II.ÚS 3293/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3293/24 ze dne 12. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Vladimíra Beka, advokáta, sídlem Svatohavelská 95, Rychnov nad Kněžnou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2024 č. j. 19 Co 162/2024- 1914, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a nezletilého J. M. a nezletilé A. M., B. M. a A. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 7. 3. 2018 č. j. 20 Co 65/2018-794 ustanoven opatrovníkem prvního vedlejšího účastníka a druhé vedlejší účastnice, nezletilých dětí (dále též jen "nezletilí") pro zastupování v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. Tomášem Voborníkem pod sp. zn. 195 EX 2142/10. Za své služby stěžovatel vyúčtoval okresnímu soudu odměnu ve výši 433 865,44 Kč. 3. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 26. 4. 2024 č. j. 0 P 135/2013-1883 přiznal stěžovateli jako ustanovenému opatrovníkovi nezletilých dětí odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 415 369,48 Kč. 4. K odvolání čtvrtého vedlejšího účastníka krajský soud usnesení okresního soudu změnil a stěžovateli přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů pouze ve výši 311 295 Kč. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud mu nepřiznal odměnu za některé úkony právní služby ve věci, ve které byl ustanoven opatrovníkem nezletilých dětí. Podle krajského soudu stěžovatel poskytl své služby neúčelně při sepisu vyjádření ze dne 18. 2. 2020 k odvolání čtvrtého vedlejšího účastníka, vyjádření ze dne 29. 4. 2022 k odvolání třetí vedlejší účastnice a čtvrtého vedlejšího účastníka a dále vyjádření ze dne 4. 5. 2022 k odvolání čtvrtého vedlejšího účastníka. Závěr o neúčelnosti těchto úkonů krajský soud odůvodnil tím, že k podaným odvoláním se stěžovatel vyjádřil jeden až dva pracovní dny před jednáními krajského soudu a svá vyjádření tak mohl přednést až na jednání. Samotný přednes vyjádření při ústním jednání však podle stěžovatele nezaručuje, že budou veškeré argumenty řádně zachyceny do protokolu z jednání, případně je nutné navrhovat opakované úpravy protokolu. Písemné vyjádření zaručuje, že uplatněné argumenty budou řádně zaneseny pro případný další přezkum v soudním spise. Zaslání písemného vyjádření dále napomáhá rychlosti procesu a zaručuje, že bude veškerá potřebná argumentace vnesena do řízení a soud se jí bude zabývat. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že advokát jako právní zástupce účastníka řízení, v tomto případě opatrovník, je odpovědný za plnění svých závazků vůči svému klientovi, kterého zastupuje, a nelze po něm tedy spravedlivě požadovat, aby rezignoval na přípravu písemných vyjádření, obzvláště jde-li o vyjádření se k opravnému prostředku protistrany. 6. Závěry krajského soudu ohledně výkladu § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), obsažené v napadeném rozhodnutí považuje stěžovatel za iracionální a vykazující prvky svévole. Stěžovatel se rovněž domnívá, že odůvodnění postupu krajského soudu pouhým odkazem na to, že argumentace mohla být přednesena na jednání soudu, nenaplňuje požadavky kladené na řádné odvodnění soudu. Krajský soud dále posuzoval účelnost následujících úkonů právní služby: 1) vyjádření ze dne 4. 10. 2021 k návrhu čtvrtého vedlejšího účastníka na zastavení exekuce, 2) vyjádření ze dne 5. 10. 2021 k návrhu čtvrtého vedlejšího účastníka na zastavení exekuce, 3) vyjádření ze dne 6. 10. 2021 k návrhu čtvrtého vedlejšího účastníka na částečné zastavení exekuce, 4) vyjádření ze dne 25. 1. 2022 (správně 5. 1. 2022) k návrhu čtvrtého vedlejšího účastníka na odklad a zastavení exekuce a 5) vyjádření k návrhu manželky čtvrtého vedlejšího účastníka na odklad a zastavení exekuce. 7. Za podání uvedená pod body 1), 2) a 3) byla stěžovateli přiznána odměna za jeden úkon právní služby. Rovněž tak za vyjádření 4) a 5) byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby. Krajský soud v napadeném rozhodnutí výslovně uvádí, že stěžovatel byl k uvedeným vyjádřením, a to ke každému jednotlivě, vyzván přímo soudním exekutorem. I přes výzvu soudního exekutora však krajský soud považuje vyjádření stěžovatele za neúčelná, neboť podle krajského soudu obsahují v podstatě totožné argumenty. Stěžovatel je povinen takovou výzvu splnit a ve věci se vyjádřit, a to bez ohledu na to, zda bude považovat takové vyjádření za účelné či nikoliv. Uvedený výklad možnosti posouzení účelnosti úkonů právní služby podle stěžovatele vykazuje znaky svévole, kdy soud současně vyzývá stěžovatele k vyjádření se ve věci a následně mu odmítá přiznat odměnu za takové vyjádření. Za extrémní výklad stěžovatel dále považuje skutečnost, že soud má za to, že může přezkoumávat i samotný obsah argumentace uplatněné v řízení a podle obsahu posuzovat účelnost vyjádření. Krajský soud tak svým rozhodnutím zasáhl do práva stěžovatele na ochranu vlastnictví a do práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel jako advokát nemusí být zastoupen jiným advokátem (viz stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu", a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 10. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 11. Ústavní soud k podané ústavní stížnosti konkrétně poukazuje na to, že výše naznačený princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů byl zdůrazněn právě též ve vztahu k ústavnímu přezkumu nákladů řízení (při posuzování ústavních stížností proti rozhodnutím o náhradě nákladů řízení). Náhradou nákladů řízení se Ústavní soud ve své judikatuře zabýval opakovaně, a respektoval, že vypořádání se s náklady řízení je nedílnou a podstatnou součástí soudního řízení, z čehož plyne, že i na ně se vztahují požadavky spravedlivého procesu, a je tak oprávněn podrobit přezkumu i rozhodnutí o nákladech řízení. Ústavní soud se však opakovaně vyjádřil, že pro