II.ÚS 3173/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3173/24 ze dne 27. 11. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů P. L. a V. L., obou zastoupených Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem, sídlem Palackého 5001/1, Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 9. září 2024 č. j. 15 Co 228/2024-61, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, jako účastníka řízení, a České republiky - Úřadu práce ČR, sídlem Dobrovského 1278/25, Praha 7 - Holešovice, adresa pro doručování Úřad práce ČR - Krajská pobočka v Jihlavě, kontaktní pracoviště Havlíčkův Brod, sídlem Jihlavská 42, Havlíčkův Brod, a nezletilého V. L., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z předložených podkladů se podává, že návrhem podaným u Okresního soudu v Pelhřimově (dále jen "okresní soud") se první vedlejší účastnice jako navrhovatelka (dále též jen "navrhovatelka") domáhala vydání rozsudku, kterým by soud stanovil stěžovatelům, rodičům druhého vedlejšího účastníka - nezletilého syna (dále jen "nezletilý") povinnost přispívat na výživu nezletilého k rukám navrhovatelky výživné od 27. 1. 2023 do 12. 3. 2023. Návrh byl zdůvodněn tím, že v předmětné době vyplácel Úřad práce České republiky k rukám pěstounky na nezletilého příslušné dávky státní sociální podpory pro děti v pěstounské péči. 3. Rozsudkem ze dne 27. 6. 2024 č. j. 3 Nc 371/2024-39, 3 P a Nc 150/2024 okresní soud návrh první vedlejší účastnice na stanovení výživného rodičům na nezletilého syna zamítl (výrok I.) a první vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelům náklady řízení ve výši 5 220,47 Kč (výrok II.). Výrok II. o nákladech řízení, kterého se podaná ústavní stížnost týká, byl odůvodněn odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."), podle kterého náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti v případu. Podle závěrů soudu okolnosti předmětného případu přiznání nákladů řízení, které spočívají v nákladech právního zastoupení rodičů, plně odůvodňují. Okresní soud dovodil, že rodičům nelze zazlívat, že vyhledali právní zastoupení advokátem za situace, kdy v minulosti v důsledku odvolání, které podali právě prostřednictvím uvedeného advokáta, došlo ke zrušení předběžného opatření, přičemž se v zastoupení uvedeného advokáta účinně bránili i v řízení o stanovení dohledu nad výchovou nezletilého. Okresní soud proto přiznal stěžovatelům v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náklady právního zastoupení ve výši 5 220,47 Kč a dále náklady na použití osobního automobilu právním zástupcem stěžovatelů k jednání u soudu. 4. Proti výroku o nákladech řízení prvostupňového rozsudku okresního soudu podala první vedlejší účastnice odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu ve výroku II. o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo ani na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud poukázal na to, že v souladu s § 23 z. ř. s. lze náhradu nákladů řízení přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. V předmětné věci však žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení stěžovatelům, okresní soud neuvedl. Zmiňuje-li okresní soud, že rodiče prostřednictvím zvoleného právního zástupce uspěli v řízení o návrhu Městského úřadu v Pelhřimově na vydání předběžného opatření a že se účinně bránili i v řízení o stanovení dohledu nad výchovou nezletilého, šlo o samostatná řízení, ve kterých bylo samostatně rozhodováno i o náhradě nákladů řízení, takže průběh ani výsledky uvedených řízení nemohou mít vliv na rozhodnutí o náhradě nákladů tohoto řízení. Navíc jak v usnesení krajského soudu, kterým bylo změněno usnesení okresního soudu a zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, tak i v rozsudku okresního soudu, kterým byl zamítnut návrh na stanovení dohledu nad výchovou nezletilého, bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů nemá (když nebyly shledány žádné okolnosti věci pro jejich přiznání). Proto podle krajského soudu na rozhodnutí o nákladech tohoto řízení nemá vliv ani argumentace stěžovatelů o tom, jaké důsledky na jejich postavení (osobní či finanční) mělo mít (podle rodičů nezákonné) usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření o svěření nezletilého do pěstounské péče na přechodnou dobu. 5. Krajský soud poukázal na to, že okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku neměl pochybnosti o tom, že v době od 27. 1. 2023 do 12. 3. 2023, kdy byl nezletilý na základě vykonatelného předběžného opatření umístěn do péče pěstounů, byl pěstounům příspěvek na úhradu potřeb dítěte vyplácen v souladu s příslušnými předpisy, a proto nelze první vedlejší účastnici vytýkat, že podala návrh na stanovení vyživovací povinnosti (ačkoli věděla o zrušení předběžného opatření), neboť jej podala pouze za dobu existence pěstounské péče a vyplácení předmětného příspěvku, kdy v souladu s § 961 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přešlo ze zákona právo dítěte na výživné na stát. Rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí návrhu první vedlejší účastnice na stanovení vyživovací povinnosti rodičům na nezletilého pro rozpor s dobrými mravy bylo odůvodněno poukazem na skutečnost, že rodiče od počátku s odnětím dítěte ze své péče nesouhlasili a předběžné opatření napadli odvoláním. Tyto okolnosti však nelze přičítat k tíži první vedlejší účastnice, neboť ta návrh na vydání předběžného opatření nepodávala a nebyla ani účastníkem takového řízení. Krajský soud proto neshledal v předmětné věci žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků tohoto řízení. Rovněž o nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, když i zde neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. II. Argumentace stěžovatelů 6. V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že rozhodnutím okresního soudu o nařízení předběžného opatření byl nezletilý odejmut rodičům z jejich péče. Uvedené rozhodnutí bylo následně v odvolacím řízení k odvolání stěžovatelů zrušeno. Odejmutí nezletilého bylo tedy protiprávní a rodičům tak vznikla nejen citová, zdravotní, ale i majetková újma. Ta spočívala především ve vynaložení nákladů na právní zastoupení, ale také na dojíždění za dítětem k pěstounce. Rozhodnutí o svěření nezletilého do péče jiné osoby bylo nedostatečně odůvodněno. Většina orgánem sociálně-právní ochrany uváděných skutečností zůstala pouze v rovině tvrzení, aniž by tato byla podpořena jakýmikoliv relevantními důkazy, které by svědčily o jejich pravdivosti. Soud nařídil předběžné opatření podle § 452 z. ř. s., avšak nezkoumal možnost umístění nezletilého např. do péče babičky, ale dítě na základě návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřil do péče pěstounské. 7. Stěžovatelé dále uvádějí, že návrhem ze dne 2. 4. 2024 se první vedlejší účastnice domáhala u okresního soudu vydání rozsudku, kterým by soud stanovil stěžovatelům povinnost přispívat na výživu nezletilého k rukám první vedlejší účastnice výživné, a to od 27. 1. 2023 do 12. 3. 2023. Rozsudkem okresního soudu byl návrh první vedlejší účastnice na stanovení výživného zamítnut, neboť byl shledán v rozporu s dobrými mravy. Krajský soud k odvolání první vedlejší účastnice napadeným rozhodnutím ve výroku I. změnil usnesení okresního soudu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že okresní soud ve svém rozhodnutí neuvedl žádné zásadní okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení stěžovatelům. Podle krajského soudu na rozhodnutí o nákladech řízení nemá vliv ani argumentace stěžovatelů o důsledcích předběžného opatření nařízeného usnesením okresního soudu na postavení stěžovatelů (osobní či finanční). S