II.ÚS 3107/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3107/24 ze dne 15. 5. 2025 Ustanovení opatrovníka účastníkovi správního řízení z řad zaměstnanců správního orgánu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele A. Z., zastoupeného JUDr. Viktorem Štěpánem, advokátem, sídlem Lidická 1023/63c, Brno, proti rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště ze dne 2. května 2022 č. j. MUUH-DSA/34998/2022/GalP, za účasti Městského úřadu Uherské Hradiště, sídlem Masarykovo náměstí 19, Uherské Hradiště, jako účastníka řízení, takto: Rozhodnutím Městského úřadu Uherské Hradiště ze dne 2. května 2022 č. j. MUUH-DSA/34998/2022/GalP bylo porušeno právo stěžovatele na soudní a jinou ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro tvrzené porušení svého práva na spravedlivý proces. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného správního spisu se podává, že dne 16. 8. 2021 hlídka Policie České republiky zastavila stěžovatele při řízení motorového vozidla. Policisté provedli u stěžovatele test na alkohol a jiné návykové látky s tím, že test byl pozitivní na užití marihuany. Výzvu na lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu stěžovatel odmítl a řidičský průkaz nepředložil. Městský úřad Uherské Hradiště (dále jen "městský úřad") poté zahájil řízení o přestupku proti stěžovateli. V jeho průběhu doručoval písemnosti nejprve na zahraniční adresu v X, kterou stěžovatel dříve sdělil policistům. Stěžovatel se v řízení vyjádřil několika e-maily, v nichž mimo jiné zasílal městskému úřadu lékařské zprávy. Ze spisu je rovněž patrné (viz například zpráva stěžovatele na č. l. 28), že mezi stěžovatelem a pracovníky městského úřadu probíhala telefonická komunikace. 3. Protože se však městskému úřadu opakovaně vracely nedoručené písemnosti zasílané na zahraniční adresu a stěžovatel rovněž e-mailem několikrát sdělil, že avizované písemnosti mu nebyly doručeny, vyzval městský úřad dne 20. 1. 2022 stěžovatele k reakci na neúspěšné doručování ve lhůtě 5 dní, jinak mu bude určen opatrovník. Tato výzva byla stěžovateli doručována na adresu jeho trvalého pobytu v České republice. Po marném uplynutí stanovené lhůty městský úřad dne 18. 2. 2022 ustanovil stěžovateli opatrovníka podle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu, a to zaměstnance svého právního odboru. Městský úřad konečně napadeným rozhodnutím shledal stěžovatele vinným z přestupků za odmítnutí dechové zkoušky a zkoušky na návykové látky při řízení motorového vozidla, řízení vozidla, aniž u sebe měl řidičský průkaz, a užití vozidla, aniž splňovalo stanovené technické podmínky. Za to mu městský úřad uložil pokutu ve výši 30 000 Kč a správní trest - zákaz řízení motorových vozidel na dobu 14 měsíců. Též mu uložil povinnost zaplatit 1 000 Kč na nákladech řízení. Městský úřad napadené rozhodnutí doručoval stěžovateli prostřednictvím opatrovníka. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel tvrdí, že se o napadeném rozhodnutí dozvěděl až v září roku 2024 kvůli vymáhání uložené pokuty celními orgány. Též tvrdí, že mu byl nesprávně ustanoven opatrovník. Odkazuje zde proto na nálezovou judikaturu Ústavního soudu o nepřípustnosti ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu z řad zaměstnanců správního úřadu [srov. např. nálezy ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. II. ÚS 1090/07 (N 124/46 SbNU 171), ze dne 9. 6. 2008 sp. zn. I. ÚS 3267/07 (N 106/49 SbNU 555), ze dne 15. 7. 2014 sp. zn. II. ÚS 351/14 (N 141/74 SbNU 199) či ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. IV. ÚS 270/15 (N 120/77 SbNU 745)]. Jejich závěry se uplatní i v nynější věci; městský úřad jako správní orgán stěžovateli nezákonně ustanovil opatrovníka, přestože s ním bylo možné komunikovat a doručovat mu písemnosti. Opatrovník z řad zaměstnanců úřadu byl ustanoven pouze formálně, čímž byl stěžovatel zbaven možnosti hájit svá práva. III. Vyjádření městského úřadu a replika stěžovatele 5. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření městskému úřadu jako účastníkovi řízení. 6. Městský úřad ve vyjádření zdůraznil, že ve správním řízení se prokazatelně nedařilo doručovat stěžovateli na adresu jím uvedenou pro doručování, ani na adresu jeho trvalého pobytu. Proto mu byl ustanoven opatrovník, který hájil jeho práva; proti napadenému rozhodnutí podal odvolání, které zamítl Krajský úřad Zlínského kraje s tím, že ustanovený opatrovník práva obviněného hájil dostatečně. 7. V replice stěžovatel uvedl, že opatrovník musí aktivně bránit práva zastoupeného. V nynější věci opatrovník pouze formálně požádal o zastavení řízení a nepodal správní žalobu. Stěžovatel poté zopakoval argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem jako účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná a rovněž včasná. Uplatní se zde totiž závěry stěžovatelem odkazované judikatury Ústavního soudu [srov. nález ze dne 31. 1. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2486/16 (N 19/84 SbNU 223)], podle níž je ústavní stížnost přípustná a včasná, bylo-li příčinou skutečnosti, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, ustanovení opatrovníka správním orgánem, v důsledku čehož napadené rozhodnutí tohoto orgánu nebylo stěžovateli jako nepřítomnému účastníkovi řízení řádně doručeno (více k tomu viz dále). V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí. Poté, co se seznámil s vyžádaným spisem a vyjádřením účastníků, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 10. Z nálezu sp. zn. II. ÚS 1090/07 se podává, že zákonná ustanovení upravující možnost ustanovení opatrovníka nemohou být používána jen z důvodu urychleného vyřízení věci. Nepřítomnému účastníkovi řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv. Funkce opatrovníka slouží k tomu, aby do důsledku hájila zájmy nepřítomného, což představuje mimo jiné studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého "sporu" za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce. Jde tu totiž o dosažení ústavněprávní maximy rovnosti účastníků v řízení. 11. Proto ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám, musí vždy předcházet šetření, zda jsou dány předpoklady pro tento postup v řízení, a současně je zapotřebí zvažovat, zda není možno použít jiné opatření. Osobu opatrovníka je třeba hledat především v okruhu osob blízkých osoby zastupované, respektive těch, jež jsou schopny skutečně reprezentovat zájmy účastníka. Při ustanovení opatrovníka je nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Nelze očekávat, že podřízený pracovník rozhodujícího orgánu jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené u tohoto orgánu bude brojit proti jeho postupu a rozhodnutí. 12. Ustanovením opatrovníka bez náležitého zjištění, zda jsou pro to skutečně dány předpoklady, a při ustanovení opatrovníkem zaměstnance rozhodujícího orgánu, proto dochází k porušení práv stěžovatele na soudní a jinou ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedené závěry Ústavní soud potvrdil v dalších nálezech odkazovaných stěžovatelem shora sub 4, a dále například v nálezech ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. II. ÚS 2966/09 (N 34/56 SbNU 383), ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 2992/08 (N 109/57 SbNU 397), ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. II. ÚS 817/11 (N 100/61 SbNU 519), ze dne 8. 11. 2011 sp. zn. IV. ÚS 1433/11 (N 190/63 SbNU 211), ze dne 3. 4. 2014 sp. zn. IV. ÚS 4604/12 (N 51/73 SbNU 53), ze dne 13. 9. 2012 sp. zn. II. ÚS 2185/12 (N 157/66 SbNU 351), ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. I. ÚS 2545/12 (N 175/67 SbNU 147), ze dne 20. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 281/15 (N 151/78 SbNU 305) a sp. zn. IV. ÚS 2486/16. Všechny tyto věci se týkaly správního řízení. 13. Jde-li o nynější věc, městskému úřadu zde nelze s ohledem na shora uvedené konkrétní okolnosti důvodně vytknout, že nezvažoval šetrnější alternativy k ustanovení opatrovníka nebo že by ustanovení opatrovníka bylo v dané situaci excesem. Ustanovení § 22 věta druhá správního řádu výslovně počítá s tím, že nedaří-li se doručovat písemnosti do ciziny stanoveným způsobem, správní orgán účastníkovi ustanoví opatrovníka podle § 32 odst. 2 písm. d) téhož zákona (jako osobě neznámého pobytu nebo osobě, jíž se prokazatelně nedaří doručovat). Protože ze spisu, včetně teh