II.ÚS 320/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 320/26 ze dne 12. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky A. R., zastoupené Mgr. Janem Sýkorou, advokátem, sídlem Chebská 355/49, Karlovy Vary, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2025 č. j. 18 Co 339/2025-290, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a nezletilé N. Z. a S. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 22. 8. 2025 č. j. 25 P 36/2025-242, 25 P a Nc 177/2025, 25 P a Nc 178/2025 svěřil první vedlejší účastnici, nezletilou, do péče stěžovatelky, matky (dále též jen "matka") [výrok I.], a rozhodl o povinnosti druhého vedlejšího účastníka, otce (dále též jen "otec") přispívat na výživu nezletilé [výrok II]. Dále upravil styk otce s nezletilou každý sudý kalendářní týden od pátku 15 hodin do neděle do 18 hodin, upravil styk v době prázdnin a svátků a vyslovil, že úprava běžného styku se neuplatní v období prázdnin a svátků [výrok III.]. Dále nahradil souhlas otce s určením základní školy nezletilé [výrok IV.] a zamítl návrh matky na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku [výrok V.]. Tím změnil předchozí rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilé [výrok VI.] a rozhodl o nákladech řízení [výrok VII.]. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podal otec odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výroku I. o péči změnil tak, že nezletilou svěřil do péče otce [výrok I.]. Současně změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku II. o výživném tak, že uložil matce povinnost přispívat na výživu nezletilé [výrok II.], dále změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku III. o styku tak, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilou každý kalendářní týden od pátku od 15 hodin do neděle do 18 hodin, a upravil rovněž styk v období prázdnin a svátků, přičemž přednostní úpravu prázdninového a svátečního styku v tomto výroku III. potvrdil. Tím změnil předchozí rozsudek obvodního soudu [výrok IV.]. Rozsudek obvodního soudu ve výroku IV. o nahrazení souhlasu otce s určením základní školy nezletilé městský soud změnil tak, že tento návrh matky zamítl [výrok V.]. Výrokem VI. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na to, že otec v řízení před obecnými soudy svěření nezletilé do jeho výlučné péče nenavrhoval. Namítá, že městský soud hodnotil důkazy odlišně než obvodní soud, aniž by dokazování zopakoval či doplnil. Odchýlil se tak od skutkových zjištění učiněných obvodním soudem i od jeho právních závěrů z těchto zjištění vycházejících. Městský soud v průběhu odvolacího řízení ani nenaznačil, že se chystá svěřit nezletilou do výlučné péče otce. Jeho rozhodnutí tak bylo pro stěžovatelku překvapivé. Městský soud tím, že neumožnil stěžovatelce vyjádřit se k nově nastolené možnosti, porušil její právo na spravedlivý proces [viz nález ze dne 4. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 113/02 (N 109/27 SbNU 213)]. Městský soud zejména hodnotil odlišně od obvodního soudu otázku přání nezletilé či otázku nejlepšího zájmu nezletilé, avšak neprovedl k tomu žádný důkaz. Hodnocení důkazů soudem bylo jednostranné, a to výlučně v neprospěch stěžovatelky. Na základě uvedených skutečností má stěžovatelka zato, že napadený rozsudek městského soudu vykazuje znaky libovůle, formalismu, překvapivosti a nepředvídatelnosti. 5. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že v otázce přání dítěte soudy vycházely pouze z pohovoru se zástupkyní orgánu sociálně-právní ochrany dětí v létě 2025. Namítá, že soudy jsou povinny založit své rozhodnutí v řízení o péči o nezletilé na posouzení nejlepšího zájmu nezletilých, kterých se věc týká, a přihlédnout k jimi vyjádřenému přání (srov. nález ze dne 30. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 409/23). Městský soud se v rozsudku dopustil spekulací o přání nezletilé, rezignoval na objektivní posouzení věci, přitom k tomu neprovedl žádné důkazy. Aniž by nezletilou viděl nebo zjišťoval její aktuální přání, rozhodl opačně než obvodní soud a v rozporu s provedenými důkazy. Posouzení přání nezletilé a jejího nejlepšího zájmu městský soud vyhodnotil jinak než obvodní soud, bez důkazů a bez řádného vysvětlení. 6. Stěžovatelka poukazuje na to, že městský soud odůvodnil změnu rozsudku obvodního soudu tím, že v zájmu nezletilé je zachování stability současného prostředí. Tyto závěry však neodpovídají provedenému dokazování a nesledují nejlepší zájem nezletilé. Stěžovatelka namítá, že uvedl-li městský soud jako jediný relevantní argument pro změnu úpravy péče v rozsudku zachování jistoty a stability vazeb nezletilé s osobami blízkými, svým rozhodnutím fakticky do stability těchto vazeb zasáhl, když zásadně omezil rozsah péče, a tedy i styku nezletilé s matkou. Nezletilá byla zvyklá na asymetrickou střídavou péči. Stěžovatelka tvrdí, že městský soud ignoroval přání nezletilé i výsledek provedeného dokazování. 7. Stěžovatelka v řízení před obecnými soudy poukazovala na to, že v nejlepším zájmu nezletilé je, aby jí bylo umožněno navázat co nejbližší vztah s novorozeným sourozencem, neboť takový vztah bude mít pozitivní vliv na psychický a emocionální vývoj nezletilé. Při stanoveném širokém styku s otcem budou zachovány i dosavadní vztahy s polorodou sestrou. Na základě úpravy provedené rozsudkem městského soudu však může být tento vývoj vztahů mezi sourozenci narušen, stejně jako hrozí, že bude narušeno pevné pouto mezi stěžovatelkou a nezletilou. Stěžovatelka namítá, že městský soud upřednostnil zachování současných vztahů s polorodou, téměř dospělou sestrou, oproti rozvoji vztahu s matkou a navázání a rozvoji rodinného pouta s nově narozeným sourozencem. Tento závěr městského soudu je podle stěžovatelky v rozporu se zájmem nezletilé i s výsledky dokazování. Bez navázání intenzivního pouta mezi nezletilou a novorozeným sourozencem může hrozit, že k navázání takového pouta vůbec nedojde, popřípadě k němu bude docházet s obtížemi. Nezletilá se jednoznačně vyslovila tak, že se moc těší na narození sourozence. Stěžovatelka namítá, že usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2024 sp. zn. I. ÚS 3194/2024, na které se odvolával městský soud ve svém rozsudku, není na tento případ přiléhavé. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 10. To platí i ve věcech rodinněprávních. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o nezletilé, a to včetně výkonu rozhodnutí. Do rozhodnutí obecných soudů v těchto věcech zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontakt