II.ÚS 3169/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3169/25 ze dne 11. 3. 2026 Požadavek určitosti sankcionované povinnosti aneb maximální kóta pro ukončení skládkování   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FCC Regios a. s., sídlem Úholičky 215, Velké Přílepy, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem, sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 29/2025-36 ze dne 26. srpna 2025 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 6 A 76/2024-49 ze dne 15. ledna 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 29/2025-36 ze dne 26. 8. 2025 a rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 6 A 76/2024-49 ze dne 15. 1. 2025 byly porušeny čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Tyto rozsudky se proto ruší. Odůvodnění: I. Podstata nálezu 1. Ústavní soud se v tomto nálezu zabýval ústavností výkladu, jímž správní soudy dovodily obsah a rozsah povinnosti, na jejímž základě byla stěžovatelce uložena pokuta za přestupek podle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci upravujícího odpovědnost za porušení podmínek integrovaného povolení. Ústavní soud posuzoval, zda takto vyložená povinnost byla stanovena dostatečně určitě, jasně a předvídatelně, aby mohla být ústavně souladným podkladem pro vznik deliktní odpovědnosti; dospěl k závěru, že výklad přijatý správními soudy těmto požadavkům nevyhověl. II. Shrnutí skutkových a procesních okolností 2. Stěžovatelka provozuje skládku v katastrálním území Úholičky. Česká inspekce životního prostředí ("ČIŽP") rozhodnutím č. j. ČIŽP/41/2020/8148 ze dne 22. 7. 2020 uznala stěžovatelku vinnou z porušení tří podmínek integrovaného povolení, spočívajících v neuzavření a neukončení skládkování po dovršení maximální kóty (podmínka B.1), v nedůsledném překrytí pomocné aktivní plochy dostatkem technologického materiálu (podmínka C.2) a v neprovedení překryvu skládky mocnou vrstvou zeminy (podmínka C.2.12). Za tento přestupek byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 1 200 000 Kč. Vedlejší účastnice ("ministerstvo") rozhodnutím č. j. MŽP/2020/500/2243 ze dne 28. 12. 2020 rozhodnutí ČIŽP částečně změnila a snížila pokutu na 1 000 000 Kč. 3. Proti rozhodnutí ministerstva podala stěžovatelka správní žalobu k Městskému soudu v Praze ("městský soud"), který nejprve rozsudkem č. j. 14 A 45/2021-79 ze dne 9. 3. 2022 rozhodnutí ministerstva zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ministerstvo následně uznalo stěžovatelku vinnou pouze z porušení podmínky B. 1 integrovaného povolení a pokutu uložilo znovu ve výši 1 000 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka další žalobu, kterou městský soud rozsudkem č. j. 10 A 86/2022-79 ze dne 27. 9. 2023 zamítl. Uvedený rozsudek spolu s rozhodnutím ministerstva poté zrušil Nejvyšší správní soud ("NSS") rozsudkem č. j. 9 As 241/2023-92 ze dne 7. 3. 2024. Navazujícím rozhodnutím č. j. MZP/2024/210/2331 ze dne 27. 6. 2024 ministerstvo změnilo rozhodnutí ČIŽP tak, že stěžovatelka byla uznána vinnou porušením závazné podmínky B. 1 integrovaného povolení spočívající v tom, že v době kontroly dne 9. 4. 2019, přestože byla dovršena maximální výšková kóta skládky, neuzavřela a neukončila skládkování, čímž spáchala přestupek podle § 37 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, ve znění účinném do 31. 12. 2023 ("zákon o integrované prevenci"), za což jí byla uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč. 4. Stěžovatelka poté proti rozhodnutí ministerstva podala další žalobu k městskému soudu, kterou ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. S odkazem na předchozí závazné právní názory městský soud uzavřel, že ze stavebního povolení (konkrétně jeho přílohy) lze dovodit nejvyšší kótu skládkování na 334,5 m n. m. Vyložil, že maximální výška nemůže být překročena ani ve fázi před konsolidací a sesednutím skládky. Pokud vypuštěním dvou méně závažných a napravitelných pochybení snížilo ministerstvo pokutu o 17 %, jde podle městského soudu o přiměřené snížení. 5. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou NSS ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Kromě jiného vyložil, že stavebním povolením určenou výškovou kótu skládkování je třeba dodržet již v první fázi skládkování. Míru sesednutí odpadu totiž nelze dopředu odhadnout, neboť jde o v čase neurčitelnou veličinu. Odpad přitom nelze ukládat do výšky přesahující uvedenou kótu a spoléhat na to, že do maximální kóty sesedne. III. Argumentace stěžovatelky 6. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 7. Stěžovatelka předně namítá, že soudy neústavně vyložily podmínku B.1 integrovaného povolení. Konkrétně přijaly výklad, že maximální výšková kóta skládky 334,5 m n. m. musí být dodržena již ve fázi aktivního provozu, ačkoli k ní je připojena fráze "po sesednutí a konsolidaci". Tento restriktivní výklad šel v neprospěch stěžovatelky a neodpovídal Provoznímu řádu rekultivace plochy 6 z roku 2015 (který je součástí integrovaného povolení a který počítá s dočasnou výškou skládky až 341,8 m n. m.). Termín "maximální kóta" je podle stěžovatelky přinejmenším sporný a tím, že se soudy nepřiklonily k výkladu příznivějšímu pro obviněného, porušily princip presumpce neviny a zásady in dubio pro reo a in dubio pro mitius. 8. Dále stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost a vnitřní rozpor v odůvodnění soudů a ministerstva ohledně výše uložené pokuty. Ministerstvo bylo v předchozím řízení vázáno právním názorem NSS, aby pokutu řádně odůvodnilo s ohledem na to, že stěžovatelka byla uznána vinnou pouze z porušení jedné podmínky místo původních tří. Ministerstvo i následné soudy však jen vágně odůvodnily snížení pokuty o pouhých 17 % (oproti původní pokutě 1,2 mil. Kč) tvrzením o vyšší závažnosti zbylého přestupku a jeho obtížné odstranitelnosti, aniž by se přesvědčivě vypořádaly s tím, proč odpadnutí dvou méně závažných přestupků nevedlo k výraznějšímu snížení. 9. Konečně stěžovatelka namítá, že se NSS dopustil procesního pochybení, protože odepřel meritorní přezkum kasační námitky stěžovatelky týkající se nepřiměřenosti uložené pokuty. NSS tuto námitku odmítl jako nepřípustnou s odůvodněním, že jde o pouhé opakování argumentace ze žaloby, aniž by zohlednil, že stěžovatelka v kasační stížnosti polemizovala se závěry městského soudu a namítala nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas (§ 72 odst. 1 a 3 zákona o Ústavním soudu) a není nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatelky 11. Ministerstvo ve vyjádření setrvalo na zákonnosti svého rozhodnutí i rozhodnutí ČIŽP a označilo rozsudky městského soudu i NSS za věcně správné. Rekapitulovalo, že stěžovatelka byla pokutována za porušení závazné podmínky B.1 integrovaného povolení, podle níž musí být sektor skládky bezprostředně uzavřen po dosažení maximální kóty, což podle ministerstva vyplynulo z kontroly v dubnu 2019. K otázce maximální kóty ministerstvo zdůraznilo, že integrované povolení nelze vykládat izolovaně, neboť je součástí širšího povolovacího rámce zahrnujícího i stavební řízení a projektovou dokumentaci. Maximální kóta 334,5 m n. m. vyplývá ze stavebního povolení z roku 2011 a představuje závazný technický parametr; integrované povolení pak stanoví právní povinnost sektor po jejím dosažení uzavřít. Žádný jiný relevantní dokument pro IV. etapu jinou konečnou výšku nestanoví. Argumentace stěžovatelky budoucím sesedáním odpadu je podle ministerstva nepřípadná, neboť doba konsolidace (sesedání) je časově neurčitá, "blíží se času nekonečno" a běžně měřitelné sesedání probíhá po mnoho let. Bylo by proto "absurdní" vykládat podmínku tak, že k uzavření sektoru dojde až po definitivním sesednutí. Integrované povolení se zjevně vyhnulo komplikovaným a nepřesným odhadům budoucí výšky tím, že váže uzavření sektoru na dosažení maximální kóty při skládkování; k uzavření má dojít v jediné fázi, kdy lze exaktně určit dosažení výškové kóty - tedy při jejím prvn