NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
II.ÚS 3086/21 ze dne 25. 1. 2022
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele V. D., t. č. ve Věznici Rapotice, zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 10. 8. 2021, č. j. 2 PP 181/2021-38, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2021, č. j. 3 To 252/2021-49, za účasti Okresního soudu v Třebíči a Krajského soudu v Brně takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení předmětu řízení
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 11. 2021, která splňuje procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů a domáhá se na Ústavním soudu jejich zrušení, neboť dle jeho názoru porušují jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje
2. Napadeným usnesením Okresní soud v Třebíči (dále jen "okresní soud") zamítl dle § 88 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), ve spojení s § 331 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestů odnětí svobody v celkové délce sedmi let, které mu bylo uloženo rozsudky specifikovanými ve výroku napadeného usnesení Okresního soudu. Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že stěžovatel sice vykonal potřebnou část trestu a svým chováním ve výkonu trestu odnětí svobody prokázal nápravu, avšak vzhledem k tomu, že byl celkem 25x soudně trestán a již sedmkrát vykonával trest odnětí svobody, přičemž ve výkonu trestu odnětí svobody strávil polovinu svého života, takže v jeho případě trest plní především funkci ochrany společnosti. Okresní soud rovněž zohlednil skutečnost, že stěžovatel v minulosti páchal zejména majetkovou trestnou činnost, je nenapravitelný a nepoučitelný, a tedy v jeho případě je nutné, aby vykonal celý trest odnětí svobody.
3. Stěžovatel proti tomuto usnesení okresního soudu podal stížnost, kterou Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") zamítl dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že u stěžovatele není splněna tzv. podmínka prognózy vedení řádného života v budoucnu. Poukázal na to, že teprve dne 3. 7. 2021 vykonal stěžovatel potřebnou polovinu trestu, jde tedy o první stěžovatelovu žádost o podmíněné propuštění, avšak tento nenavázal spolupráci s Probační a mediační službou, neabsolvoval jiné resocializační kurzy, které by u něj mohly do budoucna poskytovat záruku, že se po tolika odsouzeních a již osmi výkonech trestu odnětí svobody napravil natolik, aby změnil svůj způsob života a neprokázal změnu žebříčku svých životních hodnot. Podotkl, že i zpráva ředitele věznice u stěžovatele připouští, že při změně tohoto žebříčku v budoucnu může být prognóza stěžovatele příznivější. Krajský soud rovněž podrobně rozebral judikaturu Ústavního soudu k otázce podmíněného propuštění a uzavřel, že kladení těchto požadavků na stěžovatele předtím, než bude moci jeho žádosti o podmíněné propuštění být vyhověno, je s ní v plném souladu.
III. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že obecné soudy k jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody přistoupily způsobem rozporným s požadavky Ústavního soudu vyjádřenými zejména v nálezu sp. zn. II. ÚS 482/18 ze dne 28. 11. 2018 (N 195/91 SbNU 411) a v nálezu sp. zn. III. ÚS 1873/21 ze dne 14. 9. 2021. Dle jeho názoru mu totiž obecné soudy dostatečným způsobem nepodaly konkrétní návod, jak má postupovat, aby podmíněného propuštění v budoucnu dosáhl. Současně zdůraznil, že splnění podmínek musí být vždy posuzováno individuálně a že podmíněné propuštění nesmí být paušálně vyloučeno u žádné kategorie odsouzených, včetně chronických recidivistů.
IV. Posouzení Ústavním soudem
5. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, a tomu je tak zapovězeno se jimi zabývat. Ústavní soud totiž nestojí nad ústavou, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci, jako kterýkoliv jiný orgán veřejné moci. Proto se musí důsledně vystříhat svévole a bedlivě dbát mezí svých pravomocí, svěřených mu Ústavou. Jinak by popřel samotný smysl své existence jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je tak Ústavní soud povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí způsobilá k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelů. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. To platí i pro nynější případ.
6. Ústavní soud již v minulosti nesčetněkrát ve své rozhodovací praxi vyjádřil, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody neimplikuje žádné základní právo [srov. nález sp. zn. III. ÚS 599/14 ze dne 5. 11. 2015 (N 194/79 SbNU 207), nález sp. zn. III. ÚS 4851/12 ze dne 15. 5. 2014 (N 97/73 SbNU 589) či usnesení sp. zn. IV. ÚS 70/09 ze dne 16. 4. 2009 (U 10/53 SbNU 863)], není na ně právní nárok [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 464/19 ze dne 9. 7. 2019] a ani nejde o automatický postup [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 56/05 ze dne 12. 4. 2005 (U 7/37 SbNU 715)].
7. Polepšení odsouzeného a jeho pozitivní prognózu přísluší posoudit obecným soudům v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zásadou vyhledávací a zásadou materiální pravdy (nález sp. zn. III. ÚS 2204/17 ze dne 12. 2. 2019). Každý odsouzený má toliko právo, aby jeho žádost o podmíněné propuštění dle § 88 odst. 1 trestního zákoníku byla projednána v souladu se všemi garancemi plynoucími v procesním rámci respektujícím požadavky hlavy páté Listiny [srov. zejména nález sp. zn. I. ÚS 464/19 ze dne 9. 7. 2019 (N 132/95 SbNU 112), nález sp. zn. III. ÚS 2511/19 ze dne 2. 6. 2020, nález sp. zn. I. ÚS 2595/20 ze dne 8. 12. 2020, nález sp. zn. IV. ÚS 652/20 ze dne 7. 7. 2020, nález sp. zn. I. ÚS 3073/19 ze dne 19. 12. 2019], zejména požadavek na kontradiktornost řízení [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1735/10 ze dne 12. 5. 2011 (N 90/61 SbNU 405)], dostatečné zjištění skutkového stavu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 611/2000 ze dne 22. 3. 2001 (N 51/21 SbNU 439)] a řádného odůvodnění rozhodnutí [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 715/04 ze dne 1. 12. 2005 (N 219/39 SbNU 323)], a tak Ústavní soud do vlastního rozhodování obecných soudů o podmíněném propuštění v zásadě nezasahuje [nález sp. zn. II. ÚS 810/18 ze dne 18. 6. 2019].
8. Po věcné stránce je pak ústavněprávní rámec rozhodování obecných soudů o podmíněném propuštění vytyčen zejména zákazy neomezeně volné soudcovské úvahy (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 1945/20 ze dne 29. 1. 2021), paušálního vyloučení kteréhokoliv odsouzeného z možnosti dosáhnout podmíněného propuštění [srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 2201/16 ze dne 3. 1. 2017 (N 4/84 SbNU 69) či sp. zn. II. ÚS 482/18 ze dne 28. 11. 2018], zaměňování podmínek pro podmíněné propuštění s důvody, pro něž byl odsouzenému uložen trest odnětí svobody [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2503/16 ze dne 4. 10. 2016 (N 185/83 SbNU 37) či nález sp. zn. I. ÚS 3073/19 ze dne 19. 12. 2019], statického posuzování nápravy a prognózy odsouzeného a ignorování jeho vývoje ve výkonu trestu (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 575/21 ze dne 13. 7. 2021), založení závěru o tom, že odsouzený neprokázal polepšení, toliko na pocitu neopírajícího se o konkrétní skutečnosti (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 688/21 ze dne 9. 6. 2021).
9. Jestliže je zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění odůvodněno toliko skutečnostmi, na nichž bylo založeno původní odsouzení stěžovatele, jedná se o porušení čl. 40 odst. 5 Listiny (např. nález sp. zn. I. ÚS 3073/19 ze dne 19. 12. 2019). To však neznamená, že by nebylo vůbec možno přihlédnout ke skutečnosti, že pachatel je recidivistou, a požadovat po něm více než po prvopachateli stran přesvědčení soudu, že přes nenaplnění účelu dříve uložených trestů jsou u něj podmínky polepšení a prognózy budoucího řádného života splněny (srov. např. usnesení sp. zn.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.