II.ÚS 3225/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3225/22 ze dne 19. 12. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky A, zastoupené JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem Masařská 323/6, Opava, proti příkazu Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 9. 2022, č. j. 0 Nt 1511/2022-3, a proti jinému zásahu Policie České republiky spočívajícího v odnětí věcí při prohlídce nebytových prostor provedené na základě tohoto příkazu, za účasti Okresního soudu v Opavě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Opava, oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Opavě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 11. 2022, která splňuje procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, aby Ústavní soud konstatoval porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 11 odst. 1, odst. 4 Listiny a čl. 12 odst. 1 a odst. 2 Listiny napadeným příkazem Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") a porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 12 odst. 1 Listiny napadeným jiným zásahem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Opava, oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), aby podle čl. 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadený příkaz okresního soudu zrušil a aby podle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakázal policejnímu orgánu pokračování v porušení ústavně zaručených základních práv jejích i jiných osob a přikázal, aby obnovil stav před tímto porušením, tedy aby vydal věci zabavené při prohlídce jiných prostor a pozemků provedené dne 6. 10. 2022, specifikovaných v protokolu o jejím provedení. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. K návrhu vedlejšího účastníka soudce okresního soudu při postupu před zahájením trestního stíhání přikázal napadeným příkazem podle § 83a odst. 1, odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, prohlídku jiných prostor a pozemků specifikovaných v bodech 1. až 4. výrokové části příkazu, z nichž tři jsou ve vlastnictví stěžovatelky, a provedením prohlídky pověřil policejní orgán a rovněž jeho oddělení analytiky a kybernetické kriminality do 7. 10. 2022. Napadený příkaz byl vydán v trestním řízení zahájeném policejním orgánem pro podezření ze spáchání přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v roce 2021 v Opavě či jinde zřídil v síti Internet internetové domény, z nichž jedna obsahovala slovní ochrannou známku "JAWA", a jejich prostřednictvím nabízel prodej různých výrobků označených obrazovou ochrannou známkou "JAWA", jejichž vlastníkem je společnost JAWAUNION s. r. o., aniž by od ní získal licenci k užití těchto ochranných známek. 3. Napadený příkaz byl odůvodněn zejména tím, že operativním šetřením bylo zjištěno, že výrobky označené uvedenou obrazovou ochrannou známkou byly z původního skladu po zahájení úkonů trestního řízení přesunuty do prodejny společnosti B, která se nachází v jedné z předmětných nemovitostí, přičemž tyto předměty byly dále nabízeny k prodeji. Všechny čtyři nemovitosti označené ve výrokové části příkazu přitom tvoří jeden komplex, tři z nich jsou ve vlastnictví stěžovatelky a čtvrtá je ve vlastnictví jednatele společnosti B, který je současně i členem představenstva stěžovatelky, a jeho manželky. Okresní soud proto dospěl k odůvodněnému podezření, že by se v těchto nemovitostech mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení, zejména zboží, u nějž je podezření, že je na něm neoprávněně vyobrazena ochranná známka, jakož i výpočetní technika, kterou je provozován e-shop s nimi. Podle úvahy okresního soudu vzhledem k dosud zjištěným informacím a obsahu podaných vysvětlení nebylo možno využít mírnějšího postupu podle § 78 trestního řádu, neboť osoby, u nichž byla zjištěna spojitost s předmětným zbožím, s orgány činnými v trestním řízení nespolupracují, popírají vědomost o něm a odmítají je vydat. 4. Dne 6. 10. 2022 byla prohlídka předmětných jiných prostor a pozemků provedena. Při prohlídce bylo odňato 59 věcí, především různé druhy oblečení s obrazovou ochrannou známkou JAWA, datové stopy a rovněž 27 barelů s čirou tekutinou. III. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka nejprve rekapituluje obsah napadeného příkazu a dalších rozhodných okolností, následně proti němu a proti dalším tvrzeným zásahům namítá 1) neodůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky v textu příkazu; 2) provedení prohlídky i v budovách, které nesouvisí s činností společnosti B; a 3) zajištění věcí, pro které příkaz nebyl vydán. Jádra těchto námitek lze přiblížit následovně: 6. Ad 1) stěžovatelka namítá, že napadený příkaz byl vydán ve fázi prověřování, přičemž v něm není uvedeno, proč má jít o neodkladný a neopakovatelný úkon. Tento požadavek však vyplývá z judikatury Ústavního soudu a její nesplnění představuje porušení čl. 12 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka v této souvislosti poukazuje na nálezy sp. zn. IV. ÚS 3370/10 a sp. zn. I. ÚS 201/01. 7. Ad 2) stěžovatelka upozorňuje, že nemovitosti uvedené pod bodem 3. a 4. výroku napadeného příkazu se pouze nachází ve stejném areálu jako nemovitosti uvedené pod bodem 1. a 2. výroku napadeného příkazu, v nichž měla provozovnu a sídlo společnost B. Podle stěžovatelky tak prohlídka měla být provedena pouze v posledně dvou uvedených nemovitostech, neboť prvé dvě uvedené nemovitosti se společností B nijak nesouvisí. Skutečnost, že stěžovatelka je s touto společností personálně propojena osobou člena svého představenstva, je dle jejího názoru nedostatečná k odůvodnění nařízení prohlídky i u prvých dvou zmíněných nemovitostí. Napadený příkaz je tak dle jejího názoru v rozporu s nálezem sp. zn. III. ÚS 287/96. 8. Ad 3) stěžovatelka poukazuje na to, že jelikož prohlídka neměla vůbec být provedena v nemovitostech označených pod body 3. a 4. napadeného příkazu, je protiprávní i odnětí veškerých věcí z nich při prohlídce. Kromě toho z těchto nemovitostí byly odňaty věci, které by mohly být ve vlastnictví jednatele společnosti B a jeho manželky, a dále barely s čirou tekutinou, které zjevně podle obsahu napadeného příkazu nijak s prověřovanou trestnou činností nesouvisí a které mohou být v jejím vlastnictví. Tím se jejich odnětí dostalo do rozporu s nálezem sp. zn. II. ÚS 2979/10, neboť nebyl dán legitimní důvod k jejich odnětí. Bylo tedy porušeno vlastnické právo podle čl. 11 Listiny. IV. Posouzení Ústavním soudem 9. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, a tomu je tak zapovězeno se jimi zabývat. Ústavní soud totiž nestojí nad ústavou, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci, jako kterýkoliv jiný orgán veřejné moci. Proto se musí důsledně vystříhat svévole a bedlivě dbát mezí svých pravomocí, svěřených mu Ústavou. Jinak by popřel samotný smysl své existence jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je tak Ústavní soud povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí způsobilá k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelů. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. To platí i pro nynější případ. 10. Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti podaná osobou neoprávněnou. Ústavní soud považuje za stěžejní pro rozhodnutí o nynější ústavní stížnosti skutečnost, že předmětná prohlídka byla u stěžovatelky provedena jakožto u třetí osoby, tedy že ona sama ve věci podezření ze spáchání trestného činu, v níž byl napadený trestní příkaz vydán, nefiguruje jako podezřelá či jako obviněná, ani že by ji provedení předmětné prohlídky vystavilo riziku trestního stíhání. 11. Úst