II.ÚS 318/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 318/25 ze dne 5. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelek Věry Augustinové, Lenky Novotné, Marty Novotné a Květy Tamášové, všech zastoupených Mgr. Ing. Martinem Losenickým, advokátem, sídlem Kovářská 549/12, Praha 9 - Libeň, spojené s návrhem, aby vedlejší účastnici byla uložena povinnost nahradit stěžovatelkám náklady řízení před Ústavním soudem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 19. září 2024 č. j. 18 Co 166/2023-90, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Benetti CZ s. r. o., sídlem Nová 195, Pardubice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelky domáhají zrušení (výroků I. a II.) v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud"), přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelky dále v ústavní stížnosti navrhly, aby Ústavní soud uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovatelkám náklady řízení před Ústavním soudem. 3. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatelky jako žalobkyně se v řízení před obecnými soudy podanou žalobou domáhaly po vedlejší účastnici jako žalované vyklizení blíže určené nemovitosti. Ještě před zahájením jednání vzaly stěžovatelky svoji žalobu zpět s tím, že vedlejší účastnice předmětnou nemovitost dne 6. 4. 2023 vyklidila. 4. Okresní soud v Pardubicích (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 31. 5. 2023 č. j. 20 C 72/2023-45, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 6. 2023 č. j. 20 C 72/2023-52 (dále jen "usnesení okresního soudu") podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), řízení o vyklizení nemovité věci zastavil (výrok I.), stěžovatelkám vrátil část soudního poplatku ve výši 4 000 Kč (výrok II.) a vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit stěžovatelkám náklady řízení ve výši 229 506,08 Kč (výrok III.). Okresní soud vyšel při stanovení nákladů řízení z toho, že ve věci byly učiněny 4 úkony právní služby po 46 912 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodu 6 a § 11 odst. 1 a § 12 odst. 3 (správně § 12 odst. 4) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Okresní soud přitom konstatoval, že při stanovení výše jednoho úkonu právní služby vycházel z ceny předmětné nemovitosti a z velikosti spoluvlastnického podílu každé stěžovatelky. 5. Proti výroku III. usnesení okresního soudu o náhradě nákladů řízení podali všichni účastníci odvolání. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 31. 7. 2023 č. j. 18 Co 166/2023-60 usnesení okresního soudu v odvoláním napadeném výroku III. změnil tak, že vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit stěžovatelkám náklady řízení ve výši 145 002,10 Kč (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náklady odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud přiznal stěžovatelkám pouze jednu odměnu za 3,5 úkonu právní služby, neboť jeden advokát zastupoval všechny čtyři stěžovatelky a šlo o jednotnou argumentaci, která byla totožná ve vztahu ke všem stěžovatelkám. Přiznání odměny za zastoupení všem čtyřem stěžovatelkám považoval krajský soud za nespravedlivé. 6. Proti výše uvedenému usnesení krajského soudu podaly stěžovatelky ústavní stížnost. Ústavní soud nálezem ze dne 28. 5. 2024 sp. zn. II. ÚS 2865/23 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení krajského soudu zrušil, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelek na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní stížnost ve vztahu k výroku III. napadeného usnesení okresního soudu Ústavní soud odmítl pro nepřípustnost. 7. Ústavní soud spatřoval podstatu ústavní stížnosti v tom, jakým způsobem krajský soud aplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Ústavní soud poukázal na to, že z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že každý z obecných soudů vystavěl výpočet náhrady nákladů řízení na jiných principech. Z ústavněprávního hlediska považoval Ústavní soud za podružné, zda byla náhrada nákladů řízení přiznána za 4 úkony právní služby, jak učinil okresní soud, nebo 3,5 úkonu právní služby, jak uzavřel krajský soud. Za podstatnou naopak považoval Ústavní soud skutečnost, že z odůvodnění krajského soudu není zřejmé, na základě jakých zákonných či podzákonných ustanovení přistoupil k moderaci přiznané odměny. Ústavní soud poukázal na to, že situacemi, kdy obecné soudy naznaly, že vypočtená výše náhrady nákladů řízení podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu je s ohledem na povahu věci neúměrně vysoká, se Ústavní soud v minulosti již zabýval (srov. nález ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 158/24). Konstatoval, že obecný soud je povinen aplikovat právní předpis na věc jako celek a není oprávněn selektivně odepřít účastníkům řízení aplikaci určitého ustanovení - zde § 12 odst. 4 advokátního tarifu [srov. nález ze dne 17. 5. 2016 sp. zn. IV. ÚS 529/16 (N 89/81 SbNU 471)]. Nepovažoval-li krajský soud aplikaci shora citovaného ustanovení za přiléhavou, měl zvolit takový procesní postup, který by bylo možné z ústavního hlediska považovat za ústavně konformní. Krajský soud na jednu stranu naznačil, jaké důvody ho vedly k neaplikaci § 12 odst. 4 advokátního tarifu (jeden advokát zastupoval čtyři stěžovatelky, šlo o jednotnou argumentaci, která byla totožná ve vztahu ke všem stěžovatelkám, a celkovou výši náhrady nepovažoval soud za spravedlivou) na stranu druhou pak v odst. 21 napadeného usnesení výslovně vyloučil aplikaci § 150 o. s. ř. V takové situaci se nabízí otázka, na základě jaké právní úpravy ve věci rozhodoval. Měl-li krajský soud za to, že by s ohledem na princip spravedlnosti mohl moderovat výši přiznané náhrady nákladů, měl tak učinit zákonem předvídaným způsobem a účastníky řízení o této možnosti poučit a vytvořit pro ně procesní prostor, aby se k tomuto postupu soudu mohli vyjádřit. Nestalo-li se tak, je takový postup svévolným. Ústavní soud konstatoval, že ani při rozhodování o nákladech řízení nemůže obecný soud vyloučit aplikaci podzákonného právního předpisu či jeho části (zde § 12 odst. 4 advokátního tarifu), aniž by řádně odůvodnil, proč je daný předpis či jeho část ve smyslu čl. 95 odst. 1 Ústavy v rozporu se zákonem či dokonce ústavním pořádkem. 8. Následně krajský soud napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadeném výroku III. o náhradě nákladů řízení změnil tak, že vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit stěžovatelkám náklady řízení ve výši 145 002,10 Kč (výrok I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud opět uzavřel, že je na místě přiznat stěžovatelkám pouze jednou odměnu za 3,5 úkonu právní služby, neboť jeden advokát zastupoval všechny čtyři stěžovatelky a šlo o jednotnou argumentaci, která byla totožná ve vztahu ke všem stěžovatelkám a přiznání odměny za zastoupení všem čtyřem stěžovatelkám za 3,5 úkonu právní služby by bylo v dané věci nespravedlivé (§ 150 o. s. ř.). K tomu krajský soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2015 sp. zn. 7 As 35/2015-63, který v obdobné věci - při zastupování více účastníků jedním advokátem také takto postupoval. Tento závěr podpořil krajský soud i tím, že veškeré skutkové okolnosti i právní závěry byly vyřešeny v předešlém sporu mezi účastníky, vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 24 C 156/2020, resp. u krajského soudu pod sp. zn. 27 Co 196/2022. Pokud krajský soud o náhradě nákladů řízení přiznané stěžovatelkám uváděl, že přiznání vyšší náhrady by považoval za nespravedlivé, aplikoval na věc § 150 o. s. ř. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když oba účastníci nebyli se svými odvoláními zcela úspěšní. Stěžovatelky požadovaly na nákladech řízení 523 778,08 Kč a bylo jim přiznáno pouze 145 002,10 Kč, vedlejší účastnice požadovala, aby stěžovatelkám nebyly náklady řízení přiznány, případně aby byla přiznána odměna advokáta za úkon právní služby podle § 9 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (z tarifní hodnoty 10 000 Kč), proto krajský soud uzavřel, že účastníci nebyli ani jeden se svým odvoláním úspěšní