II.ÚS 3335/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3335/25 ze dne 21. 4. 2026 Nerespektování autonomie vůle a nedostatečné odůvodnění soudního rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky UNIVERSAL ACCOUNT SERVICES, s.r.o., sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8, zastoupené JUDr. Petrem Hostašem, advokátem, sídlem Růžová 1416/17, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2025 č. j. 23 Cdo 813/2025-328, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024 č. j. 62 Co 328/2024-233 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 6. 2024 č. j. 30 C 411/2023-200, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Ing. Jakuba Kováře, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2025 č. j. 23 Cdo 813/2025-328, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024 č. j. 62 Co 328/2024-233 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 6. 2024 č. j. 30 C 411/2023-200, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2025 č. j. 23 Cdo 813/2025-328, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024 č. j. 62 Co 328/2024-233 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 6. 2024 č. j. 30 C 411/2023-200 se proto ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatelka se po vedlejším účastníkovi, který byl jedním z jejích tří společníků (a v rozhodné době byl i jedním z jejích jednatelů), domáhala zaplacení 3 282 676,73 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že je vlastníkem pohledávky, kterou vedlejšímu účastníkovi poskytla její dceřiná společnost, obchodní společnost PRAGUE ACCOUNTING SERVICES, s. r. o. (dále jen "PAS"), od které pohledávky získala na základě postoupení. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 17. 6. 2024 č. j. 30 C 411/2023-200 žalobu zamítl a vedlejšímu účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení. Obvodní soud z provedeného dokazování dovodil, že vedlejší účastník přijal od PAS zčásti bezhotovostně a zčásti v hotovosti konkrétně zjištěné částky. Praxe byla taková, že vedlejší účastník a další dva společníci stěžovatelky podepsali vždy konkrétně zjištěné příjmové doklady s účelem platby půjček, z bankovního účtu PAS byly vybírány konkrétní peněžní prostředky, k totožné částce byly vystavovány příjmové pokladní doklady o přijetí do pokladny PAS a pak výdajové/příjmové doklady o vyplacení konkrétních částek stěžovateli a ostatním společníkům v téže souhrnné výši. PAS a stěžovatelka uzavřely 30. 10. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky ze zmíněných (zá)půjček, pohledávka za vedlejším účastníkem byla postoupena ve výši 16 445 376,63 Kč (jistina a dlužné úroky k 30. 10. 2020). Stěžovatelka a její společníci (včetně vedlejšího účastníka) uzavřeli 6. 11. 2020 dohodu o započítání pohledávek nabytých na základě postupní smlouvy oproti pohledávkám společníků na výplatu dividend s tím, že po zápočtu činila pohledávka stěžovatelky ke dni 1. 11. 2020 za vedlejším účastníkem 10 695 376,63 Kč (jistina a dlužné úroky k 30. 10. 2020). Stěžovatelka tvrdila, že vedlejší účastník v době podpisu smlouvy věděl, jaké pohledávky se postupují a svou vědomost o svých závazcích vůči PAS několikrát potvrdil. Obvodní soud však dospěl k závěru, že smlouva neobsahovala seznam postupovaných pohledávek. Soud zohlednil judikaturu, podle níž určitost smlouvy má být objektivně zjistitelná a strany musí být schopné prokázat, jaká konkrétní pohledávka byla předmětem smlouvy o postoupení pohledávky. Za významnou označil i skutečnost, že stěžovatelka podala obdobnou žalobu vůči vedlejšímu účastníkovi, v níž uváděla v zásadě stejná skutková tvrzení. V tomto předchozím řízení rozhodoval Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2024 č. j. 36 Co 384/2023-526. Podle názoru soudu byla i důkazní situace v dříve rozhodované věci totožná. Obvodní soud v nyní posuzované věci neshledal důvod odchylovat se od závěrů přijatým městským soudem v dříve rozhodované obdobné věci týchž účastníků a posoudil smlouvu o postoupení pohledávek jako neurčitou a jako nicotnou (§ 553 odst. 1 občanského zákoníku). Stěžovatelka se podle něj nestala vlastnicí tvrzených pohledávek za vedlejším účastníkem a není aktivně legitimována k podání žaloby. 4. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky rozsudek obvodního soudu potvrdil a stěžovatelce uložil zaplatit náklady řízení vedlejšímu účastníkovi. Ztotožnil se se závěry obvodního soudu i své dříve vydané judikatury. 5. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání, jehož přípustnost spatřovala v tom, že se městský soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu v otázce posouzení určitosti vymezení pohledávek ve smlouvě o postoupení pohledávek a v otázce výkladu právního jednání podle úmyslu jednajícího. Namítla, že odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil toliko odkazem na dřívější rozhodnutí vydané v řízení mezi týmiž účastníky, v němž byla posuzována tatáž smlouva o postoupení pohledávky. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání jako nepřípustné. Uvedl, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li by právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky (§ 13 občanského zákoníku). Stěžovatelka zakládá dovolání na vlastní verzi skutkového stavu, totiž že smlouvou přešly všechny pohledávky za vedlejším účastníkem. To však z rozhodnutí městského soudu nevyplývá a podle názoru Nejvyššího soudu tak je jeho rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž ze smlouvy o postoupení pohledávky musí být jasné, jaká pohledávka je postupována. Tento požadavek směřuje k zajištění jistoty v právních vztazích. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí není v rozporu s jeho ustálenou rozhodovací praxí a stěžovatelkou vytýkané vady nemohly založit přípustnost dovolání. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, jak obecné soudy, jejichž rozhodnutí napadá, posoudily otázku, zda smlouvou došlo k postoupení všech pohledávek za vedlejším účastníkem na stěžovatelku. Stěžovatelka od počátku tvrdila, že na ní přešly všechny pohledávky existující k 30. 10. 2020 a navrhovala a předložila k tomu relevantní důkazy. Upozorňuje na to, že došlo k protokolárnímu předání postoupených pohledávek. Obecné soudy pochybily při výkladu smlouvy, když nezohlednily individuální okolnosti věci, zejména pak nepoctivé jednání samotného vedlejšího účastníka, který se postoupení pohledávek aktivně jako jednatel stěžovatelky účastnil a svůj závazek vůči ní uznal. Stěžovatelka trvá na tom, že postoupení všech toho času existujících pohledávek dokládají zejména účetní závěrka PAS, přehledy postoupených pohledávek a výpovědi společníků stěžovatelky. Obecné soudy se s doloženými účetními doklady stěžovatelky nijak nevypořádaly a není zřejmé, proč odmítly, že by závěr o postoupení všech pohledávek mohl být založen na účetních dokladech PAS. S nimi koresponduje i Přehled postoupených pohledávek ze dne 2. 11. 2020, ani ten však podle názoru soudů nemohl zhojit vadu neurčitosti smlouvy. 7. Rozhodnou skutečností podle názoru stěžovatelky je nezpochybnitelný fakt, že strany smlouvy v okamžiku jejího uzavření věděly, jaké pohledávky se postupují, sdílely společný úmysl, proč k němu má dojít, resp. došlo. Do účetnictví stěžovatelky se změny vyvolané postoupením řádně a úplně promítly, když za všemi třemi společníky (včetně vedlejšího účastníka) počínaje dnem 1. 11. 2020 dále vedeny nejsou a v návaznosti na smlouvu o postoupení o nich počínaje účinností této smlouvy účtuje výhradně stěžovatelka. Vedlejší účastník byl v roce 2020 i v letech předcházejících jednatelem postupitele i stěžovatelky, a byl tedy odpovědný za vedení obou společností s přímým přístupem do účetnictví. Na určitost smlouvy nemůže mít žádný vliv zhoršení vztahů mezi společníky stěžovatelky, kterému začalo docházet až počínaje létem 2021. 8. Stěžovatelka soudům vytýká, že se nezabývaly vlastním řešením projednávané věci, ale vycházely pouze z dřívějšího rozhodnutí vydaného v rámci souvisejícího sporu stěžovatelky s vedlejším účas