II.ÚS 3148/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3148/25 ze dne 28. 1. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Jakubem Beránkem, advokátem, sídlem Děčínská 361/7, Česká Lípa, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 141/2023-560 ze dne 29. 7. 2025, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a dále a) B. B. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Barborou Psotovou, advokátkou, sídlem Lazarská 1719/5, Praha 1, a nezletilého b) C. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného opatrovníkem městem X, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím byla porušena jeho práva zejména podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že rozsudkem č. j. 19 Nc 7209/2019-13 ze dne 8. 4. 2019 schválil Okresní soud v České Lípě ("okresní soud") dohodu stěžovatele a vedlejší účastnice a) ["matka"], na základě níž byl nezletilý vedlejší účastník b) ["nezletilý"] svěřen do střídavé péče rodičů v týdenních intervalech a rodičům stanoveno výživné. Návrhem z března 2022 se matka domáhala změny péče nezletilého ze střídavé péče na péči matky a stanovení výživného stěžovateli. Okresní soud matčin návrh rozsudkem č. j. 0 P 81/2022-132 ze dne 2. 2. 2023 zamítl. Shledal, že pokračování střídavé péče je v nejlepším zájmu nezletilého a v souladu s jeho přáním. 3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ("krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že nezletilý se svěřuje do péče matky (výrok I); současně rozhodl o výživném (výrok II), styku stěžovatele s nezletilým (výrok III), o změně rozsudku okresního soudu č. j. 19 Nc 7209/2019-13 (výrok IV) a o nákladech řízení (výroky V až VII). Odvolací soud dospěl k závěru, že dosavadní střídavá péče v prostředí dlouhodobého konfliktu rodičů vedla ke zhoršení zdravotního stavu nezletilého (jemuž bylo v době jeho rozhodování necelých 14 let). Jelikož matka disponuje vyššími výchovnými kompetencemi, svěřil nezletilého do její péče. II. Argumentace stěžovatele 4. Podstatu stěžovatelovy rozsáhlé argumentace lze shrnout následovně: Namítá, že odvolací soud neidentifikoval konkrétní a dostatečně závažnou změnu poměrů pro svěření nezletilého do péče matky a nevysvětlil, v čem se stávající uspořádání péče stalo pro nezletilého nevyhovujícím. Zásadní pochybení odvolacího soudu spatřuje v existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a následnými skutkovými zjištěními, který vedl k ukončení dlouhodobě fungující střídavé péče. Namítá, že odvolací soud ignoroval lékařské zprávy potvrzující chronickou a pravděpodobně organickou povahu synova onemocnění a namísto toho nekriticky přijal verzi matky, která zdravotní potíže účelově spojila s modelem péče. Podle stěžovatele odvolací soud rezignoval na objektivní posouzení věci, když po selhání ustanoveného znalce nahradil odborné závěry vlastními úvahami, čímž nepřípustně dovodil příčinnou souvislost mezi střídavou péčí a psychickým stavem nezletilého. Tímto postupem soud rezignoval na zjištění skutečného nejlepšího zájmu dítěte a rozhodl na základě subjektivních dojmů a domněnek, čímž nepřípustně upřednostnil výchovné prostředí matky bez relevantního zákonného podkladu. Porušil také Ústavním soudem preferovanou variantu střídavé péče, byť v nerovnoměrném rozsahu. 5. Stěžovatel poukazuje na tendenčnost odvolacího soudu, který jej bez opory v důkazech označil za manipulátora, zatímco nekriticky přejímal tvrzení matky, jež prokazatelně měnila odborníky, dokud nedosáhla potvrzení svých subjektivních závěrů. Odvolací soud přikládal rozhodující váhu tvrzením matky o údajném negativním vlivu střídavé péče, aniž by tato tvrzení byla podložena objektivními zjištěními, zatímco důkazy svědčící ve prospěch zachování střídavé péče hodnotil okrajově nebo je pominul. Shrnuje, že odvolací soud založil svůj závěr vedle zdravotního stavu nezletilého také na problematické komunikaci rodičů, což je argument v judikatuře Ústavního soudu zapovězený. 6. Stěžovatel také brojí proti způsobu, jakým byl zjišťován názor nezletilého, který byl v průběhu řízení vystaven opakovaným a nešetrným výslechům. Za vrcholně neetické a protiústavní považuje jednání ze dne 9. 1. 2025, kdy byl nezletilý postaven před nátlakovou tzv. "Sofiinu volbu" a nucen vybírat mezi rodiči prostřednictvím kartiček s písmeny M a T, a to za situace, kdy nezletilý po celou dobu řízení setrvale a svobodně vyjadřoval přání setrvat v péči obou rodičů. Stěžovatel tvrdí, že bylo svévolně manipulováno se spisem, neboť v něm byl záznam pohovoru s nezletilým ztracen. Namítá také, že se nemohl účastnit jednání dne 24. 7. 2025, přestože se 11. 7. 2025 omluvil z důvodu čerpání dovolené. Poukazuje na nepřiměřenou délku odvolacího řízení, které trvalo téměř dva roky a bylo provázeno nepředvídatelnými změnami procesních stanovisek soudu. Závěrem stížnosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, s níž má být napadený rozsudek v rozporu. III. Vyjádření odvolacího soudu a vedlejších účastníků 7. Odvolací soud nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou a v podrobnostech odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Připouští mimořádnou délku řízení, kterou však odůvodňuje specifickou složitostí věci, nesmiřitelnými postoji rodičů a nutností rozsáhlého dokazování k objasnění zdravotního stavu nezletilého, včetně neúspěšného pokusu o znalecké zkoumání a následné komplexní diagnostiky při hospitalizaci. Odvolací soud setrvává na závěru, že střídavá péče byla pro nezletilého nadále neudržitelná, neboť v ní prokazatelně neprospíval a trpěl vážnými psychosomatickými obtížemi pramenícími z trvalého konfliktu rodičů a své vnitřní potřeby vyrovnávat mezi nimi napětí, což vedlo k jeho psychickému vyčerpání. K průběhu pohovoru s nezletilým ze dne 9. 1. 2025 odvolací soud uvádí, že nebyl nahráván na výslovné přání dítěte a rezolutně odmítá námitky o nátlaku. Možnost neverbálního vyjádření (lístečky M a T) využil nezletilý k vyjádření úlevy a přání být v péči matky. Rozhodnutí o svěření syna do výlučné péče matky odvolací soud opřel o její vyšší výchovné kompetence a ochotu spolupracovat s odborníky na řešení psychosomatických příčin chlapcových potíží, zatímco u otce shledal bagatelizaci psychických příčin a setrvávání na neprokázané organické diagnóze, což odvolací soud vyhodnotil jako jednání v rozporu se zájmem nezletilého. 8. Opatrovník nezletilého shrnul, že nezletilý je v současné době podle napadeného rozsudku v péči matky a styk se stěžovatelem probíhá v souladu s ním. Dne 10. 12. 2025 byl na Základní škole X s nezletilým proveden pohovor, který opatrovníkovi sdělil, že mu tato forma péče vyhovuje. K námitkám stěžovatele o porušení jeho základních práv se opatrovníkovi nepřísluší vyjadřovat. 9. Matka ve vyjádření zdůraznila, že dosavadní střídavá péče byla pro nezletilého nadále neudržitelná, což se projevovalo vážnými psychosomatickými potížemi, včetně selektivního mutismu a sebepoškozování, které ustoupily až po svěření dítěte do její výlučné péče. Podle matky odvolací soud správně vyhodnotil, že příčinou chlapcova špatného zdravotního stavu je hluboký a dlouhodobý konflikt rodičů a synovo psychické vyčerpání ze snahy vyvažovat oba nesmiřitelné světy, přičemž tyto závěry byly podloženy i odbornou diagnostikou z Thomayerovy nemocnice. 10. Matka dále v rozsáhlém vyjádření poukazuje na otcovu dlouhodobou nespolupráci, manipulativní jednání a neschopnost konstruktivní komunikace, což považuje za hlavní překážku střídavé péče. Odmítá stěžovatelova tvrzení o svých údajných zištných motivech či mstě a uvádí, že byla v zájmu klidu syna ochotna akceptovat i jeho svěření do výlučné péče otce, což dokládá její prioritu na stabilitu prostředí. Přání nezletilého bylo ovlivněno stěžovatelovou manipulací a benevolentní výchovou u něj, zatímco chlapcova skutečná potřeba harmonie je naplňována v jejím prostředí, což potvrzují i zlepšené školní výsledky a stanovisko kolizního opatrovníka. 11. K procesní stránce matka doplňuje, že délka řízení byla způsobena objektivní složitostí případu a selháním ustanoveného znalce, přičemž stěžovatel sám k průtahům přispíval žádostmi o odročení a odmítáním součinnosti s některými odborníky. Upozorňuje také, že stěžovatelem podané trestní oznámení na její osobu bylo policií vyhodnoceno jako nedůvodné, což jen dokládá jeho snahu o její dehonestaci a další eskalaci konfliktu. Navrhuje, aby ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, případně zamítnuta. 12. Možnost podání repliky k