II.ÚS 3187/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3187/24 ze dne 19. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Dity Řepkové a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BETONOVÉ STAVBY - GROUP, s. r. o., sídlem Předslav 99, zastoupené Mgr. Petrem Kuběnou, advokátem, sídlem náměstí Míru 1077/3, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024 č. j. 23 Cdo 1560/2024-414 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. února 2024 č. j. 25 Co 219/2023-377, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Porsche Inter Auto CZ spol. s r. o., sídlem Vrchlického 18/31, Praha 5 - Košíře, a obchodní společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a z obsahu vyžádaného spisu se podává, že stěžovatelka se podanou žalobou v řízení před obecnými soudy domáhala po první vedlejší účastnici jako žalované náhrady škody ve výši 180 449,17 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že první vedlejší účastnice při servisní prohlídce jejího vozidla AUDI S8 dne 24. 5. 2021 poškodila sací hadice vedoucí k turbodmychadlům, poškození jí neoznámila a následně došlo k poškození turbodmychadel, po kterém se vozidlo dostalo do nouzového režimu. Stěžovatelka proto požadovala nahradit škodu, která odpovídala výši nákladů na opravu této poruchy. Druhá vedlejší účastnice (pojišťovna) vystupovala v řízení před obecnými soudy jako vedlejší účastnice na straně žalované. 3. Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 29. 8. 2023 č. j. 38 C 152/2022-320 uložil první vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku ve výši 91 956,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky 88 492,97 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až VI.). Okresní soud dovodil, že první vedlejší účastnice neunesla důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že stěžovatelce neoznámila zjištěné poškození hadic a neupozornila ji na nutnost opravy. První vedlejší účastnice je odbornou osobou ve smyslu § 5 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), a neupozornila-li stěžovatelku na zjištěnou závadu, zanedbala svoji prevenční povinnost podle § 2900 občanského zákoníku a umožnila tím vznik škody. 4. Proti rozsudku okresního soudu podaly stěžovatelka i první vedlejší účastnice odvolání. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem uvedený rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že žalobu stěžovatelky, aby jí vedlejší účastnice zaplatila částku ve výši 91 956,20 Kč s příslušenstvím, zamítl, ve výroku II. rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II. až IV.). Krajský soud na rozdíl od okresního soudu nedospěl k závěru, že by zanedbání prevenční povinnosti podle § 2900 občanského zákoníku bylo podle žalobních tvrzení základem pro uplatněný nárok. Nebylo proto významné, zda se v řízení podařilo prokázat, že první vedlejší účastnice na toto poškození upozornila. Stěžovatelka však ani přes poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neprokázala poškození hadic první vedlejší účastnicí jako jednání vedoucího ke vzniku škody. Stěžovatelka tak neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání jednoho ze základních předpokladů vzniku nároku na náhradu škody podle § 2913 občanského zákoníku. 5. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v předmětné věci nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Stěžovatelka ve svém dovolání tvrdila rozpor závěrů krajského soudu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003 sp. zn. 25 Cdo 270/2001. Podle Nejvyššího soudu odkaz na uvedené rozhodnutí nemůže založit přípustnost dovolání proto, že na nyní projednávanou věc nedopadá. Nejvyšší soud dále poukázal na to, že stěžovatelka přehlíží, že pro závěry krajského soudu bylo určující, že stěžovatelka přes poučení krajského soudu neunesla břemeno důkazní k prokázání svých tvrzení, že vedlejší účastnice při servisním výkonu dne 24. 5. 2021 poškodila její vozidlo. Přípustnost dovolání podle Nejvyššího soudu nezakládá ani námitka stěžovatelky, že "žalovaná poškozené potrubí nevyměnila a tím porušila povinnost". Ze skutkových zjištění soudů, jimiž byl Nejvyšší soud vázán, však existence takové smluvené povinnosti nevyplývá. Zpochybňuje-li stěžovatelka skutková zjištění krajského soudu tím, že předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní od odvolacího soudu odlišné právní posouzení, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle § 241a o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. II. Argumentace stěžovatelky 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že okresní soud její žalobě z převážné části vyhověl a své rozhodnutí správně odůvodnil tím, že žalovaná podnikající v oboru oprav motorových vozidel je odbornou osobou ve smyslu § 5 občanského zákoníku a její povinností je jednat s odbornou znalostí a pečlivostí, přičemž porušila prevenční povinnost zakotvenou v § 2900 občanského zákoníku. 7. Krajský soud ji však velice překvapivě během odvolacího řízení vyzval, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že první vedlejší účastnice při servisní prohlídce dne 24. 5. 2021 poškodila trubky k turbodmychadlům u vozidla Audi S8, přičemž při nesplnění této povinnosti stěžovatelce hrozí ve sporu procesní neúspěch. Okresní soud podle stěžovatelky věc správně posoudil podle § 5 občanského zákoníku ve spojení s § 2900 občanského zákoníku, podle kterých nese důkazní břemeno první vedlejší účastnice, avšak krajský soud věc oproti okresnímu soudu nepředvídatelně, nelogicky a nesprávně posoudil podle § 2913 občanského zákoníku, podle kterého nese důkazní břemeno stěžovatelka. V předmětné věci tak krajský soud v rozporu se zákonem důkazní břemeno obrátil. 8. Podle stěžovatelky není možné, aby jako běžný vlastník vozidla předávající své vozidlo do servisu za účelem výměny oleje mohla stěžovatelka jakýmkoli důkazem prokázat, že to byl servis, kdo potrubí poškodil, když ten to zapírá, avšak nepopírá, že s ním manipuloval a o jeho poškození věděl, když se endoskopickou kamerou díval, zda se z něj neuvolnily části do sacího ústrojí motoru. Krajský soud tak obrátil důkazní břemeno, když požadoval po stěžovatelce, aby prokázala, co se s předmětným vozidlem dělo v době, kdy ho neměla k dispozici. Stěžovatelka namítá, že krajskému soudu nestačilo, že vozidlo k první vedlejší účastnici přijelo bez závad, jak bylo napsáno v předávacím protokole. Sám automechanik, který se sacím potrubím manipuloval, před soudem vypověděl, že teprve po jeho demontáži a zpětné montáži ručně zaznamenal do servisního protokolu, že doporučuje vyměnit předmětné potrubí. Tento záznam se ke stěžovatelce dostal až v průběhu sporu, kdy jej předložila první vedlejší účastnice. Přes shora uvedené se krajský soud v dané věci neměl zabývat otázkou, kdy došlo k poškození sacího potrubí, když bylo prokázáno a bylo nesporné, že po provedení servisu od první vedlejší účastnice převzala stěžovatelka vozidlo poškozené a toto poškození bezprostředně zapříčinilo zničení turbodmychadla a nákladnou opravu. 9. Stěžovatelka dále namítá, že Nejvyšší soud nepřihlédl k tomu, že v rozhodnutí okresního soudu byla věc správně právně posouzena podle § 5 občanského zákoníku ve spojení s § 2900 občanského zákoníku. Stěžovatelka ve svém dovolání uvedla dovolací důvod podle § 241a o. s. ř., tedy že rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když nesouhlasí s výkladem krajského soudu i Nejvyššího soudu, že umístí-li majitel vodidlo do servisu a bezprostředně po provedení prací na vozidle dojde v příčinné souvislosti se zásahy do vozidla k jeho poškození, odpovědnost nenese servis, neboť vozidlo mělo být do servisu předáno bez závad a v případě, že závada vznikne v servisu, tu pak musí nelogicky prokázat vlastník vozidla. III. Vyjá