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky invelt - s.r.o., sídlem Jeremiášova 1127/5, Praha 5, zastoupené JUDr. Borisem Vacou, advokátem se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2021 sp. zn. MSPH 92 INS 26625/2020, kterým se potvrzuje zástupce věřitelů v osobě věřitele č. 7 - Jan Rákosník, proti usnesení schůze věřitelů ze dne 18. června 2021 ve věci sp. zn. MSPH 92 INS 26625/2020, o odvolání soudem ustanoveného insolvenčního správce JUDr. Martina Horáka, LL.M. z funkce, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2021 sp. zn. MSPH 92 INS 26625/2020, kterým se soudem ustanovený insolvenční správce JUDr. Martin Horák, LL.M. odvolává z funkce, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2021 sp. zn. MSPH 92 INS 26625/2020, kterým se insolvenčním správcem ustanovuje společnost ADL Insolvence, v.o.s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2021, č. j. MSPH 92 INS 26625/2020, 2 VSPH 986/202l-B-32, kterým Vrchní soud v Praze potvrdil volbu zástupce věřitelů, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2021, č. j. MSPH 92 INS 26625/2020, 2 VSPH 988/2021-B-35, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí schůze věřitelů o odvolání JUDr. Martina Horáka, LL.M. z funkce insolvenčního správce dlužníka Hollar Ventures s.r.o. a o ustanovení nového insolvenčního správce ADL Insolvence, v.o.s., takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a usnesení schůze věřitelů konané dne 18. 6. 2021 ve věci sp. zn. MSPH 92 INS 26625/2020 (dále také "předmětná schůze věřitelů"), kdy předmětná schůze věřitelů rozhodla o odvolání soudem ustanoveného insolvenčního správce dlužníka (společnost Hollar Ventures s.r.o.) JUDr. Martina Horáka z funkce. Stěžovatelka rovněž napadá v záhlaví specifikovaná rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), jako soudu odvolacího, kterými byla odvolání stěžovatelky odmítnuta jako nepřípustná. Stěžovatelka má za to, že těmito rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 38 odst. 1 Listiny a podle čl. 90 Ústavy. Dále jimi byl porušen podle stěžovatelky princip rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a podle čl. 96 odst. 1 Ústavy. 2. Jak je již v záhlaví uvedeno, stěžovatelka ústavní stížností napadá usnesení soudů v obou stupních, týkající se potvrzení volby věřitele č. 7 - Jana Rákosníka - zástupcem věřitelů, dále rozhodnutí předmětné schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce JUDr. Martina Horáka, usnesení městského soudu o odvolání dosavadního insolvenčního správce JUDr. Martina Horáka a usnesení městského soudu ve spojení s usnesením vrchního soudu o ustanovení nového insolvenčního správce (společnosti ADL insolvence, v. o. s.), jakož i rozhodnutí vrchního soudu o odvoláních proti těmto prvostupňovým rozhodnutím. 3. K věci dále stěžovatelka uvádí, že její základní práva byla porušena již tím, že prvostupňový insolvenční soud nejprve rozhodoval o jejích hlasovacích právech jako věřitele č. 2, přítomného na schůzi věřitelů, přičemž rozhodl o nepřiznání těchto hlasovacích práv stěžovatelce, čímž bylo stěžovatelce znemožněno hlasovat o jednotlivých bodech programu schůze věřitelů. Díky tomuto pochybení došlo i k přijetí ústavní stížností napadených rozhodnutí schůze věřitelů a městského soudu, která tak podle stěžovatelky vůbec neměla být přijata. Stěžovatelka dále uvádí, že byť byla městským soudem poučena o nepřípustnosti podání odvolání proti jeho rozhodnutím, stěžovatelka je přesto podala, neboť se domnívala, že toto poučení ze strany městského soudu není správné. (Její předchozí ústavní stížnost, kterou společně s odvoláním z procesní opatrnosti podala, byla pro předčasnost odmítnuta usnesením sp. zn. III. ÚS 2265/21 ze dne 8. 9. 2021 jako nepřípustná). 4. Ze zprávy insolvenčního správce JUDr. Martina Horáka, LL.M., ze dne 28. 5. 2021 (zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a o hospodářské situaci dlužníka) uveřejněné dne 31. 5. 2021 v insolvenčním rejstříku vyplynulo, že insolvenční správce JUDr. Martin Horák LL.M. má za to, že věřitel (stěžovatelka) tvoří s dlužníkem Hollar Ventures s.r.o. koncern, z tohoto důvodu je omezen na svých hlasovacích právech ve smyslu § 53 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Schůze věřitelů byla insolvenčním soudem svolána na den 18. 6. 2021. Při zachování lhůty ve smyslu § 52 odst. 2 insolvenčního zákona podal dne 9. 6. 2021 věřitel invelt (stěžovatelka) u insolvenčního soudu návrh na přiznání hlasovacího práva na schůzi věřitelů s odkazem na ust. § 52 odst. 2 ve spojení s ust. § 53 odst. 4 insolvenčního zákona. V návrhu na přiznání hlasovacího práva věřitel invelt, mimo jiné, uvedl, že v daném případě věřitel (stěžovatelka) a dlužník (Hollar Ventures s.r.o.) koncern netvoří a nikdy netvořili. Pro případ, že by insolvenčním soudem byla shledána existence koncernu mezi dlužníkem a věřitelem, věřitel invelt předmětným návrhem navrhl, aby mu Městský soud v Praze ve věci insolvenčního řízení dlužníka Hollar Ventures s.r.o., sp. zn. MSPH 92 INS 26625/2020, přiznal na schůzi věřitelů konané dne 18. 6. 2021 v plném rozsahu programu schůze věřitelů hlasovací práva z důvodů hodných zvláštního zřetele podle § 53 odst. 4 insolvenčního zákona. Insolvenční soud s odkazem na ust. § 51 odst. 3 insolvenčního zákona hlasovací právo věřiteli č. 2 (stěžovatelce) nepřiznal, nechal schůzi hlasovat o navrženém zástupci věřitelů (věřitel č. 7) a vyhlásil na schůzi věřitelů konané dne 18. 6. 2021 navrženého zástupce věřitelů Jana Rákosníka. Rovněž nechal hlasovat o navrženém odvolání soudem ustanoveného insolvenčního správce. 5. Stěžovatelka rozporuje pro ni zásadní právní závěr, že tvoří koncern s dlužníkem. Tento závěr, který nebyl soudem dostatečně zdůvodněn, a to ani k podanému odvolání, stěžovatelku výrazně zkrátil na jejích procesních právech, když do dalšího průběhu nemohla řádně zasahovat. Vrchní soud v Praze, jakožto soud odvolací, se předmětnými odvoláními stěžovatele nezabýval, když předmětná odvolání omítl jakožto nepřípustná. Insolvenční soudy se vůbec nevypořádaly nejen s námitkou neexistence koncernu (mezi dlužníkem a věřitelem), nýbrž zcela opomněly i argumentaci věřitele ohledně toho, že v daném případě zájmy věřitele invelt - s.r.o. nejsou a ani nemohou být v rozporu se společným zájmem věřitelů a v dané věci nehrozí střet zájmů. 6. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka formulovala v petitu ústavní stížnosti několik samostatných stížnostních návrhů, musel se Ústavní soud v první řadě zabývat otázkou, zda a v jakém rozsahu je její ústavní stížnost přípustná. 7. Ústavní soud předně připomíná, že za nepřípustné obecně považuje ústavní stížnosti směřující proti usnesením o přiznání či zákazu hlasovacího práva (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 41/15 ze dne 21. 4. 2015). V projednávaném případě stěžovatelka nenapadá samotné usnesení o zákazu hlasovacích práv přijaté na schůzi věřitelů, nýbrž až navazující usnesení soudu, které má pro stěžovatelku nepříznivý důsledek, protože prý bylo vydáno v důsledku tvrzeně nesprávného rozhodnutí o hlasovacích právech (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1549/11, N 83/77 SbNU 197 ze dne 23. 4. 2015). Ústavní stížnost proti těmto navazujícím usnesením je tedy přípustná. [Skutečnost, že stěžovatelka proti nim podala nepřípustný opravný prostředek, nezakládá v nyní projednávané věci opožděnost ústavní stížnosti proti rozhodnutím městského soudu. Jestliže jednou Ústavní soud odmítne návrh pro nepřípustnost ve smyslu faktické předčasnosti, nemůže později stížnost považovat za opožděnou (viz předchozí stížnost sp. zn. III. ÚS 2265/21 ze dne 8. 9. 2021, která takový postup předpokládala)]. 8. Ústavní stížnost je však nepřípustná v rozsahu části ii) petitu stížnosti, tedy co do usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce JUDr. Horáka, neboť jak plyne ze samotné ústavní stížnosti, z jejích příloh, i výše uvedených závěrů Ústavního soudu, toto rozhodnutí předmětné