II.ÚS 3183/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3183/21 ze dne 12. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele R. L., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Karviná, zastoupeného JUDr. Máriem Hanákem, advokátem, se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2021, č. j. 5 To 55/2021-123, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2021, č. j. 30 Nt 1317/2020-106, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a ústavní stížnost 1. Stěžovatel se ústavní stížnost podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, kterými nebylo vyhověno jeho žádosti o přerušení výkonu trestu pro jeho zdravotní stav. Podle stěžovatele tak došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatel se v době podání ústavní stížnosti nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v délce deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Tento trest mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 5 To 7/2020, a to pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a s psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 3. Stěžovatel dne 22. 6. 2020 požádal o přerušení výkonu tohoto trestu ze zdravotních důvodů. Soud prvého stupně jeho žádost zamítl dle § 325 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a contrario. Stěžovatel podal proti napadenému usnesení soudu prvého stupně stížnost, již stížnostní soud dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu usnesením zamítl. 4. Stěžovatel podal proti těmto usnesením obecných soudů ústavní stížnost. Ústavní soud dospěl k závěru, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2020, č. j. 30 Nt 1317/2020-24, a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 9. 2020, č. j. 5 To 64/2020-33, bylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto nálezem ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. II. ÚS 3063/20, tato usnesení obecných soudů zrušil. 5. Ústavní soud v nálezu konstatoval, že stěžovatel v objektivně špatném zdravotním stavu před obecnými soudy uplatnil na základě zcela konkrétní minulé skutečnosti svědčící o porušení léčebného režimu, které samo o sobě mohlo vést k rapidnímu zhoršení jeho zdravotního stavu, námitku, která byla potenciálně způsobilá vyvrátit závěr, že ve výkonu trestu je mu zajištěna dostatečná lékařská péče a dodržování léčebného režimu s cílem předejít rapidnímu zhoršení jeho zdravotního stavu. 6. Obecné soudy však tuto námitku nevypořádaly, nezaměřily dokazování na relevantní skutečnosti, zejména na to, zda hrozí opakování porušení léčebného režimu, a pokud ano, jaké následky by mohlo mít, a toliko odkázaly na závěr lékařské zprávy vězeňského lékařského střediska, která se sama touto námitkou rovněž nezabývá. Nijak tím totiž neodstranily obavu z možného opakování porušení léčebného režimu a jeho následků. Ústavní soud proto obecným soudům uložil, aby se zabývaly tvrzením stěžovatele, že v důsledku pochybení Vězeňské služby již v minulosti došlo k porušení léčebného režimu nepodáním imunosupresiv, jakož i jeho tvrzením, že i jedno takové vynechání může vést k nezvratnému poškození jeho zdraví, a k prověření pravdivosti těchto tvrzení v případě potřeby i doplnit dokazování. 7. Krajský soud vázán právním názorem Ústavního soudu doplnil dokazování. Po jeho vyhodnocení soud dospěl k závěru, že zdravotní stav stěžovatele po transplantaci jater před šesti lety vyžaduje konkrétní režimová opatření. Vězeňská služba je schopna zajistit stěžovateli lékařskou péči tak, aby nedošlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu a zároveň mohlo i nadále docházet k naplňování účelu uloženého trestu. Podmínky pro vyhovění žádosti stěžovatele o přerušení výkonu trestu odnětí svobody pro těžkou nemoc (§ 325 odst. 1 tr. řádu) soud neshledal a proto ji napadeným usnesením zamítl. 8. Stížnostní soud napadeným usnesením stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně zamítl. 9. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje svůj zdravotní stav a komplikace, které jej provázejí. Stěžovatel se ohrazuje proti úvaze Vězeňské služby, že pokud i přes existenci záznamů z věznice, které prokazují, že stěžovatel má přísun lékařem předepsaných léků zajištěn, existuje obava z jejich nepravidelného užívání, může vysvětlení takové situace pramenit z nekázně odsouzeného. Léky stěžovateli totiž nejsou podávány pod dohledem Vězeňské služby, ale stěžovatel má léky u sebe a užívá je zcela samostatně. Stěžovatel tvrdí, že je disciplinovaný pacient, několikrát mu léky chyběly - konkrétně v březnu 2019 - údajně z tohoto důvodu žádal o předvedení k lékaři a následně pak v listopadu 2020, kdy proběhla s třídenním zpožděním plánovaná kontrola v IKEM. Stěžovatel zmiňuje, že eskorty na plánované kontroly jsou realizované až na upozornění lékařky z IKEM. Má připomínky i k doporučujícím dietetickým a podpůrným opatřením ve věznici. Ty doplnil i v přípisu ze dne 11. 1. 2022. 9. Stěžovatel namítá, že mu soudy nedaly prostor se k věci vyjádřit, neboť rozhodovaly v neveřejném zasedání. II. Hodnocení Ústavní soudem 10. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti usnesením okresního a krajského soudu, proti nimž není další opravný prostředek přípustný. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena. 11. Ke kasační závaznosti svých nálezů se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyslovil mnohokrát. Např. již v nálezu sp. zn. III. ÚS 425/97 výslovně uvedl, že vykonatelný nález Ústavního soudu je závazný pro všechny orgány i osoby a zakládá nepominutelnou procesní překážku rei iudicatae, která brání jakémukoli dalšímu meritornímu přezkumu či přehodnocení věci. Názor, podle kterého je kasační závaznost nálezů Ústavního soudu závazností takřka absolutní, byl pak potvrzen v řadě dalších rozhodnutí (např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 4/06, IV. ÚS 301/05, IV. ÚS 1642/11 či IV. ÚS 2213/16). 12. V řízení následujícím po kasačním nálezu není prostor pro úvahy o správnosti či úplnosti právního názoru, na němž je takový nález založen. Toto pravidlo neplyne z přesvědčení Ústavního soudu o jeho vlastní neomylnosti, nýbrž z nutnosti definitivně ukončit konkrétní spor a předejít nekonečnému soudnímu ping-pongu, který by neúměrně prodlužoval řízení, a tím porušoval právo účastníků na spravedlivý proces (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1642/11). 13. Ústavní soud v kasačním nálezu v posuzované věci obecným soudům uložil, aby se zabývaly tvrzením stěžovatele, že v důsledku pochybení Vězeňské služby již v minulosti došlo k porušení léčebného režimu nepodáním imunosupresiv, jakož i jeho tvrzením, že i jedno takové vynechání může vést k nezvratnému poškození jeho zdraví, a k prověření pravdivosti těchto tvrzení v případě potřeby i doplnit dokazování. Z žádosti o přerušení výkonu trestu v předchozím řízení totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatel namítal, že v důsledku opakovaného nepodání léků Vězeňskou službou a odložením kontroly v IKEM byl vystaven riziku nezvratného závažného zhoršení zdravotního stavu. Obecné soudy však tuto námitku náležitě nevypořádaly a neodstranily tak obavu z možného opakování porušení léčebného režimu a jeho následků. 14. Krajský soud vázán právním názorem Ústavního soudu doplnil dokazování o aktuální lékařskou zprávu o zdravotním stavu stěžovatele ze specializovaného pracoviště hepatogastroenterologie IKEM, kde je dlouhodobě dispenzarizován, dále si vyžádal zprávu ředitele Věznice Karviná, stanovisko odboru zdravotnické služby Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR, vyjádření praktických lékařů Vězeňské služby ČR při Věznici Karviná, dále pak vyjádření MUDr. Kochoníka (lékaře ve Věznici Karviná) a hodnocení Vězeňské služby ČR, Věznice Karviná. Zaměřil se zejména na tvrzení stěžovatele, že mu chyběly léky, nemá zajištěny pravidelné kontroly v IKEM a že dle zprávy specializovaného lékaře by měl mít možnost dodržovat hygienu vzhledem k infekčním komplikacím. 15. Z detailního přehledu dálkových eskort z Věznice Karviná soud zjistil, že přesun termínu vyšetření z 9. 11 na 12. 11. 2020 iniciovalo samo zdravotnické zařízení IKEM, nikoli Vězeňská služba. Před eskortou byl stěžovatel vybaven dostatečným počtem předepsaných léků a ani při konzultaci s lékařem se