II.ÚS 3213/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3213/24 ze dne 5. 2. 2025 Přiznání nákladů odvolacího řízení při uznání základu nároku nemajetkové újmy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Dity Řepkové a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5 - Stodůlky, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2024 č. j. 12 Co 199/2024-111, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem II.*) rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2024 č. j. 12 Co 199/2024-111 byla porušena práva stěžovatele zaručená čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II.*) rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2024 č. j. 12 Co 199/2024-111 se proto ruší. _________________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2025 Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení výroku III. v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že v předmětné věci se stěžovatel v řízení před obecnými soudy domáhal po vedlejší účastnici jako žalované zaplacení částky 500 000 Kč s odůvodněním, že mu rozhodnutím Okresního soudu v Chebu byla vyslovena účast na soudních rehabilitacích ve smyslu § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "zákon č. 119/1990 Sb." či "zákon o soudní rehabilitaci"), ve vztahu k jeho nezákonnému omezení na osobní svobodě od 7. 11. 1983 do 17. 11. 1983. V této souvislosti po vedlejší účastnici nárokoval odškodnění za újmu na zdraví - odškodnění za bolestné a ztížené společenské uplatnění (dále jen "ZSU") ve výše uvedené částce s odůvodněním, že dne 7. 10. 2019 podal u vedlejší účastnice návrh na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Vedlejší účastnice stěžovateli částečně vyhověla, když mu přiznala odškodnění za bolestné (chirurgické hledisko), ale odmítla přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestné spojené s psychickým hlediskem, neboť k prokázání těchto nároků byly předloženy pouze listiny v německém jazyce. Stěžovatel proto nechal pořídit překlad příslušných listin a dne 14. 4. 2020 požádal o dodatečné odškodnění. 3. Rozsudkem ze dne 18. 3. 2024 č. j. 37 C 119/2021-93 Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli částku 135 000 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se stěžovatel po vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 350 000 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Obvodní soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že stěžovatel požádal u vedlejší účastnice dne 7. 10. 2019 o odškodnění s tím, že vedlejší účastnice stěžovateli částečně vyhověla dne 9. 4. 2020, když mu přiznala a vyplatila odškodnění za bolestné (chirurgické hledisko) ve výši 16 250 Kč, ale odmítla přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestné spojené s psychiatrickým hlediskem, protože k prokázání těchto nároků byly předloženy pouze listiny v německém jazyce bez úředního překladu do češtiny. Stěžovatel proto dne 14. 4. 2020 požádal o dodatečné odškodnění s tím, že vedlejší účastnice na to reagovala stanoviskem ze dne 10. 11. 2021, kterým nepřiznala stěžovateli nárok na odškodnění. Stěžovatel je účasten soudní rehabilitace v souvislosti s nezákonným omezením jeho osobní svobody na území ČSSR v době od 7. 11. 1983 do 17. 11. 1983 a má proto nárok na odškodnění podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci s tím, že stěžovatel byl dne 7. 11. 1983 zatčen při pokusu přejití z Československa do Spolkové republiky Německo a byl přitom pokousán služebními psy. Stěžovatel utrpěl v příčinné souvislosti se zásahem československých pohraničníků dne 7. 11. 1983 vážnou duševní poruchu vzniklou působením otřesného zážitku ve smyslu bodu B) II. 253 Přílohy k vyhlášce č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 32/1965 Sb."). Obvodní soud konstatoval, že odpovídající výše odškodnění za ZSU činí u stěžovatele 15 000 Kč. Dále dovodil, že v projednávané věci jde o výjimečný případ zvláštního zřetele hodný, který odůvodňuje postup soudu podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. navýšením vypočtené základní částky na její desetinásobek, a proto stěžovateli přiznal odškodnění za ZSU ve výši 150 000 Kč. S ohledem na to, že stěžovateli již byla částka 15 000 Kč pravomocně přiznána, obvodní soud mu výrokem I. přiznal zbývající částku 135 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Obvodní soud dále dospěl k závěru, že odškodnila-li sama vedlejší účastnice stěžovatele částkou 16 250 Kč za utrpěnou (nespornou) újmu v podobě bolestného, přiznala stěžovateli přibližně šestnáctinásobek částky vypočtené na základě vyhlášky č. 32/1965 Sb., proto vedlejší účastnicí přiznanou částku nelze považovat za nepřiměřeně nízkou. Obvodní soud proto výrokem II. zamítl nárok stěžovatele na zaplacení částky 50 000 Kč jako náhrady za bolestné. Výrok III. o náhradě nákladů řízení odůvodnil obvodní soud odkazem § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), s tím, že stěžovatel ve své žalobě uplatnil dva nároky - nárok na odškodnění za bolestné a nárok na odškodnění za ztížené společenské uplatnění. 4. Proti výrokům II. a III. rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. V odvolání mimo jiné poukazoval na své zdravotní problémy a namítal, že pokud by k tomuto jeho úrazu nedošlo, měl by výrazně lepší perspektivu v zaměstnání a také pro uplatnění v rodinném, kulturním, sportovním životě. Ve vztahu k napadenému výroku o náhradě nákladů řízení namítal, že se jednou žalobou domáhal jednoho nároku - odškodnění za zdravotní újmu podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb. s tím, že pokud mu podle úvahy soudu náleželo z jedné žalované částky nejprve 15 000 Kč a poté po další úvaze ještě 135 000 Kč, pak má za to, že mu má náležet i náhrada nákladů řízení. Městský soud napadeným rozhodnutím rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku II. potvrdil a ve výroku III. o nákladech řízení jej změnil tak, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli náklady řízení ve výši 30 600 Kč (výrok I.). Ve výroku II. městský soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč. Jde-li o náklady prvostupňového řízení, městský soud přisvědčil stěžovateli, že stěžovatel uplatnil odškodnění za zdravotní újmu podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci, přičemž z procesního hlediska jde o jeden nárok. Městský soud poukázal na to, že obvodní soud při rozhodování o nákladech prvostupňového řízení pochybil, když nezohlednil § 142 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že výše plnění závisela na úvaze soudu, podle § 142 odst. 3 o. s. ř. náleží stěžovateli náhrada nákladů, spočívající v nákladech na právní zastoupení, tj. devět úkonů, celkem ve výši 30 600 Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení městský soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné vedlejší účastnici přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající z paušální náhrady nákladů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále je "vyhláška č. 254/2015 Sb."), za tři úkony po 300 Kč (vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast u jednání dne 27. 8. 2024) celkem tedy 900 Kč. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel výslovně uvádí, že brojí pouze proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Městský soud