II.ÚS 3190/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3190/23 ze dne 13. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Kroba, zastoupeného JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem, sídlem Štěpánská 653/17, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2023 č. j. 24 Cdo 2296/2023-73, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 3. 12. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Stěžovatel dne 30. 4. 1996 uzavřel zástavní smlouvu se společností Pragobanka, a.s., kterou pro tohoto zástavního věřitele zřídil zástavní právo ke svým nemovitostem. Zástavní právo je v současnosti vedeno v katastru nemovitostí. Zástavním právem stěžovatel zajistil pohledávku Pragobanky, a.s., která měla vzniknout poskytnutím bankovní záruky pro společnost COLSYS, s.r.o. pro případ, že by uspěla ve veřejné soutěži o obchodní zakázku. Protože však tato společnost ve veřejné soutěži neuspěla, bankovní záruka nebyla nikdy realizována. V roce 2009 Pragobanka, a.s. zanikla bez právního nástupce. Stěžovatel se domáhal výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Jeho návrh však Katastrální úřad Beroun zamítl rozhodnutím ze dne 24. 2. 2022 sp. zn. V-389/2022-9. Stěžovatel následně podal žalobu, aby byl povolen výmaz zástavního práva. Žalobu následně Krajský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 13. 9. 2022 č. j. 76 C 3/2022-29. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2023 č. j. 5 Co 257/2022-55, prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 1. 9. 2023 č. j. 24 Cdo 2296/2023-73. Obecné soudy vyložily, že katastr má charakter tzv. knihovního orgánu, a proto při rozhodování o tom, zda vklad povolí či nikoliv, není vůbec nadán pravomocí rozhodovat o existenci či o rozsahu práv k nemovitostem. Je proto tedy nutné, aby případný nesoulad mezi skutečným právním stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí, nelze-li jej odstranit tzv. "vkladuschopnou" listinou, byl odstraněn ve sporném řízení zahájeném určovací žalobou. V souběžně vedeném řízení se stěžovatel domáhal obnovení Pragobanky, a.s. podle § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aby proti ní následně mohl směřovat žalobu na určení neexistence zástavního práva. Městský soud v Praze však stěžovatelovu návrhu nevyhověl a odvolací Vrchní soud v Praze prvoinstanční rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 22. 2. 2023 sp. zn. 14 Cmo 213/2022. Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu byla porušena jeho práva garantovaná v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Domnívá se, že byly naplněny podmínky pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí a že není možné, aby neexistovala žádná cesta, jak výmazu zástavního práva dosáhnout. III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 1133/23). Námitky obsažené v ústavní stížnosti představují pokračující polemiku s obecnými soudy vedenou převážně v rovině podústavního práva v otázkách, s nimiž se však ústavně konformním způsobem vypořádaly již obecné soudy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zcela srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, proč katastr není nadán pravomocí rozhodovat o existenci zástavního práva. Těmto závěrům z ústavněprávního hlediska nelze nic vytknout. Přestože lze se stěžovatelem souhlasit, že by měl mít možnost výmazu dosáhnout, je za tímto účelem třeba zvolit jiný procesní postup. V úvahu připadá například návrh na obnovení právnické osoby dle § 209 občanského zákoníku, díky němuž by stěžovatel následně mohl podat určovací žalobu. Ústavní soud si je sice vědom, že krajský i vrchní soud stěžovatelovu návrhu nevyhověly, z ústavní stížnost však není zřejmé, že by se stěžovatel proti jejich rozhodnutí bránil dalšími procesními prostředky. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024 Jan Svatoň v. r. předseda senátu