II.ÚS 3148/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3148/22 ze dne 13. 12. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky CLEAN MANAGEMENT a.s., se sídlem Příkop 843/4, Brno, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem, se sídlem Opletalova 55, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2022, č. j. 23 Cdo 1937/2021-501, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2021, č. j. 29 Co 352/2020-393, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. května 2020, č. j. 25 C 238/2019-340, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti 1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, konkrétně k porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 2. Obvodní soud pro Prahu 8 stížností napadeným rozsudkem ve výroku I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (stěžovatelka) domáhala nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále též jen "ERÚ") ze dne 2. 11. 2018, sp. zn. OSS-05468/2018-ERU, č. j. 05468-21/2018-ERU, ve spojení s rozhodnutím Rady ERÚ ze dne 20. 8. 2019, č. j. 05468-31/2018-ERU, tak, že se a) určuje, že žalobkyni vznikl, trvá a vůči žalované jí od 16. 11. 2017 náleží nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve fotovoltaické výrobně elektřiny FVE Havřice 1,89 MWP, provozované na základě licence na výrobu elektřiny č. 111017536 (dále též jen "FVE Havřice"), ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 s instalovaným výkonem nad 30 kW, konkrétně pro rok 2017 ve výši 13 366 Kč/MWh a pro rok 2018 ve výši 13 525 Kč/MWh, b) účastnice OTE, a. s. je povinna provést registraci FVE Havřice v systému operátora trhu tak, že ve vztahu k této výrobně bude v systému operátora trhu zaregistrována podpora elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve formě ročního zeleného bonusu ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedený do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, c) účastnice OTE, a. s. je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 442 953,54 Kč (jako podporu vypočtenou výše uvedeným způsobem), spolu s 8,50% úrokem z prodlení p. a. od 7. 5. 2018 do zaplacení, a ve výroku II uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici OTE, a. s. (žalované) náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč. 3. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici OTE, a. s. náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II). Odvolací soud založil své rozhodnutí o nedůvodnosti žaloby při zjištěné absenci dobré víry stěžovatelky ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 jednak na právním závěru, že rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 bylo správním soudem zrušeno s účinky ex tunc, a nezávisle na něm též na závěru, že stěžovatelka nemůže ve smyslu § 6 odst. 2 věta druhá zákona č. 89/20012 Sb., občanský zákoník, těžit z protiprávního stavu, nad kterým má kontrolu. Rozsudek odvolacího soudu napadla stěžovatelka v celém jeho rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl rozsáhlým usnesením (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejně dostupná, proto na ně Ústavní soud ve stručnosti odkazuje). 4. Stěžovatelka ve své rozsáhlé ústavní stížnosti, která vysvětluje předchozí řízení před obecnými soudy, shrnula, že nosným důvodem zrušení licence byl závěr správních soudů, že stěžovatelka nebyla v dobré víře ve správnost a zákonnost. Nedostatek dobré víry stěžovatelky byl správními soudy spojován výhradně s revizní zprávou z roku 2010, jež měla nepravdivě osvědčovat bezpečnost dokončené výrobny, která ale měla být dle zjištění správních soudů dokončena až v roce 2011 instalací panelů na pozemku 1085/2. Stěžovatelka se snažila závěr správních soudů o nedostatku dobré víry zvrátit ústavní stížností, ta však byla Ústavním soudem odmítnuta jako nepřípustná. Tento postup Ústavního soudu vyústil v to, že stěžovatelka v obnoveném řízení o udělení licence již neměla možnost ovlivnit podmínky podpory elektřiny, protože novou licenci nelze udělit se zpětnou účinností a tím zachovat nárok na podporu elektřiny ve výši jako v případě zrušené licence. Obecné soudy rozhodující o žalobě převzaly závěr správních soudů o nedostatku dobré víry stěžovatelky ze zrušení licence, aniž by se řádně vypořádaly s důkazy předloženými stěžovatekou, které nosný důvod zrušení licence zpochybňovaly. K jejich vypořádání mělo dojít, protože v řízení o zrušení licence vypořádány nebyly, ač měly. Tím došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. V situaci, kdy stěžovatelka dokládala, že byla v dobré víře ve správnost a zákonnost licence, resp. kdy jí předložené důkazy vyvracely závěr správních soudů, že v dobré víře nebyla, měla být poskytnuta ochrana jejímu legitimnímu očekávání, že získá nárok na podporu elektřiny stanovenou pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010. Tento nárok nelze s ohledem na výše uvedené odepřít s odůvodněním, že licence byla zrušena a na výrobnu proto nelze hledět jako na výrobnu uvedenou do provozu v roce 2010. Takový závěr by byl výsledkem nepřijatelné formalistického výkladu práva, které nerespektuje legitimní očekávání stěžovatele (materiální hledisko), a v důsledku představuje též porušení práva stěžovatele na ochranu vlastnictví. II. Hodnocení ústavní stížnosti 5. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný, jinak procesně bezvadný návrh byl podán oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena, a ústavní stížnost je přípustná. 6. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. 7. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. 8. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Ústavní soud tak zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, případně v průběhu procesu jim předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavních předpisů a jejich aplikace na konkrétní případ přísluší ostatním soudům. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat jen za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Nic takového však v předmětné věci Ústavní soud neshledal. 9. Stěžovatelka se rámci svého podnikání zabývá výrobou elektřiny ze slunečního záření prostřednictvím fotovoltaické elektrárny FVE Havřice. Rozhodnutí o udělení licence nabylo právní moci 21. 12. 2010 a k prvnímu paralelnímu připojení zařízení k distribuční soustavě došlo dne 20. 12. 2010. Vedlejší účastník vykonává činnost operátora trhu a hradí výrobcům elektřiny zelený bonus. Na základě žaloby Nejvyššího státního zástupce Krajský soud v Brně rozhodnutí o udělení licence z roku 2010 pro nezákonnost zrušil rozsudkem č. j. 62 A 112/2013-321. O udělení licence bylo opětně rozhodováno a licence byla udělena 6. 11. 2017. Po celou dobu řízení stěžovatelka tvrdí, že i za popsané situace FVE Havřice byla uvedena do provozu již dne 21. 12. 2010, a že má proto nárok na podporu elektřiny stanovenou cenovým rozhodnutím ERÚ pro zdroje uvedené do provozu 2010. Žalovaný vedlejší účastník však odmítá stěžovatelce vyplácet takto určenou podporu s odůvodněním, že FVE Havřice byla uvedena do provozu až dne 16. 11. 2017. 10. V obecné rovině platí, že pokud soud v řízení dle části páté o. s. ř. dospěje po provedeném ř