II.ÚS 3102/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3102/21 ze dne 4. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Skalského, zastoupeného Mgr. Ladislavem Robotkou, advokátem, sídlem Hlinky 155/86, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2021 č. j. 26 Cdo 2296/2021-529, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. července 2020 č. j. 19 Co 273/2019-394 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. října 2018 č. j. 12 C 150/2017-157, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, jako účastníků řízení, a ARJA REAL INVEST, s.r.o., sídlem Králova 279/9, Brno, a Jany Skalské, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 11. 2021, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ve spojení s čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatel spojil se svou ústavní stížností i návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Vedlejší účastnice ARJA REAL INVEST, s.r.o. (dále jen "pronajímatelka") se proti stěžovateli a jeho matce, vedlejší účastnici Janě Skalské (dále jen "matka"), žalobou domáhala vyklizení jí vlastněné bytové jednotky. Stěžovatel a jeho matka měli byt užívat bez právního důvodu poté, co dne 31. 3. 2017 došlo k uplynutí doby nájmu dle nájemní smlouvy uzavřené mezi výše uvedenými osobami dne 17. 12. 2016. Ve smlouvě, jež byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2017, strany vyloučily možnost konkludentního obnovení nájmu dle § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), a sjednaly přednostní právo nájemců na opětovné uzavření nájemní smlouvy za podmínky, že se nedopustí porušení žádné povinnosti ze smlouvy. Nájemci se následně ocitli v prodlení s placením nájemného za měsíce únor a březen, a částečně i kauce, jež měla být plněna ve splátkách. Dlužné částky neuhradili ani poté, co k tomu byli pronajímatelkou opakovaně vyzváni a rovněž upozorněni, že nájem bytu nebude prodloužen a nájemci jsou povinni jednotku vyklidit ke dni uplynutí doby nájmu. Okresní soud dospěl k závěru, že matka stěžovatele v bytě v době trvání nájmu ani následně nepobývala, a proto žalobu vůči ní zamítl. Stěžovateli uložil povinnost bytovou jednotku vyklidit a předat pronajímatelce do 15 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit pronajímatelce náhradu nákladů řízení, neboť vzal za prokázané, že stěžovatel byt po 31. 3. 2017 dál užíval, aniž by pronajímatelce cokoli platil. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že je předmětné rozhodnutí překvapivé, nepřezkoumatelné a nevykonatelné, řízení před okresním soudem vykazuje závažné procesní vady a soud se řádně nevypořádal s veškerými jeho důkazními návrhy a tvrzeními. Matka stěžovatele se proti rozsudku okresního soudu neodvolala. Krajský soud stěžovatelovým námitkám nepřisvědčil; naopak se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu a odkázal na odůvodnění jeho rozsudku. Zdůraznil, že stěžovatel zahrnul okresní soud množstvím tvrzení, jež neměly pro rozhodnutí ve věci relevanci, a okresnímu soudu proto nelze vytýkat, pokud nereagoval na každou z nich. Jako nedůvodné zhodnotil i procesní námitky stěžovatele. Uvedl, že nebyl důvod pro dodatečná jednání o smíru, stěžovatelova námitka podjatosti rozhodující soudkyně byla nadřízeným soudem posouzena jako nedůvodná, soud na žádost stěžovatele opakovaně rozhodoval o ustanovení právního zástupce a nebyl důvod pro odložení jednání soudu, neboť neexistovaly důvody bránící stěžovateli v účasti. Námitky stěžovatele, že byt užíval již před uzavřením předmětné nájemní smlouvy, nepovažoval krajský soud za relevantní. Stejně tak soud odmítl i argumentaci opírající se o analogickou aplikaci pravidel pro výpověď z nájmu bytu na případ stěžovatele, jehož nájemní smlouva zanikla uplynutím doby nájmu. Co se požadavku stěžovatele na přiznání bytové náhrady týče, uvedl krajský soud, že na ni od nabytí účinnosti občanského zákoníku vůbec nevzniká nárok, a nevyhověl ani žádosti o prodloužení lhůty k vyklizení bytu, neboť tato lhůta je lhůtou zákonnou. Nepřisvědčil rovněž námitkám, že postup pronajímatelky vůči stěžovateli byl v rozporu s dobrými mravy, a poukázal na počínání samotného stěžovatele, jenž od 1. 4. 2017 obývá byt pronajímatelky bez právního důvodu, za jeho užívání nic neplatí a odmítá jej vyklidit. Napadeným rozsudkem proto krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích týkajících se stěžovatele a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 4. Dovolání, jež stěžovatel spojil s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Uvedl, že právní otázka, zda v daném případě nejde o výkon práva vlastníka bytu v rozporu s dobrými mravy, byla v judikatuře dovolacího soudu již vyřešena a rozsudek krajského soudu je s ní v souladu. Stejně tak Nejvyšší soud neshledal rozpor s judikaturou ani u závěru, že nelze přiznat bytovou náhradu osobě, jež je povinna byt vyklidit proto, že jej užívá bez právního důvodu. K námitce extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním Nejvyšší soud uvedl, že tento nezjistil a nadto stěžovatel vychází z vlastní verze skutkových závěrů. Jelikož dovolání nebylo přípustné, nepřihlédl Nejvyšší soud k námitkám týkajícím se údajných vad řízení. O návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval, neboť o dovolání rozhodl bezodkladně; konstatoval přitom, že pro odklad vykonatelnosti není prostor, protože dovolání nebylo připuštěno k meritornímu přezkumu. III. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel obecně namítá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu, které se nevypořádaly s jeho argumentací a opomenuly jím navrhované důkazy. Obecným soudům dále vytýká, že v posuzovaném případě poskytly ochranu vlastnickému právu pronajímatelky, aniž by přihlédly ke korektivu dobrých mravů, a rovněž se při rozhodování odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Stěžovatel v napadených rozhodnutích spatřuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry. 6. Stěžovatel uvádí konkrétní okolnosti, jež dle jeho názoru svědčí o výkonu vlastnického práva pronajímatelky v rozporu s dobrými mravy. Pronajímatelka údajně vynucovala na stěžovateli uzavírání řady smluv na dobu určitou, čímž ho zbavila ochrany, jež by mu náležela v případě trvání nájmu na dobu neurčitou. Pronajímatelka hrozila stěžovateli neprodloužením nájmu a vyklizením bytu přesto, že měla k dispozici kauci k započtení proti dlužnému nájemnému, stěžovatel byl s placením v pouhém šestidenním prodlení, pronajímatelka mu nedala prostor toto napravit, nájemní vztah v té době trval a pro neprodloužení nájemní smlouvy neexistoval důvod. Byt stěžovatel obývá s malým synem, nemá alternativu, kam se s dítětem přestěhovat, v bytě se nachází řada osobních věcí stěžovatele - a jeho zesnulého otce - a odhadované náklady na stěhování dosahují výše v řádu desítek tisíc korun českých, což je pro stěžovatele likvidační. Argumentuje, že mu z důvodu jeho tíživé situace a specifických okolností případu měla být poskytnuta delší lhůta pro vyklizení bytu, přiznána náhrada části nákladů na stěhování a vystěhování mělo být vázáno na poskytnutí odpovídající bytové náhrady pronajímatelkou. Obecné soudy však upřednostnily zájmy pronajímatelky, když zcela nekriticky přejaly její neprokázaná tvrzení, a vydaly napadená rozhodnutí, jež jsou ve svém důsledku vůči stěžovateli - a jeho nezletilému synovi - zcela zjevně nespravedlivá. 7. Dále v ústavní stížnosti argumentuje, že mu svědčilo právo užívat byt na základě souhlasu dřívějšího vlastníka, neboť již od 70. let v bytě bydlel se svými rodiči, a tento titul pak přetrval i po uzavření předmětné nájemní smlouvy na dobu určitou. To však obecné soudy nezohlednily a jím navrhované svědecké výpovědi k prokázání tvrzeného právního důvodu užívání bytu neprovedly. 8. Konečně stěžovatel vznáší námitky ohledně průběhu exekučního řízení, v němž nebylo vyhověno jeho návrhu na zastavení exekuce na základě napadených rozhodnutí. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokl