II.ÚS 3196/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3196/25 ze dne 3. 12. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupen advokátkou Mgr. Monikou Janouškovou, sídlem Zarámí 4077, Zlín, proti výroku I (v části potvrzující výroky I a V), výroku II (v části týkající se úpravy styku otce s nezletilou) a výroku III rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 59 Co 101/2025-1342 ze dne 30. 7. 2025 a proti výrokům I, III, V a IX rozsudku Okresního soudu ve Zlíně č. j. 0 P 44/2015-1232 ze dne 21. 11. 2024, za účasti Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení a R. K. a nezletilé A. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Vedlejší účastnice - dvanáctiletá A. - je dcerou stěžovatelky a vedlejšího účastníka. A. byla po rozvodu rodičů v roce 2014 svěřena do péče matky, v jejíž péči se dosud nachází. S otcem se A. stýkala také, v září 2021 však začala styk s otcem odmítat. Na základě předběžného opatření se poté A. začala s otcem stýkat formou asistovaných kontaktů, které probíhaly několik měsíců bez problémů a i přes počáteční negativní nastavení A. byl nakonec tento kontakt oběma stranami hodnocen kladně. 2. A. v řízení před obecnými soudy opakovaně projevila přání, aby se s otcem nemusela stýkat. Obecné soudy však v napadených rozhodnutích dospěly k závěru, že tento odmítavý postoj A. nebyl projevem jejího skutečného přání, neboť podle všeho přebírala postoje matky k otci. V komplexním zhodnocení situace dle soudů není v zájmu nezletilé, aby se s otcem vůbec nestýkala. Proto soudy napadenými rozhodnutími upravily styk A. s otcem alespoň formou asistovaných kontaktů. Odůvodnily to tím, že pro zdravý vývoj dítěte je role obou rodičů naprosto nezbytná a nezastupitelná, přičemž otec se opakovaně snaží navazovat komunikaci, respektuje rodičovskou roli matky a má snahu řešit situace, které s výchovou A. souvisejí. 3. Obecné soudy nyní rozhodovaly v téže věci podruhé. Jejich dřívější rozhodnutí byla předmětem přezkumu Ústavního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 240/24. Ústavní soud v citované věci stěžovatelce nevyhověl, protože neshledal porušení participačních práv nezletilé ani vady v řízení před obecnými soudy (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 240/24 ze dne 6. 11. 2024). Poté ve věci na návrh stěžovatelky (opět) rozhodovaly obecné soudy a stěžovatelka (opět) nesouhlasí s tím, jak soudy rozhodly. 4. Okresní soud ve Zlíně napadeným rozsudkem zamítl návrh matky na zákaz/neupravení styku otce s nezletilou (výrok I) a rovněž zamítl návrh otce na rozšíření jeho styku s nezletilou (výrok II) a zavedl mu asistovaný styk s nezletilou každý sudý kalendářní týden ve čtvrtek od 16:00 hodin do 18:00 hodin (výrok III). Zároveň okresní soud nařídil výkon rozhodnutí a uložil stěžovatelce pokutu za nepředání nezletilé ke styku otci, celkem ve výši 10 000 Kč (výrok V), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IX). 5. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně tak, že výrokem I potvrdil rozsudek nalézacího soudu (ve výrocích I a V až VIII) a výrokem II rozsudek nalézacího soudu ohledně stanovení styku změnil. Dle odvolacího soudu je otec oprávněn stýkat se s nezletilou A. častěji a déle, konkrétně každý kalendářní týden ve čtvrtek od 15:30 hodin do 18:30 hodin, formou asistovaného kontaktu. Výrokem III odvolací soud rozhodl o nákladech řízení. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroků rozhodnutí obecných soudů, jak jsou označena v návětí. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a současně čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a právo na soukromý a rodinný život (čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 8 Úmluvy). Ve vztahu k její nezletilé dceři měly soudy porušit princip nejlepšího zájmu dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), právo na respektování dítěte jako účastníka soudního řízení a zachování jeho participování na soudním řízení (čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 12 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o právech dítěte) a právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 9 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte). 7. Argumentaci stěžovatelky lze rozdělit do čtyř okruhů. 8. Zaprvé se stěžovatelka dovolává participačních práv dítěte, jak plynou z ustálené judikatury Ústavního soudu, a obecným soudům vyčítá, že nereflektovaly vyjádřená přání nezletilé A. 9. Zadruhé stěžovatelka uznává, že dítě má právo na styk se svými rodiči, avšak má za to, že soudy zcela opomněly právo nezletilého dítěte styk s druhým rodičem nerealizovat. Dle stěžovatelky obecné soudy upřednostnily právo rodiče na styk s dítětem před reálným zájmem nezletilého dítěte a jeho právem se ke styku s rodičem svobodně vyjádřit a případně jej zcela odmítnout. 10. Zatřetí má stěžovatelka za to, že obecné soudy porušily její právo na soudní ochranu, neboť nevyhověly jejím důkazním návrhům, včetně návrhu, aby si vyžádaly písemné vyjádření soudního znalce, který dříve v řízení vypracoval znalecký posudek. Dle stěžovatelky se k tomuto důkaznímu návrhu soud prvního stupně vůbec nevyjádřil. Stěžovatelka rovněž upozorňuje na několik lékařských zpráv, resp. vyjádření psychologů a psychiatrů, z nichž má plynout, že postoj nezletilé není výsledkem jakéhokoli manipulativního jednání. 11. Konečně stěžovatelka považuje uložení pokuty za opakované nepředání nezletilé A. otci za porušení svého práva na ochranu před neoprávněným zásahem do rodinného života a porušení svého práva na spravedlivý proces. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud shledal v této věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti. Ta byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. 13. Stěžovatelka se domáhá též konstatování porušení ústavně zaručených práv své dcery, nezletilé vedlejší účastnice. V řízení před Ústavním soudem, v němž proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti však nebylo nutno činit uvedené procesní úkony. Rozhodnutí o právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 611/21 či IV. ÚS 515/21, obě ze dne 30. 3. 2021, nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 3374/20 ze dne 26. 1. 2021). Ačkoli tedy nezletilá vedlejší účastnice není stěžovatelkou, ve věcech týkajících se dětí je vždy předním hlediskem jejich nejlepší zájem (viz čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který Ústavní soud zkoumá i na základě ústavní stížnosti podané jedním z rodičů (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 308/24 ze dne 27. 6. 2024 či sp. zn. I. ÚS 2393/23 ze dne 27. 9. 2023). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 14. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. 15. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a ve věcech péče o nezletilé zastává zdrženlivý přístup. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1264/23 ze dne 8. 8. 2023). Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda opatření přijatá soudy skutečně odpovídají nejlepšímu zájmu zúčastněných dětí, zda si soudy za tímto účelem obstaraly dostatek potřebných důkazů a zda své rozhodnutí náležitě a srozumitelně odůvodnily (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2396/19 ze dne 29. 10. 2019). Posouzení nejlepšího zájmu dítěte přitom bude záviset na individuálních okolnostech každého případu, proto nelze ani závěry ustálené judikatury přebírat mechanicky, zvlášť jsou-li založeny na specifických skutkových zjištěních v konkrétní věci (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 308/24 ze dne 27. 6. 2024). 16. Stěžovatelka zaprvé namítá, že obecné soudy žádným způsobem nereflektovaly přání nezletilé A. nestýkat se s otcem. Na podporu svého tvrzení opakovaně uvádí odkazy na judikaturu Ústavního soudu, která vyzdvihuje participační práva dítěte (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2396/19 ze dne 29. 10. 2019; sp. zn. I. ÚS 3970/18 ze dne 9. 10. 2019; sp. zn.