II.ÚS 3278/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3278/22 ze dne 22. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jana Svatoně o ústavní stížnosti 1/ J. V., právně zastoupeného JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem, sídlem Orlické nábřeží 376/17, Hradec Králové, vedené pod sp. zn. II. ÚS 3278/22 a 2/ P. B., právně zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem, sídlem Gočárova třída 504/54, Hradec Králové, vedené pod sp. zn. II. ÚS 3583/22, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022 sp. zn. 5 Tdo 486/2021, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2021 č. j. 10 To 120/2020-2473, rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2020 č. j. 3 T 75/2014-2299, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11. 2019 č. j. 10 To 132/2019-2206, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2018 č. j. 10 To 463/2017-2057 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2015 č. j. 10 To 125/2015-1715, takto: I. Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 3278/22 a II. ÚS 3583/22 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. II. ÚS 3278/22. II. Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 8 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s § 112 odst. 1 o. s. ř., může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisí, nebo se týkají týchž účastníků. V záhlaví uvedené ústavní stížnosti uvedené požadavky splňují; stěžovatelé napadají shodná rozhodnutí obecných soudů a jejich námitky proti těmto rozhodnutím jsou obdobné. 3. Řízení o obou ústavních stížnostech se proto v zájmu procesní ekonomie a v souladu s ustálenou praxí Ústavního soudu spojuje k řízení vedenému pod v pořadí první spisovou značkou, což je v tomto případě řízení vedené pod sp. zn. II. ÚS 3278/22. Pro spojené řízení nadále zůstává soudcem zpravodajem soudce určený v souladu s rozvrhem práce Ústavního soudu na období od 1. 1. 2022 č. Org. 1/22, ve znění účinném od 9. 5. 2022 (č. Org. 30/22). II. 4. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně byli oba stěžovatelé (společně s dalšími osobami) uznáni vinnými ze spáchání trestného činu pletichy při veřejné soutěži nebo veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen "trestní zákon"), spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, za což byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce spojené se zadáváním a rozhodováním o veřejných zakázkách na dobu tří let. Poškozený X kraj byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé i další obžalovaní odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením tak, že je podle § 256 trestního řádu zamítl. Proti usnesení odvolacího soudu podali všichni obžalovaní, včetně stěžovatelů, dovolání, která byla usnesením Nejvyššího soudu, napadeným touto ústavní stížností, odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněná. 6. Trestného činu se měli čtyři obžalovaní dopustit společným jednáním zkráceně tak, že poté, co byli dne 21. 1. 2008 usnesením X kraje (dále jen "X") pověřeni k provedení veřejné zakázky malého rozsahu ve smyslu § 12 odst. 6 zákona č. 137/2006 sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 14. 3. 2008, a to dodání "know-how" pro zpracování a využití odpadní dendromasy, realizovali výběrové řízení tak, že v rozporu se zákonem a vnitřními předpisy oslovili dne 21. 1. 2008 písemnou výzvou k podání nabídky jako uchazeče o veřejnou zakázku čtyři obchodní společnosti uvedené ve výroku rozsudku nalézacího soudu, o kterých věděli, že se vůbec nezabývaly činností související s veřejnou zakázkou. Výzvu k podání nabídek nezveřejnili na webových stránkách X kraje (dále jen X) a dále stanovili lhůtu k podání nabídek pouze do 24. 1. 2008. Současně oslovili jako uchazeče o veřejnou zakázku výzvou k podání nabídek předem vybranou obchodní společnost Y, (dále jen "Y"), která se jako jediná z oslovených uchazečů zabývala činností odpovídající veřejné zakázce. Obžalovaní si přitom byli vědomi toho, že tato obchodní společnost získala ještě před zahájením výběrového řízení informace o veřejné zakázce a mohla následně s předstihem zpracovat svou nabídku ve výběrovém řízení. Uvedené informace přitom zamlčeli dalším členům hodnotící komise i Rady X a sami jako členové hodnotící komise s nadpoloviční většinou hlasů a s vědomím poskytnutých výhod obchodní společnosti ve výběrovém řízení dne 24. 1. 2008 vyhotovili a podepsali protokol o otevírání obálek s nabídkami a hodnocení nabídek na získání uvedeného "know-how", kterým ji doporučili jako vítěze výběrového řízení, přičemž následně Rada X skutečně vybrala jako vítěze výběrového řízení doporučenou obchodní společnost. Zároveň zmocnila stěžovatele 2/ jako hejtmana X k podpisu smluvního vztahu a uložila dalšímu obžalovanému zajistit realizaci schváleného usnesení. Následně stěžovatel 2/ uzavřel jménem X s takto zvýhodněnou obchodní společností licenční smlouvu k poskytnutému "know-how" při zpracování a využití odpadní dendromasy, na jejímž základě obdržela od poškozeného X dne 22. 2. 2008 sjednanou odměnu ve výši 2 368 100 Kč včetně DPH. 7. Obsah napadených rozhodnutí není třeba blíže rozvádět, neboť všem účastníkům je jejich obsah znám, stejně jako průběh řízení, které jejich vydání předcházelo. 8. Co se týká námitek proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, je třeba zdůraznit, že většina z nich směřuje vůči usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 11. 2019 č. j. 10 To 132/2019-2206, jímž byl zrušen v pořadí druhý zprošťující rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud"). 9. Stěžovatel 1/ vidí porušení svých práv v nepřípustné intervenci odvolacího soudu do volného hodnocení důkazů a nezávislosti soudu prvé instance a v tom, že obecné soudy nerespektovaly zásadu subsidiarity trestněprávní represe ani zásadu in dubio pro reo a vedly nepřiměřeně dlouhé řízení. Nejvyšší soud se jako soud dovolací podle názoru stěžovatele nezabýval pochybením soudů prvního a druhého stupně optikou základních lidských práv a svobod, nýbrž pouze formalisticky hodnotil právní posouzení věci. Postup Nejvyššího soudu tak dle stěžovatele postrádá hodnocení ústavně konformního postupu soudů a pohled spektrem trestněprávních zásad, Listiny, Ústavy a morálně-spravedlnostních principů, které by z přirozenoprávního pohledu měly prostupovat celým právním řádem. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že ve věci byl opakovaně zproštěn obžaloby, přičemž vždy do věci zasáhl odvolací soud, který v rámci odůvodnění vyjadřoval právně závazné názory, které však byly založeny jinými skutkovými zjištěními bez veřejného zasedání, tedy bez možnosti efektivní obhajoby, bez provádění důkazů. Těmito zrušujícími usneseními nejen že dával nalézacímu soudu pokyny k "nápravě nedostatků" nalézacího řízení, především však činil skutkové a právní závěry o otázkách naplnění skutkové podstaty (viz přesvědčení o naplnění objektivní i subjektivní stránky skutkové podstaty) a prostřednictvím právně závazných názorů nedával nalézacímu soudu jiné možnosti, než nakonec dospět k závěru o vině obžalovaných. Stěžovatel v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby mu byla přiznána náhrada nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem. 10. Stěžovatel 2/ opakovaně zdůrazňuje, že krajský soud vydal napadené zrušující usnesení po pouhých deseti minutách neveřejného zasedání a bez toho, že by jakkoli doplnil dokazování. Postup odvolacího soudu proto považuje za pouze formální, když se tento soud nemohl ani zčásti seznámit se spisem, s dokazováním provedeným před soudem prvního stupně a s jeho vyjádřením k odvolání státního zástupce. Je přesvědčen, že odvolací soud v uvedeném rozhodnutí v podstatě dal soudu prvního stupně závazné pokyny, jak má hodnotit provedené důkazy, a vynucoval si tak uznání viny u všech obžalovaných, čímž ve svých důsledcích mj. popřel zásadu dvojinstančnosti řízení. Brojí, zej